Trápí vás vztahy s rodiči a bojíte se, že to ovlivňuje vaše duševní zdraví? Nejste sami. Zde je průvodce, jak najít cestu vpřed.
„Deprese (z latinského depressio čili stlačení, potlačení) může mít různé stupně – od lehké, střední až po těžkou, eventuálně s psychotickými příznaky, jako jsou bludy a halucinace, manie. To je již závažná a dlouhotrvající psychická porucha. Reakce na tento duševní stav bývá u jednotlivců různá – od snížení schopnosti prožívat radost po myšlenky na sebevraždu,“ uvádí v úvodu k tématu MUDr. Andrea Dutková z kliniky EUC.
Příznaky deprese
- skleslost,
- pokles energie, aktivity a zájmů – u těžké deprese nemůže pacient někdy ani vstát z postele, učesat se či oholit,
- snížení schopnosti radovat se (ahedonie),
- poruchy koncentrace,
- snadná unavitelnost,
- snížené sebevědomí,
- pocity viny a bezcennosti – ty mohou nabývat u těžkých depresí až charakter bludu, kterému se říká mikromanický, kdy se dotyčný může vinit z různých katastrof, válek apod.,
- pesimistický pohled na budoucnost,
- poruchy spánku,
- snížená/zvýšená chuť k jídlu,
- hmotnostní úbytek/nárůst,
- pokles sexuální aktivity,
- myšlenky na sebevraždu – ty jsou velmi nebezpečné, zejména pokud o nich dotyčný hovoří, přemýšlí, jakým způsobem by to udělal nebo se mu o tom zdají sny,
- úzkost a psychomotorický neklid.
„Pokleslá nálada neplyne z vnějších okolností nemocného, je dlouhodobě stabilní. Typické je třeba pravidelné zhoršení nálady po probuzení navazující na ranní nespavost. Často se deprese projevuje také tělesnými obtížemi – pocit sevření na hrudi, pocit neklidných nohou, bušení srdce při úzkosti a další bolesti bez jiné adekvátní příčiny. U nejtěžších forem deprese se mohou projevit i psychotické příznaky (halucinace, bludy),“ uvádí odborníci z kliniky EUC.
Vztahy s rodinou mohou být složité a někdy dokonce bolestné, zvláště pokud jsou zatíženy nedorozuměním, manipulací nebo nedostatkem respektu. Tento článek se zabývá otázkou, jak si poradit s rodinnými rozpory, které vedou k psychickým potížím, a nabízí perspektivy českých odborníků na možné cesty řešení.
Příběh z praxe
Zkušenost, kterou popisuje zahraniční portál TheGuardian.com, není ojedinělá. Mnoho lidí se nachází v situaci, kdy si musí odpovědět na obtížnou otázku: „Je lepší udržet vztah s rodiči za každou cenu, nebo je pro mé duševní zdraví lepší kontakt ukončit?“ Příběhy, kde se lidé rozhodnou pro přerušení komunikace, často vyprávějí o následném zlepšení sebeúcty a celkového duševního stavu.
Je mi něco přes třicet let a před několika lety jsem přestal(a) komunikovat se svými rodiči. Byli panovační, manipulativní a nároční, a přestože jsem se snažil(a) prosadit nějaké zdravé hranice, nerespektovali mě, a tak jsem se rozhodl(a) ukončit kontakt. Od té doby, co s nimi nemluvím, jsem se rozvinul(a) a cítím, že jsem sám/sama sebou, moje sebevědomí a sebeúcta jsou na výši a neměl(a) jsem problémy s úzkostí nebo depresí. Někdy se cítím špatně, že s nimi nemám žádný vztah, a přemýšlím, jestli bych se neměl(a) ozvat a zkusit to znovu, ale s mnohem přísnějšími hranicemi, které, pokud by je nerespektovali, by znamenaly, že přestanu být v kontaktu. Ale bojím se, že by ve svém narcistickém a náročném chování pokračovali. Nevím, jestli je dobrý nápad kontakt obnovit, nebo jestli si jen romantizuji představu, že s nimi budu mít vztah. Moji přátelé byli skeptičtí, co se týče otázky, zda by se změnili. Co byste mi doporučili?
Názor odborníka: jednou z nejtěžších věcí při odchodu od rodiny je uvědomění si, že nezískáme jinou. U mnoha dalších vztahů – s romantickým partnerem, přítelem, mentorem – odcházíme částečně proto, že doufáme, že to uvolní místo pro něco lepšího. Ale další rodiče nedostaneme. Když to necháme být, víme, že na jejich místě se neobjeví lepší.
Je opravdu těžké říci více o vaší situaci bez podrobností, protože bych chtěl být schopen říci dvě zdánlivě protichůdné věci.
Na jednu stranu vám chci říci, že „rodina“ nemusí být definována tím, jak se ti lidé k vám chovají. Pokud se k vám chovají krutě nebo se kvůli nim cítíte špatně, můžete je posuzovat stejně jako kohokoli jiného a rozhodnout se, že s nimi nadobro skončíte. Tento nápad může pomalu dozrávat. Jsme tak zvyklí na myšlenku, že krev je hustší než voda, a lidé se tak často uchylují k jistému klišé o rodině jako „no, jsem si jistý, že tě milují„, jako by to byla vždy pravda. Není. Některé rodiny se nemají rády. A můžete se rozhodnout, že nebudete akceptovat nesmyslné chování jen proto, že pochází od někoho, s kým sdílíte DNA. Může to trvat desítky let, než si to uvědomíte.
Na druhou stranu vám také chci říci, že rodiny mohou spolu vydržet mnoho. Některé z nejbližších rodin, které kdy potkáte, také prošly stovkami křičících hádek nebo přestaly mluvit na celé roky. Ve výhni sdílené historie se může stát něco podivného, co vytvoří spojení silnější než jen vzájemně pozitivní hodnocení. I to může trvat desítky let, než si to uvědomíme.
Na celém světě existují oba tyto druhy rodin. Ale velká část problému, ve kterém se právě nacházíte, spočívá v tom, že ne vždy dokážete zevnitř říct, ve které verzi se nacházíte – a bez konkrétních informací to nedokážu ani já.
Takže jediná věc, kterou můžete udělat, je smířit se s touto nejistotou a chovat se tak, abyste byli spokojeni, bez ohledu na to, která verze se ukáže být tou vaší.
Mohlo by vám pomoci zeptat se: co vás vede k tomu, abyste nás oslovili? Možná se pokuste vytvořit motivaci, kterou vaši rodiče nemohou zklamat. Pokud se například rozhodnete oslovit je ze zvědavosti – „Zajímalo by mě, jestli je možný lepší vztah?“ – pak bez ohledu na to, jak se budou chovat, dostanete to, co jste chtěli: jasnost v obou směrech. Ale pokud je oslovíte, protože od nich něco chcete – „Doufám, že mi ukážou, že si mě váží“ – zůstanete otevřeni bolesti ze zklamání.
Pokud se rozhodnete oslovit je, mohlo by vám pomoci pamatovat si, že si ponecháváte právo opět odejít, kdykoli budete chtít. To nejtěžší už jste udělali – a to bylo odchodem bez kontaktu. To můžete kdykoli obnovit. Můžete mít také v záloze dočasné strategie, jako je ukončení konverzace, když přijde řeč na určité téma, nebo se ujistit, že se setkáte někde, kde můžete rychle odejít, pokud překročí hranice.
„Není nutně „romantizující“ přemýšlet o tom, zda je možný lepší vztah. Ale vzhledem k tomu, kolik různých druhů rodin existuje, by vám mohlo pomoci, kdybyste se zaměřili na to, na co budete hrdí; ne na to, jak by mohli reagovat,“ dodává v citaci, kterou redakce zveřejnila v plném znění, bez redakční úprav článek na zahraničním webu TheGuardian.com.
Názor českých odborníků
Čeští psychologové a terapeuti potvrzují, že v některých případech může být omezení nebo úplné přerušení kontaktu s toxickými rodinnými příslušníky nezbytné pro ochranu duševního zdraví jedince. Důležité je, aby se takové rozhodnutí nedělalo unáhleně a bylo podpořeno odbornou pomocí.
Jak chránit duševní zdraví
- Hledání odborné pomoci: terapie může být klíčová pro pochopení rodinných dynamik a pro pracování na vlastních emocích a reakcích.
- Stanovení hranic: učení se, jak stanovit a udržovat zdravé hranice, je zásadní pro každý vztah, zejména v rodinném kontextu.
- Komunikace a vyjednávání: pokud je možné a bezpečné, pokuste se o otevřenou komunikaci s rodinnými příslušníky o vašich pocitech a potřebách.
- Péče o sebe: důležité je věnovat se aktivitám, které posilují vaše duševní zdraví a pohodu, jako je cvičení, meditace nebo koníčky.
Vyhnout se depresím
Prevence depresí v kontextu rodinných vztahů zahrnuje práci na vlastním sebevědomí, budování podpůrného sociálního okolí a učení se, jak efektivně zpracovávat negativní emoce. Včasná identifikace znaků depresivního stavu a hledání odborné pomoci je klíčová.
Rozhodnutí o tom, jak řešit vztahy s rodiči, není nikdy snadné. Každý případ je unikátní a vyžaduje individuální přístup. Je důležité si uvědomit, že ochrana vlastního duševního zdraví by měla být prioritou, a to i za cenu těžkých rozhodnutí týkajících se rodinných vztahů. Připomeňme si, že hledání štěstí a duševní pohody je základním právem každého z nás.
Efektivní vyhýbání se depresím zahrnuje kombinaci prevence, seberozvoje a aktivního řešení problémů. Přestože není vždy možné úplně se vyhnout depresi, existuje několik strategií, které mohou snížit riziko jejího vzniku a pomoci vám lépe zvládat stresové situace. Zde jsou klíčové kroky, jak se efektivně vyhnout depresím:
1. Udržujte zdravý životní styl
- Pravidelný pohyb: cvičení uvolňuje endorfiny, které přirozeně zlepšují náladu a snižují stres.
- Vyvážená strava: jídlo má přímý dopad na fungování našeho mozku a celkovou pohodu. Zaměřte se na vyváženou stravu bohatou na omega-3 mastné kyseliny, celozrnné produkty, čerstvé ovoce a zeleninu.
- Dostatečný spánek: nedostatek spánku může zvýšit riziko vzniku depresivních stavů. Snažte se spát 7-9 hodin každou noc.
2. Budujte silné sociální vazby
- Komunikujte: udržujte otevřenou komunikaci s přáteli a rodinou. Sdílení vašich pocitů může pomoci zmírnit stres.
- Podpora: vytvářejte a udržujte silnou síť sociální podpory. Přátelé a rodina mohou poskytnout potřebnou emocionální podporu.
3. Pracujte na svém sebevědomí
- Sebepřijetí: učte se akceptovat sebe i své chyby. Sebeláska je klíčem k odolnosti proti depresím.
- Stanovování realistických cílů: nastavte si dosažitelné cíle a pracujte na nich krok za krokem.
4. Naučte se zvládat stres
- Techniky relaxace: praktikujte techniky jako je hluboké dýchání, meditace nebo jóga, které mohou pomoci snížit úroveň stresu.
- Čas pro sebe: vyhraďte si čas na relaxaci a koníčky, které vás baví a naplňují.
5. Hledejte odbornou pomoc
- Psychoterapie: terapie může být účinným způsobem, jak se vypořádat s problémy, které by mohly vést k depresi. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je obzvláště efektivní v léčbě a prevenci depresí.
- Poradenství: hovoření s odborníkem může poskytnout nové perspektivy a strategie pro zvládání životních výzev.
6. Zamezte negativním myšlenkovým vzorcům
- Pozitivní afirmace: zaměřte se na pozitivní aspekty svého života a pravidelně praktikujte pozitivní sebeřečení.
- Výzvy negativním myšlenkám: když si všimnete negativních myšlenek, zkuste je vyzvat a nahradit je realističtějšími a pozitivnějšími.
7. Zapojte se do komunity
- Dobrovolnictví: pomoc ostatním může zlepšit vaši náladu a zvýšit pocit spokojenosti a smysluplnosti.
Pamatujte, že každý člověk je jedinečný a to, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Je důležité najít strategie, které jsou pro vás nejúčinnější, a být otevřený experimentování a hledání odborné pomoci, když to potřebujete.
Neléčená deprese aneb Nepodceňujte příznaky
Poruchy duševního zdraví: Úzkost, Syndrom vyhoření a Deprese
„Pokud se deprese léčí, celkem rychle se dostaví zlepšení. Ovšem neléčená deprese může být i smrtelná. Značná část lidí trpících tzv. velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu, přičemž 10 až 15 % z nich ji skutečně spáchá,“ upozorňuje MUDr. Andrea Dutková z EUC Kliniky Praha. Světová zdravotnická organizace navíc shledává deprese jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.
Nepodceňujte příznaky deprese. Pokud se u vás či u vašich blízkých osob vyskytnou, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
