V českých školách se stále více rozmáhá problém, který znepokojuje rodiče a brání optimálnímu vzdělávání jejich dětí.
Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu s tím, že nejde o nedostatek financí nebo moderních výukových prostředků, ale o něco tak základního jako je kvalifikace učitelů. Odborníci a rodiče si stěžují na nedostatek jazykové dovednosti a pedagogických schopností některých učitelů, a to zejména v oblasti výuky cizích jazyků, ale i v dalších předmětech.
Jak se vlastně děti učí cizímu jazyku?
„Když děti vystavíte cizímu jazyku, osvojí si ho přirozeně, stejně jako se naučí jíst příborem, když právě nemají po ruce lžíci. Učí se druhému jazyku zároveň se svým mateřským jazykem a nijak to neřeší. Nevadí jim, že něčemu nerozumějí. Papouškují a napodobují to, co vidí a slyší, neomrzí je říkat jednu (pro nás dospělé nesmyslnou) říkanku pořád dokola, vystačí si s málem, ale to „málo“ obvykle velmi kreativně využívají a rozvíjejí. A pořád dál nasávají další slova a výrazy – pokud jim k tomu dáte příležitost,“ uvádí k tématu metodický portál rvp.cz.
„Fáze osvojování si angličtiny. Řada rodičů má představu, že když má dítě angličtinu ve školce nebo v první či třetí třídě, za rok bude hovořit v plynulých větách. Pokrok v „nasávání jazyka“ je velmi individuální. Některé děti mají delší dobu tzv. tiché období (silent period), kdy rozumí, ale nic neprodukují. Vytvářejí si něco jako „zásobní sklad“, který otevřou, až k tomu situace dozraje, až dostanou vhodný podnět. Dítě by nemělo být porovnáváno se starším sourozencem nebo dítětem od sousedů. Je dobré navozovat reálné situace, vytvářet situace pro použití anglických výrazů, které mají uloženy v paměti. Dítě potřebuje povzbuzení i ve chvíli, kdy se zdá, že mu to vůbec nejde. Vybudování dobrého vztahu k cizímu jazyku v rané fázi vývoje dětí je mnohem důležitější než počet slovíček, frází a básniček, které se dítě naučí a zapamatuje. Nejdůležitější je, aby se dítě nebálo jazyka a situací, v nichž nerozumí, a také aby se nebálo používat i primitivní jazykové prostředky ke komunikaci. Možnosti používání cizího jazyka ve školce a ve škole jsou časově omezené, rodiče tráví s dětmi mnohem více času než učitelé, a mají tedy na rozvoj jazykových dovedností malých dětí mnohonásobně silnější vliv než sebelepší učitelka. Neměli by ho promarnit a měli by s učitelkami a učiteli spolupracovat,“ upřesňuje dále rvp.cz.
Jednou z častých stížností rodičů je nedostatečná znalost anglického jazyka u učitelů angličtiny na základních, středních školách či gymnáziích. Mnoho dětí se tak ocitá v situaci, kdy musí opravovat výslovnost, správnost slov a gramatiky svých vlastních učitelů. To není pouze nepříjemné, ale může mít negativní dopad na celkový vývoj jazykových dovedností žáků.
Jaké chyby dělají rodiče a učitelé?
„Nenuťte děti, aby na vás mluvily anglicky, ale vytvářejte přirozené situace, kdy můžete angličtinu použít. Můžu si například při přípravě snídaně mumlat nahlas pro sebe a přirozeně zapojit i dítě („Milk? Hmm. Milk. Or cocoa? Yes, cocoa. I love cocoa… Cocoa for you, Jane?“) Děti potřebují čas, aby přijaly, že s nimi někdo někdy mluví jiným jazykem,“ dodává metodický portál.
S podobnými problémy se potýkají i rodiče, jejichž děti mají učitele, kteří nejsou dostatečně kvalifikovaní v oblasti dalších povinných předmětů. Může to zahrnovat matematiku, přírodní vědy nebo společenské vědy. Zde se také často setkáváme s tím, že učitelé nejsou plně seznámeni s aktuálními výzkumy, trendy a postupy ve svých oborech.
Učitelé neumí na počítačích a nezvládají angličtinu
„Jedním z minusů školské reformy je také neprovázanost vzdělávacích mezistupňů, tedy přechod z mateřské na základní školu a ze základní na střední,“ psal již dříve k tématu zpravodajský portál iDNES.cz.
„Například propojenost rámcového vzdělávacího programu pro předškolní a základního vzdělávání je špatná, ve školkách připravují děti na něco jiného, než co po nich pak chtějí v první třídě na základní škole,“ řekla serveru iDNES.cz Olga Hofmannová z České školní inspekce.
Otázkou, kterou si kladou rodiče, je, jak se mohou bránit proti tomuto nešvaru. Existuje nějaká platná právní legislativa, nebo je dostatečné, že učitel má vysokoškolské vzdělání nebo je vystudovaný pedagog? Bohužel, v současné době neexistuje specifický právní rámec, který by přímo řešil tuto problematiku. Většina předpisů se soustředí na obecné požadavky kladené na vzdělávací pracovníky, ale neřeší konkrétní úroveň jejich odborné způsobilosti.
Učebnice v minulosti: jak se někteří učitelé zasekli v 80. letech
Rodiče by měli aktivně komunikovat se školou a ředitelem a vyjadřovat své obavy ohledně kvalifikace učitelů. Je také vhodné požadovat pravidelná školení pro učitele, aby si udrželi své odborné znalosti a vylepšili své pedagogické dovednosti.
Pokud však benevolence některých ředitelů škol nezná hranice a situace se nelepší, rodiče mají právo obrátit se na školský úřad a podat stížnost. Jejich hlasy mají moc přinést pozitivní změny v systému vzdělávání, který by měl být založen na kvalitních a kompetentních učitelích, jež budou inspirovat a podporovat další generace.
