Některé kouty Česka jsou tak přísně střežené, že o nich kolují legendy. Co skrývají místa, kam veřejnost nesmí vkročit?
Česko skrývá víc, než si většina lidí dokáže představit. Zatímco turisté objevují hrady, zámky a přírodní krásy, existují místa, o kterých se nemluví nahlas. Tichá, oplocená, střežená kamerami i armádou. Místa, která mizí z map, kde nefunguje signál a kam se běžný smrtelník nedostane ani omylem. Právě tam se rodí ty největší konspirační teorie, drby i obavy. Co se děje za ploty, které nepropouštějí nikoho dovnitř ani ven? Co skrývají místa, která neexistují v žádné turistické brožuře? Od vojenských základen přes podzemní labyrinty až po objekty, které jsou nadále „přísně tajné“. Tento článek odhalí pět nejzáhadnějších lokalit v Česku, o kterých se nemluví… a když už ano, tak šeptem.
„Na našem území existují místa, o kterých jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, a pokud ano, rozhodně jste je nikdy nenavštívili. Některé jsou bývalé vojenské prostory, jiné sloužily jako výcviková stanoviště nebo podzemní úkryty. Většina z nich je dodnes obehnána plotem, přísně střežena a bez povolení vás tam nikdo nepustí. Tato místa jsou zahalena tajemstvím a spekulacemi, protože o jejich skutečném účelu se mlčí. Přestože se o některých z nich ví, jen málokdo tuší, co přesně se uvnitř nachází. Mluví se o tajných laboratořích, zkušebních základnách i skladech zbraní. Kdysi strategická místa se stala součástí legend a záhad. Zvláště když se v jejich okolí dějí zvláštní jevy – výpadky signálu, podivné zvuky, nebo dokonce světelné jevy. Lidé, kteří žijí poblíž, často mlčí. A ti, kteří se o vniknutí pokusili, se už nevrátili, nebo alespoň nikdy nic neřekli. Vstup zakázán. Vstup zakázán. Vstup zakázán,“ uvádí v úvodu k danému tématu web Nespechej.cz.
„Na prvním místě žebříčku zakázaných míst v Česku se objevuje lokalita, která je obestřena mnoha tajemstvími – radiolokační stanoviště Skalka u Prostějova. Místo, kam se běžný občan nikdy nedostane, slouží ke sledování vzdušného prostoru a jeho přesná funkce je přísně utajena. Kolem stanoviště se nachází hned několik varovných cedulí a celou oblast monitorují bezpečnostní kamery. Na druhém místě je tajemný objekt v Brdech, známý jako Javor 51. Tento vojenský úkryt, který vznikl za studené války, byl v minulosti využíván sovětskou armádou a spekuluje se, že byl určen k přežití jaderného útoku. Ačkoliv byl oficiálně opuštěn, vstup do něj je stále zakázán a oblast je střežena. Třetí místo patří podzemnímu komplexu v Květné na Svitavsku. Ten sloužil jako sklad munice a dodnes není přístupný veřejnosti. Čtvrtou lokalitou je objekt Hradiště u Doupova, který byl v minulosti jedním z největších vojenských výcvikových prostorů. Početné ruiny a zbytky budov jsou rozeseté po celé oblasti, ale vstup je možný pouze s povolením. Na pátém místě figuruje areál v Míšově na Plzeňsku, kde se údajně nacházel sklad jaderných hlavic. Přestože je dnes objekt oficiálně prázdný, zájem turistů i badatelů o něj neustává. Všechna tato místa spojuje jedno – mlčení. Mlčení úřadů, mlčení armády a také mlčení těch, kteří měli to štěstí (nebo smůlu) se k těmto místům alespoň přiblížit. Kolem nich se točí desítky teorií, od tajných vojenských výzkumů po pokusy s novými technologiemi. A možná je na tom všem víc pravdy, než jsme ochotni připustit,“ Upřesňuje dále Nespechej.cz.
Kam ani šlápnout nesmíš: česká území zahalená tajemstvím, kamerami a betonem
Na mapě je nenajdete. Turistické značky k nim nevedou a ani nejzvědavější dobrodruh se k nim nepřiblíží bez rizika konfliktu se zákonem. Přesto existují – přísně střežené zóny, kam veřejnost nemá přístup. Česká republika má hned několik lokalit, které jsou zcela uzavřené, často s nejasným účelem a minulostí. Důvody zákazu vstupu se liší: od ochrany národní bezpečnosti po zbytky temné historie studené války. V každém případě jde o místa, která dráždí lidskou zvědavost a podněcují legendy i konspirační teorie.
Jedním z nejstřeženějších území v republice je bývalý vojenský objekt Javor 51 v Brdech. Tento podzemní komplex, vybudovaný hluboko ve skále, měl sloužit jako velitelství pro případ jaderného útoku. Místo se dnes oficiálně nevyužívá, přesto zůstává pod přísnou kontrolou. Ploty, kamery a zákazy vstupu dodnes chrání jeho tajemství. Záhadologové se domnívají, že některé sekce objektu jsou dodnes funkční a využívány k neznámým experimentům.
Další na seznamu je Skalka u Prostějova, radiolokační stanoviště sloužící Armádě ČR. Vysoké ploty, množství antén a žádné informace pro veřejnost. Oficiálně se jedná o místo pro sledování vzdušného prostoru, ale rozsah aktivit a úroveň utajení vyvolávají otázky. Lidé z okolí mluví o častých přeletech neoznačených vrtulníků a zvláštním ruchu i v nočních hodinách.
Obrovský respekt budí také areál v Míšově na Plzeňsku. Bývalý sovětský sklad jaderných hlavic je ukryt v hlubokém lese, obehnán plotem a dodnes přísně hlídán. Ačkoliv zde již žádné zbraně oficiálně nejsou, objekt nikdy nebyl zpřístupněn veřejnosti. Spekuluje se, že infrastruktura je dodnes připravena k případnému znovu zprovoznění.
Tajemný komplex Květná na Svitavsku je známý jako místo, kde se skladovala a manipulovala s municí. Přístup do bývalých podzemních prostor je zakázán, a přestože armáda prostor předala státnímu podniku, vstup je i nadále omezen. Obyvatelé z okolí popisují, že se z místa ozývají divné kovové zvuky, i když by tam už neměl nikdo být.
Překvapivě rozsáhlý je i vojenský újezd Hradiště u Doupova. S rozlohou přes 300 km² jde o největší vojenský prostor v Česku. Celé vesnice tu byly zlikvidovány, obyvatelé vystěhováni a přístup je dodnes umožněn jen se zvláštním povolením. Mnohé objekty jsou v ruinách, ale cvičení armády zde pokračuje i v roce 2025.
Nesmírně přísně střežený je rovněž Radar Sokolnice u Brna. Tento objekt, spojený s protivzdušnou obranou NATO, je obklopen několika vrstvami ochrany a zabezpečení. Vstup je zakázán nejen veřejnosti, ale i většině vojáků bez zvláštní autorizace. Spekuluje se, že právě odtud jsou monitorovány lety ve střední Evropě v reálném čase.
Jedním z historicky nejzáhadnějších míst je podzemí u Kramolína v blízkosti Dalešické přehrady, kde se má podle některých zdrojů nacházet opuštěné zařízení spojené s výzkumem tajných technologií z období 70. a 80. let. Vstup je zakázán a lokalita není označena ani v katastrálních mapách.
Pozornost vzbuzuje i bývalý raketový komplet Klondajk u Libavé. Z místa se dodnes nedochovaly žádné přesné plány a záznamy. Přesto tam dochází k opakovaným zásahům armády a civilisté mají vstup zakázán. Ticho, které oblast obklopuje, z ní dělá doslova „černou díru“ v terénu.
Veřejnosti zapovězený je rovněž bývalý výzkumný objekt armády u VÚ Lešany, jehož účel nebyl nikdy plně zveřejněn. Dnes zarostlé území je ale stále monitorováno a každé přiblížení aktivuje bezpečnostní senzory. Místní tvrdí, že zde armáda testovala zařízení proti elektromagnetickému pulsu.
Zvláštní status má zóna bývalého muničního skladu ve Vlkanči u Kutné Hory. V minulosti zde došlo k několika nevysvětleným explozím. Od té doby je lokalita uzavřena, obehnána novým plotem a v její blízkosti se pravidelně objevují vojenské vozy bez označení.
Tajemství a zákaz vstupu se pojí i s územím v okolí obce Milovice, kde kdysi působila sovětská armáda. Dodnes se objevují nové objevy podzemních struktur, které mapy nezaznamenávají. Některé části lesa jsou neprostupné a místní upozorňují na podivné zvuky a světla v noci.
V neposlední řadě se mezi zakázaná místa řadí i areál Hostivice-Břve, kde měla být během studené války umístěna velitelská stanoviště strategických jednotek. Ačkoliv dnes působí jako zarostlý remízek, jeho hluboké betonové kryty zůstávají nedotčené. Přístup do nitra je ale nemožný bez vojenského doprovodu.
Tato místa nejsou jen o zákazech. Jsou to střípky historie, která zůstává mimo náš dohled. Každý plot, každá kamera a každá cedule „Vstup zakázán“ chrání nejen bezpečnost státu, ale i tajemství, která možná nikdy nebudou plně odhalena. A možná právě proto přitahují naši pozornost víc než jakákoli turistická atrakce.
Podzemní Česká republika: zakázané zóny, kam veřejnost nesmí a nikdy se nedozví proč
Některé části Česka jako by mizely pod rouškou mlčení. Oplocené, monitorované a zcela vyloučené z veřejného prostoru. Nejde jen o vojenské zóny nebo přísně chráněná přírodní území, ale také o místa, která mají temnou minulost a dodnes nejasné využití. Místa, která nebyla nikdy oficiálně odtajněna a která vzbuzují více otázek než odpovědí. A právě z takových lokalit vyrůstá nejvíc konspirací – často oprávněně.
„V České republice jsou místa, která jsou přístupná jen se speciálním povolením, a dokonce i taková, kam se nikdo nepovolaný nedostane. Nařízení, opatření i ostraha avizují, že pokud by do těchto prostor někdo vnikl, mohl by očekávat problémy. Na některá z těchto míst upozornil ve svém videu na YouTube TopTrendingCZ. A jedno z nich je skutečně záhadné. Jedním z míst, kam lidé běžně nesmějí vstupovat, jsou vojenské újezdy, tedy místa, která jsou vyhrazená k výcviku nebo působení ozbrojených sil, zejména Armády ČR. V České republice jsou čtyři vojenské újezdy o celkové rozloze 82 333 hektarů. Je to více než procento rozlohy Česka. Armáda ČR upozorňuje, že vstup na území vojenských újezdů Boletice, Březina, Hradiště a Libavá povoluje újezdní úřad. Největší území zabírá vojenský újezd Hradiště na Karlovarsku, který se rozkládá na 28 tisících hektarů, naopak nejmenší je Březina s 15 tisíci hektary. Lidé nesmějí ani do míst spojených s těžební činností, tedy tam, kde se těží nebo skladují nerostné suroviny. V České republice je jich asi tisícovka. Mezi dalšími místy TopTrendingCZ uvádí národní parky a chráněná území. Vstup do nich sice není přímo zakázán, ale s ohledem na ochranu přírody jsou zde lidská činnost a pobyt omezeny. Největší národní park v Česku je Národní park Šumava. Největší chráněnou krajinnou oblastí jsou Beskydy. Nejstarší chráněné území v Česku je od roku 1838 Žofínský prales. Nejstarší chráněná krajinná oblast je od roku 1955 Český ráj. Nejstarším národním parkem v ČR je od roku 1963 Krkonošský národní park. V současnosti v ČR najdeme čtyři národní parky, 26 chráněných krajinných oblastí, 107 národních přírodních rezervací, 809 přírodních rezervací, 120 národních přírodních památek a 1542 přírodních památek. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR je tak pod ochranou 17 procent rozlohy státu. Skutečně nepřístupnými místy, kde je možný pohyb jen po značených cestách, jsou takzvané první zóny nebo klidová území národních parků, které chrání nejvzácnější přírodní lokality. Dohromady zabírají přes 196 kilometrů čtverečních. Zabezpečit vzácná místa přírody je však kvůli neukázněným lidem velmi náročné. Místem, kde platí nejvyšší ochrana a které je zároveň pod velkým náporem neukázněných turistů, je krkonošská Sněžka. Její vrchol je klidovým územím KRNAP, kde není možno chodit volným terénem. Sněžka nemá podle zástupců Správy KRNAP ve středoevropském prostoru obdoby. Má tvar trojbokého jehlanu, který ční nad krkonošské hřebeny volně do atmosféry a je pro středoevropské horstvo vzácný. Proto je klima navzdory nevelké nadmořské výšce arktické a velehorské. Často ani neodráží celkový ráz počasí v Krkonoších,“ uvádí Denik.cz s odkazem na YouTube TopTrendingCZ.
Co když zakázaná místa opravdu něco skrývají?
Zatímco většina lidí vnímá zákazy vstupu jako nutné opatření, existuje část veřejnosti, která si klade otázku: Co se skrývá za těmi ploty, co se neříká nahlas? Je veřejnost chráněna, nebo spíše držena v nevědomosti? Ticho okolo některých lokalit trvá desítky let a ve chvíli, kdy ani historici nemají jasné odpovědi, začínají se rodit spekulace. V případě některých lokalit se přitom nejedná jen o obranu přírody nebo běžnou vojenskou činnost – jejich minulost je podstatně složitější.
České území nese dědictví totalitních režimů i studené války. Právě z této éry pochází mnoho utajených objektů, které nikdy nebyly zaneseny do veřejných map a jejich účel zůstal mimo veřejnou debatu. Některé sloužily ke strategickému plánování, jiné k výzkumu, o kterém se dodnes mlčí. Otázkou zůstává, zda jsou dnes opravdu opuštěné, nebo se za jejich zdmi odehrává něco, co veřejnost nemá vědět. U míst, kde nefunguje mobilní signál a pravidelně mizí drony i záznamové zařízení, to není jen paranoia.
Zásadní roli v mlčení o těchto místech hrají i smlouvy se spojenci, zejména v rámci NATO. Existují prostory, kde působí zahraniční jednotky a přístup k jakýmkoliv informacím je podmíněn utajovaným režimem. Ani čeští občané, často ani příslušníci armády, nemají do těchto zón přístup. To samozřejmě vyvolává nejen zvědavost, ale i pocit, že se zde odehrává něco mimo rámec běžné obranyschopnosti.
Veřejná správa i armáda zřídka vydávají oficiální stanoviska k těmto lokalitám. Výjimkou jsou jen obecné informace typu „vojenský výcvikový prostor“ či „skladovací kapacita nebezpečných látek“. O konkrétních technologiích, účelech nebo aktuálním využití se nedozvíme téměř nic. Tento způsob komunikace zvyšuje nedůvěru – obzvlášť v době, kdy veřejnost požaduje větší transparentnost.
Dalším aspektem, který je často přehlížen, je ekologická zátěž některých uzavřených areálů. Lokality, které dříve sloužily jako sklady chemických látek nebo radioaktivního materiálu, mohou být i dnes potenciálním rizikem pro své okolí. Ačkoliv jsou teoreticky zabezpečené, jakékoli selhání systému by mohlo mít dopad nejen na přírodu, ale i na zdraví obyvatel. Přesto je diskuze o těchto rizicích na veřejnosti téměř nulová.
Tajemná chebská podzemí. Nacistická továrna či UFO?
A tak zůstávají za ploty nejen neprozkoumaná území, ale i nevyřčené otázky. Co se děje pod zemí? Jaké technologie jsou zde testovány? Kdo má přístup k těmto místům a jaká rozhodnutí se tam rodí? Zákazy vstupu nejsou samy o sobě problémem – ale mlčení, které je provází, ano. V zemi, kde se paměť místa často maže spolu s přístupem k informacím, nezůstává nic jiného než se ptát.
