V oblasti vzdělávání jsou dynamické změny nezbytné pro udržení kvality a relevantnosti výuky. Není škola, jako škola!
Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu s odkazem na uvedené zdroje v textu s tím, že bohužel, někteří pedagogové se stále drží metod a přístupů, které vzkvétaly v osmdesátých letech minulého století. Tato zastaralost může mít negativní dopady na výuku a psychiku dětí, které jsou ve svých vzorcích vzdělávání těmito staromódními praktikami omezeny.
Zastaralé metody výuky: proč jsou stále v praxi?
Přestože jsme vstoupili do 21. století a digitální éry, někteří pedagogové se stále drží klasických výukových postupů z 80. let. Jedním z důvodů může být strach z nové technologie, nedostatek odborné přípravy nebo snaha udržet si pohodlnou rutinu. Tato stagnace vede k používání zastaralých učebnic, které neodrážejí aktuální poznatky a trendy ve vědě a technologii.
Kouzlo učení aneb, jak vytvořit inspirativní učební prostředí pro děti
Nutno podotknout, že není škola, jako škola. Některé základní školy se snaží nějakým způsobem sblížit moderní době. Ovšem na druhou stranu jsou v České republice školy, které se doslova zasekly v 80letech minulého století.
Vliv na psychiku dětí: poznámky a důtky
Jedním z klíčových prvků vlivu zastaralých výukových metod je způsob, jakým ovlivňují psychiku žáků. Staromódní poznámky od učitelů, či třídní či ředitelské důtky, které se vztahují k chybným postupům, mohou zanechat trvalý dojem na sebevědomí studentů. Kritika bez konkrétních návodů na zlepšení může vést k frustraci a odrazovat studenty od aktivní účasti ve výuce.
Metody vzdělávání z 80. let 19. století: nutné a vhodné?
Je-li nutné a vhodné používat metody vzdělávání z 80. let 19. století v dnešním rychle se měnícím světě? Odpověď může být složitá. Některé základní pedagogické principy mohou být nadále relevantní, ale samotné metody a nástroje se musí přizpůsobit novým výzvám. Integrace moderních technologií, interaktivních metod a diferenciované výuky mohou posílit vzdělávací prostředí a zajistit, že vzdělání bude skutečně přínosné pro život a kariéru studentů.
„Naše doba je přeplněná informacemi, nejrůznějšími pohledy a názory. To má své klady i zápory. Na jedné straně se můžete zcela zdarma seznámit s vědeckými pracemi nebo články odborníků, jejichž znalosti lze úspěšně uplatnit ve svém životě.
Na druhou stranu musíte mít základní znalosti v určité oblasti, abyste mohli oddělit hodnotné informace od různých dohadů. Jestliže v minulosti bylo vše, co učitel ve škole řekl, neotřesitelné a většinou nemělo zdroje vyvrácení / potvrzení jeho slov, nyní si doba diktuje vlastní pravidla.
Tento přístup navíc výrazně komplikuje práci učitelů, protože každý, kdo nemá odborné vzdělání, považuje za normální rozdávat užitečné rady a zpochybňovat metody vzdělávání.
Nyní je nemožné vytvořit zdravý proces výuky dětí s bázlivým, autoritářským přístupem. Každý chápe, že to jde proti talentu a jedinečnosti dítěte.
Jestliže dříve bylo normální porušovat osobní hranice, ohýbat individualitu společenskému systému, nyní je trend rozvoje jedince a jeho spolupráce se světem stále větší. Pokud tedy mluvíme o tabu, pak mluvíme o zastrašování dětí a manipulacích, používání zásady „buď jako všichni ostatní a drž se nízko“ v pedagogice.
Nový přístup však umožňuje každému dítěti dosáhnout svého potenciálu a nebát se být jedinečné.
Různé možnosti života a široké možnosti rozvoje, rozsáhlá publicita toho, jak se věci dějí – to vše vede k absenci rigidity a budování jednotné kostry hodnot, a to i ve vzdělávání. Prostřednictvím těchto tendencí ke svobodě talentů jsou lidé schopni dospět ke spolupráci a jednotě.
I všechny mocné startupy a obrovské globální projekty nyní tvoří týmy talentovaných jedinců, které systém nezlomil a kteří našli hodnotu ve společné práci.
Před třiceti lety existovaly takové metody, které nezohledňovaly individuální vývoj dítěte a každé rodiny jako celku. Byly to zcela autoritářské metody interakce s dětmi, založené na obavách, že dítě může vyrůst „špatně“, „rozmarně“ nebo „sednout na krk“.
Notoricky známý doktor Spock svým rodičům příliš nesloužil. Tím, že některé jeho rady brali příliš doslovně, zbavili svůj vztah s dětmi přirozeného hmatového kontaktu, který je pro děti v určitých letech života tak nezbytný. To znamená, že upírání dítěte, zejména mladšího tří let, jeho přirozené potřeby fyzické a emocionální intimity je nyní nepřijatelné. A četné studie potvrzují, že dříve přijatý striktní a autoritářský přístup je nyní nepřijatelný,“ uvádí k tématu v citaci portál zahrada.firenews.video.
Názor k tématu: problém tradičního školství
„Běžné způsoby učení jsou obecně jednostranné. „Učitel“ přednáší poznatky ve formě závěrů prostřednictvím slov a obrazů a od „žáků“ se očekává, že budou tyto poznatky a závěry bezchybně přijímat. Mají si je zapamatovat až do doby zkoušek, při kterých mají zopakovat stejná slova a obrazy takovým způsobem, aby se ukázalo, že přenos znalostí proběhl převážně úspěšně. Čím lépe student poznatky zopakuje, tím více je považován za schopnějšího a tím lepší známku dostane.
Při tomto způsobu přijímání informací může být počet žáků na učitele, při zachování rozumné účinnosti této vzdělávací metody, vysoký. Když je role učitele sloužit pouze jako vysílač informací a žáci jsou degradováni na poslušné nádoby, do kterých mají být poznatky vkládány, desítky nebo dokonce stovky pasivních žáků mohou být obsluhováni jedním aktivním učitelem. Tím je vytvořeno rozdělení třídy na pasivní a aktivní část; jediný úkol učitele je aktivně vyučovat a jediná úloha žáka je pasivně se učit. V této homogenní skupině je pokrok rychlejších žáků brzděn, aby se stíhali učit i ostatní žáci; pomalejší žáci jsou nuceni některé části učiva odbýt, aby vytvořili dojem, že stíhají.
Stav pasivní receptivity způsobuje problémy žákům, jejichž mysl není připravena na vytváření logických konstruktů v takovémto neaktivním mentálním stavu. Dokonce i při zdánlivě pasivní roli, jakou je čtení knihy, je to mysl čtenáře, která aktivně podněcuje k pokračování na každé další slovo nebo k otočení strany, a je to vůle čtenáře zapamatovat si přečtené informace. Neschopnost naučit se něco bez aktivního zapojení je zřejmá u malých dětí, které se obvykle účastní a dávají pozor jen tehdy, když je jim dovoleno nějakým způsobem se aktivně zapojit do procesu učení, což děti rády dychtivě dělají.
Ztracená cesta: jak základní školy opomíjejí přípravu dětí na reálný život
Z nějakého zvláštního důvodu se začalo očekávat, že po několika letech jemného podmiňování k pasivitě a odstavení od skutečné interakce při vzdělávání, žáci určitého věku lehce skoncují se svými mladistvými rysy jako je zvídavost a nadšení. Jediný účel, kterému toto slouží, je, aby jeden učitel mohl žáky snadněji spravovat a ukáznit, a aby se zlehčil proces přenosu poznatků k žákům. Žáci, kteří se nejobtížněji vzdávají svého přirozeného povahy k jednání, jsou označeni za méně inteligentní a výtržníky, přestože historie lidstva ukazuje, že ti nejmoudřejší a nejambicióznější lidé jsou často ti, kteří si zachovají svůj přirozený směr a jsou označováni těmito nálepkami a podrobeni ostrakizmu.
Když je proces učení pasivní a nepodněcovaný zvídavostí žáka, vyústí často k velmi dílčímu a neúplnému vzdělání. Učitelé a vládci určují žákům, které konkrétní kategorie znalostí jsou relevantní a hodné učit se a v jakém pořadí. Když je vzdělání izolované a centrálně naplánované takovýmto způsobem, žáci přijímají poznatky bez širšího kontextu. Začnou vidět svět podle různých optik s nedostatečnými a neúplnými detaily. Toto nastane namísto aktivního a dobrovolného vzdělávání, při kterém každý nový poznatek zapadne logicky konzistentně do existující struktury a doplní předchozí poznatky, čímž postupně vzniká stále preciznější pohled na svět, jako když se postupně zaostřuje fotoaparát. Místo toho se však stará témata stávají zastaralá a nerelevantní a jsou vytlačována tématy novými.
Nakonec se pasivní žáci stanou zdokonalenými specialisty na určitý výsek skutečnosti, ignorujíce zbytek existence a označujíce každý jiný poznatek za obor zkoumání někoho jiného; nic není integrované s předchozími poznatky a žák vyniká pouze v opakování a zručném používání závěrů, které mu byly prezentovány během výuky.
Tento proces, aplikovaný od malička, má na žáky kumulativní dehumanizační účinek. Dlouhé hodiny, které musí žák strávit ve škole, mají za následek, že učitelé a ostatní úředníci budou částečně v roli rodičů žáků, a to bez kvalifikace nebo jejich souhlasu. Pochopitelně, že učitelé nezvládnou vykonávat všechny úkoly nezbytné pro vychování zdravého a schopného dospělého člověka, včetně poskytnutí vhodné výživy, citové opory, přirozené socializace, výchovy k etice, zájmům, soucitu, lásce, rozumu, nenásilné komunikaci a podobně. Žáci jsou nuceni obětovat větší část času svého dospívání na to, aby se naučili věci, které jsou pedagogy považovány za vhodné. Toto není vůči nim v žádném případě spravedlivé.
Uniformita ve školství ničí v lidech individualitu a tvořivost. Jelikož všechny děti jsou naučené myslet stejným, sociálně přijatelným způsobem, méně z nich bude mít jedinečné vhledy a vytvoří méně unikátních děl. Protože způsoby výuky nejsou šité na míru přirozeným individuálním způsobem učení a chápání světa, většina bude nucena opustit svůj vrozený způsob myšlení a bude nucena přijmout stejné mentální a pocitové metody jako ostatní. Pokrok civilizace je brzděn, protože většina lidí je schopna jen opakovat způsoby, které již znají, a málokdo hledá nové a radikální metody ve způsobu tvoření věcí, jakkoli lepší by ty nové způsoby byly,“ píše se k tématu na webu svobodauceni.cz.
Vzdělávání – obecně by mělo reflektovat současné potřeby společnosti a připravovat studenty na budoucnost. Učitelé by měli být otevření novým pedagogickým metodám a technologiím, aby zajistili, že jejich výuka bude relevantní, stimulující a připravená na výzvy 21. století. V konečném důsledku jde o to, aby se vzdělávací systém stal pružným a responzivním organismem, schopným vyhovět potřebám moderní doby a podporovat rozvoj budoucích generací.
Jaký je váš názor na toto téma a jak na tom je vaše škola, kterou váš potomek navštěvuje? Napište nám o tom například v komentářích, v diskuzi pod článkem.
