Chyba při usazení dítěte v autě násobí riziko jeho úmrtí při dopravní nehodě: otec dcerky ale odmítl použít vhodnou autosedačku.
Matka Růženky si prožila zoufalství a bezmoc při předání dcerky otci na víkend: měl nevhodnou autosedačku.
Některé rozvody se zkrátka nepovedou. Mezi partnery zůstává pachuť a pocit křivdy, domluvy ohledně dětí každou chvíli skřípou. Podobné to bylo mezi paní Olgou a jejím bývalým manželem Markem. Po rozvodu se Olga s čtyřletou dcerou Růženkou odstěhovala ke své matce, která žila sama a měla v domě dostatek místa. Marek zůstal v jejich bytě a přistěhovala se k němu jeho nová, o dost mladší partnerka. Atmosféra mezi rodiči zůstávala trvale na bodu mrazu. Olga si nikdy nemohla být zcela jistá, zda Marek dodrží, co se dohodlo. Po předchozích špatných zkušenostech raději před každým předáváním Růženky otci bedlivě kontrolovala, zda má pro ni vše nachystané a v pořádku. Žili totiž od sebe zatím krátce a Marek neměl péči o dívenku „vychytanou“, protože během manželství ponechával dítě a domácnost vesměs Olze a chyběly mu praktické zkušenosti. Dalo se to do jisté míry pochopit, před týdnem ovšem předvedl něco, čím si Olgu znepřátelil na nejvyšší možnou míru!
Přestože oba žili ve stejném městě a nedaleko od sebe, přijel si tentokrát Marek pro dítě autem. Hodilo se mu to, zdržel se totiž při pátku v zaměstnání a už by nestihl dorazit na smluvenou hodinu předání včas. Za dochvilnost mu tedy nešlo nic vytknout, ale s přípravou auta na převoz Růženky už to bylo horší. Když si Olga prohlédla autosedačku, do které se Marek už už chystal posadit jejich jediné dítě, vyděsila se – nešlo o bezpečnou sedačku s pětibodovým pásem, ale o méně bezpečný typ pro větší děti! Přitom Růženka byla na svůj věk drobná, vážila pouhých 13 kilogramů a s výškou jeden metr patřila k nejnižším dětem ze třídy. Hned Markovi řekla, že typ pásu u autosedačky, kterou sehnal, je pro děti až od 105 centimetrů, při autonehodě by tedy mohl Růženku dokonce ještě poranit. A Olga o tom věděla hodně, dodnes ji strašila ve snech autohavárie, která se jí stala coby spolujezdkyni v časech střední školy. Připomněla exmanželovi, že tehdy skončila na čtvrt roku v nemocnici s posunutým krčním obratlem a hrozilo jí, že skončí na invalidním vozíku. Věděla, že život dokáže změnit jediná vteřina. Marek ale jen mávl rukou, že to je jiný příběh, který se ho netýká, a trval na předání Růženky.
Policie ve sporu nepomohla: otec Růženky se následně dokonce uchýlil k podvodu
Ve vyděšené matce se probudily silné obranné mechanismy. Přitiskla si dcerku jednou rukou k sobě, druhou zavolala policii. Když policisté přijeli, požádala je, aby spor posoudili. Načež jí bylo sděleno, že oni bohužel nic takového posoudit nemohou, nemají odpovídající kvalifikaci. Zoufalá Olga tedy Markovi před policisty sdělila toto: Růženku mu vydá pod podmínkou, že s ní odejde pěšky, případně může malá jet na tříkolce. Uražený Marek na tento návrh sice nepřistoupil, nicméně slíbil, že si dítě odveze v kočárku a auto nechá před domem Olgy. Tak také učinil, takže policie odjela a Olga se šla pro uklidnění projít se psem.
Za chvíli jí ale volala její matka. Viděla prý z okna, jak před jejich dům přišla Markova partnerka, nasedla do auta a odjíždí pryč zhruba tím směrem, kudy předtím odešla Olga se psem. Olga tedy spěšně ukončila hovor a běžela se podívat blíž k cestě, která vedla k jejímu předchozímu bydlišti. Z dálky spatřila známý vůz, jak přijíždí k Markovi s kočárkem. Zvolnila krok a sledovala situaci. Jakmile auto zastavilo, Marek hned otevřel zadní dveře a začal cpát Růženku dovnitř! Bezmocná Olga se k nim rozběhla a znovu volala policii, s tím, že autosedačka je z hlediska bezpečnosti Růženky opravdu nevyhovující. Policisté jí sdělili, že hlídku pošlou, ale bohužel nemohou zabránit, aby otec ve svém čase vymezeném soudem pro kontakt s dítětem dceru odvezl. A pokud se Růžence během jízdy něco stane, ponese následky pouze bývalý manžel.
Ošklivá hádka přímo před holčičkou: policie doporučila, ať spor rozhodne OSPOD
Když Olga doběhla k rozjíždějícímu se autu, přijížděla už k místu i hlídka. Marek tedy zastavil a vystoupil. Rozčilená Olga mu připomněla vše, co si před chvílí jasně domluvili v přítomnosti policie. Hlídkující policisté sdělili, že bezpečnost autosedačky by měl řešit OSPOD. Načež Olga rezolutně prohlásila, že Růženka autem nepojede nikam, dokud paní z OSPOD nebo soudní znalec neposoudí bezpečnost autosedačky. Marek začal všem lhát, že nic takového si nedomluvili, do toho začalo děvčátko v autě úzkostně plakat. Olga zopakovala, že jde o bezpečí jejich dítěte. Trvala na tom, že dokud nebudou mít mezi sebou tuto otázku vyřešenou, Růženku mu nevydá, protože kdyby se stalo neštěstí, půjde o její zdraví. Popuzený Marek se začal hlasitě smát. Vyndal plačící děvčátko z auta a předal ho Olze. Pohrdavě procedil, že je výborný řidič a odjel se svou partnerkou pryč.
OSPOD dodá vyjádření, ale konflikt přetrvá: co zkusit mediátora?
Olga se rozhodla řídit radou policistů a napsala ještě ten den dopis pro OSPOD. Nebyla si ale jistá, zda v něm má vše potřebné, ani na jakou adresu se přesně obrátit. Našla tedy na internetu spolek Pro děti bezpečně, kde jí obratem podali potřebné informace. Současně se ale paní Olga dozvěděla jeden fakt, kterého si vlastně byla vědoma, jen si ho nechtěla připustit, protože nevěděla, co s ním: Sbírání důkazů proti exmanželovi jí dá sice zapravdu, nicméně konflikt se tím ještě prohloubí. A co pak? Výčitky a hádky nebudou brát konce a nejhůře na to doplatí Růženka. Nebylo by lepší, pokusit se zjistit, jaké má každý z rodičů představy a potřeby a nalézt dohodu? Pro tento náročný krok je nejvhodnější osobou mediátor. Nestraní ani jednomu z rodičů, ale řídí rozhovor a dodává mu pravidla. Vrátí zpět do hry větší trpělivost a naslouchání, je mostem nad rozbouřenými vodami.
Co řeší OSPOD, co zase mediátor: užitečné rady pro rodiče i děti ve složité situaci
Zkratka OSPOD, nebo taky „sociálka“ mívá u nás strašidelnou pověst, že jde o „zlé ženské, co berou děti z rodin“ apod. Pravda je jinde, jde o velmi potřebný státní orgán, poskytující preventivní a poradenskou činnost. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (= OSPOD) je součástí obecních úřadů a smí se na něj obrátit každý, kdo má pocit, že se s jakýmkoli dítětem děje něco nedobrého. Lepší je každý podnět prověřit, než něco zanedbat a ponechat bez pomoci dítě, které se ocitlo v nebezpečí! OSPOD také projednává s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte a sleduje, zda je zamezováno v přístupu dětí do prostředí a situací, které jsou z hlediska jejich vývoje ohrožující. Ocitne-li se dítě ve stavu nedostatku řádné péče, nebo je vystaveno tělesnému či duševnímu násilí ze strany rodiče nebo jiné osoby, která žije s dítětem ve společné domácnosti, může OSPOD podat jménem dítěte soudu návrh na vydání předběžného opatření k ochraně dítěte. OSPOD ovšem není všemocný, hlavně v souvislosti s rozvody: „Apelujeme na základní rodičovskou odpovědnost, protože ta není ani na sociálce, ani na soudu, to je věc rodičů. Pod divokými spory plnými ublížení je někde úplně vespod dítě. Přitom právě ono potřebuje o pečovat ze všeho nejvíc – víc než aktuální bolesti rodičů,“ upozorňuje sociální pracovnice Štarhová v rozhovoru pro radio Wawe.
Oproti tomu mediátor je speciálně vyškolený odborník na komunikaci, vyjednávání a nalézání uspokojivých řešení. Jedná se o osobu s právním, pedagogickým či jiným (obvykle humanitním) vzděláním, která složila příslušné státní zkoušky a je zapsaná v seznamu mediátorů vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Pozor, mediátor nehodnotí, ani nehledá míru viny mezi osobami v rozepři! Přesto, nebo právě proto účinně pomáhá v konfliktech a v postupech, jak spory konstruktivně řešit. Vnese mezi znesvářené strany nové úhly pohledu, zklidní je a přiměje k přemýšlení nad možnostmi, které předtím klienty nenapadly. Výsledkem mediace bývá dosažení smíru a dle domluvy buď ústní, nebo písemná dohoda. Tu písemnou je možné později předložit v případě potřeby i u soudu, čímž se soudí řízení výrazně urychlí. Mediátor je tedy třetí stranou, vnímavým nestranným prostředníkem, který přináší realistické řešení problému.
Nepodceňujme funkci autosedaček: umět skvěle řídit samo o sobě bezpečnost nezaručí
Jak konkrétně dopadla mediace mezi Markem a Olgou, to se nedozvíme. Proč? Kvůli ochraně informací. Mediátor je totiž vázán mlčenlivostí o všech skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem mediace. Jednu věc si ale můžeme rozebrat podrobně, totiž jejich horké téma „autosedačka“. I kdyby byl Marek sebelepším řidičem, není bohužel jediným účastníkem silničního provozu. Do jeho auta může kdykoli vrazit jiné vozidlo, proto je třeba riziko úrazu či úmrtí dítěte v autě minimalizovat jeho pečlivým umístěním do vhodné autosedačky. Nejběžnější a nejbezpečnější způsob zajištění malých dětí je s pomocí výše zmíněného pětibodového pásu. Ten se skládá ze dvou popruhů ramenních, dvou přes boky a jednoho mezi nožky, přičemž všechny se spojují do centrální přezky.
ČT24 k tomu uvádí: „Důležité je také vybrat správnou autosedačku. Vodítkem není ani tak věk, ale váha, a především výška dítěte. Autosedačky se vyrábí ve třech základních typech: pro děti o váze 0–18 kg, 9–25 kg a pak 15–36 kg. Dalším důležitým pravidlem pak je, aby byl ramenní pás nastavený tak, aby nešel přes krk. „Výška opěrky by měla být s temenem hlavy dítěte a seřízená výškově tak, aby se pás nedotýkal krku a zároveň aby nemohl sjet z ramene,“ dodává Jan Ritter ze Škody Auto. Dolní pás by pak měl jít přes pánev, ne přes břicho a důležité je také pásy pořádně utáhnout. Zvlášť v zimních měsících by si rodiče měli dávat pozor a nepoutat děti v bundách a jiném teplém oblečení. Na trhu se objevují i varianty tzv. podsedáků, podle odborníků jsou ale méně bezpečné. „Tím, že není místo vyztužené, tak může dojít k poškození, tím pádem ten pás vyjíždí a dostává se ke krku, kde může při prudším brzdění způsobit poměrně závažné zranění dítěte,“ upozorňuje Jan Ritter.“
Statistiky uvádějí, že děti, které nejsou připoutané bezpečně, čelí při autonehodě sedminásobně vyššímu riziku úmrtí. A mezi nejčastější chyby, které nezodpovědní rodiče dělají, patří děti na klíně. I při pouhé padesátikilometrové rychlosti není v lidských možnostech dítě při prudkém nárazu zadržet! Proto je třeba myslet za každé situace na to, že zodpovědnost a předvídavost je k nezaplacení. A při sedání za volant nechme aspoň na chvíli hádky stranou.
„Apelujeme na základní rodičovskou odpovědnost, protože ta není ani na sociálce, ani na soudu, to je věc rodičů. Pod divokými spory plnými ublížení je někde úplně vespod dítě. Přitom právě ono potřebuje opečovat ze všeho nejvíc – víc než aktuální bolesti rodičů,“ upozorňuje sociální pracovnice.
Důležité je ale také vybrat správnou autosedačku. Vodítkem není ani tak věk, ale váha a především výška dítěte. Autosedačky se vyrábí ve třech základních typech: pro děti o váze 0–18 kg, 9–25 kg a pak 15–36 kg.
Dalším důležitým pravidlem pak je, aby byl ramenní pás nastavený tak, aby nešel přes krk. „Výška opěrky by měla být s temenem hlavy dítěte a seřízená výškově tak, aby se pás nedotýkal krku a zároveň aby nemohl sjet z ramene,“ dodává Jan Ritter ze Škody Auto.
Dolní pás by pak měl jít přes pánev, ne přes břicho a důležité je také pásy pořádně utáhnout. Zvlášť v zimních měsících by si rodiče měli dávat pozor a nepoutat děti v bundách a jiném teplém oblečení.
Na trhu se objevují i varianty tzv. podsedáků, podle odborníků jsou ale méně bezpečné. „Tím, že není místo vyztužené, tak může dojít k poškození, tím pádem ten pás vyjíždí a dostává se ke krku, kde může při prudším brzdění způsobit poměrně závažné zranění dítěte,“ upozorňuje Jan Ritter.
