Po druhé světové válce se dbalo na to, aby byli přeživší nacističtí pohlaváři řádně potrestáni. Co se stalo s jejich potomky?
U mnohých se to podařilo, jiné zvolili dobrovolný odchod z tohoto světa nebo se pokoušeli ukrýt před spravedlností. Málo se ale ví o tom, jak dopadly jejich rodiny – zejména pak děti, které tehdy povětšinou netušily, co se děje, kdo jsou jejich rodiče a jaké věci provádí.
Tématu se věnoval internetový portál New York post s tím, že nacistické špičky skutečně nebyl po válce nejmenší důvod litovat. Jednalo se o lidi, kteří byli skálopevně přesvědčeni o své vlastní výjimečnosti a vyvolenosti a nezdráhali se svou nadřazenost prezentovat skutečně krutě, zneužívat moc, pohrdat lidskými právy a cizí jim nebyla ani mimořádná brutalita a masovost jejich zločinů. Zároveň to však často byli manželé a otcové od rodin a svým blízkým se často věnovali s láskyplnou péčí.
Koncentrační tábor, ilustrační foto. Zdroj: Jacek Abramowicz ze služby PixaBay
Dokud byli nacisté na vrcholu moci, mohly se jejich rodiny těšit úžasnému luxusu, pohodlí a životu mimo válečnou vřavu a děsivé události. Po letech života ve zlaté kleci však pro většinu dětí nacistických vůdců přišla tvrdá realita a také společenský propad. Jejich otcové se stali těmi nejnenáviděnějšími a je čekal často trudný osud.
Život s vrahy a násilníky
Těžko si dovede představit, jak muselo být po válce dětem nacistických pohlavárů, když se dozvídaly fakta o holokaustu a válečných zločinech. Věřily tomu, nebo se snažily i navzdory jasným důkazům své rodiče bránit? Je jasné, že děti čelních nacistů se nemohly vyhnout materiálním ani psychickým důsledkům, které jejich původ nutně předestíral. Na jednu stranu to byly pouhé děti, na druhou stranu to byla krev těch nejhorších zrůd 20. století. Tito potomci tak čelili velkému tlaku i zájmu veřejnosti, jelikož jejich původ vyvolával značné emoce. Mnohé takové děti byly soustavně odmítány ve školách nebo zaměstnáních, a to s prostým odkazem na to, že jejich jméno vyvolává negativní vzpomínky a emoce, na které chtějí Němci jednou provždy zapomenout.
Poznamenáni na celý život
Je naprosto jasné, že poprava či odsouzení otce či matky má na děti zničující vliv. I přesto, že ony samy za nic nemohly, i tak nesou negativní následky činů svých rodičů. Nejen že přijdou o rodiče, ale také jsou mnohými podobně nenáviděni, odsuzováni a nepřijímáni. To vede často ke stresu, traumatům, agresi, výchovným problémům či poruchám učení. Navíc je složité se vyrovnat s představou, že milující otec, který se o ně vždy láskyplně staral, mohl být také odpornou zrůdou a vrahem.
Důsledky této psychické zátěže se pak mohou projevit různě. Záleželo hodně na tom, jaký byl jejich další osud – zda se jich například ujal někdo jiný z rodiny a mohl jim nabídnout alespoň podobnou lásku a péči jako rodiče, nebo skončily někde v ústavech a náhradních rodinách, kde byla přítomnost lásky a skutečného zájmu spíše výjimkou.
Vyrovnání se s minulostí
Jak konkrétně tedy děti nacistických rodičů zvládaly vyrovnání se svou minulostí? Většina z nich byla pravděpodobně celý život pronásledována hanbou a vinou. Mnohé se za působení svých otců styděly, chtěly zapomenout a vyhýbaly se zájmu společnosti. Některé se svých otců zřekly, jiné sice nacistické zločiny neobhajovaly, ale aspoň se snažily uvězněným rodičům třeba pomoci.
Mnozí si změnili jméno a odmítali o svém původu hovořit. Dokonce o jejich nacistické minulosti mnohdy nevěděli ani jejich životní partneři. Asi největší krok učinil Niklas Frank, syn popraveného „kata Poláků“ Hanse Franka, který o svém otci napsal knihu, kde jej skutečně nevykreslil vůbec pozitivně.
Platí nespravedlivě?
Samozřejmě se mezi potomky našli i tací, kteří si nechtěli připustit, co byli jejich otcové zač, a byli snad i sami přesvědčeni o své vlastní nadřazenosti. Například pěstounka Eicke Bormannové vzpomínala na dceru Martina Bormanna tak, že ona sama nechtěla nikdy o svém otci slyšet nic špatného a sama byla přesvědčena o tom, že je hodna luxusu a obdivu, na který byla zvyklá. Zcela nekriticky se o svých otcích vyjadřovali též Wolf Rüdiger Hess, Edda Göringová, Gudrun Himmlerová či Ursula Dönitzová.
Nacisté v Ghettu, ilustrační snímek z II. sv. války. Zdroj: WikiImages ze služby Pixabay
Zároveň ale určitě není pochyb o tom, že děti by za chyby svých rodičů platit neměly. Neexistuje nic jako kolektivní vina a je pravdou, že bychom neměli za nacistické zločiny vinit kohokoliv jiného než jen ty, kteří konali vlastníma rukama a vlastní vůlí.
Reinhard Heydrich – měl dva syny a dvě dcery. Heider Heydrich se narodil v roce 1934 a dnes žije nedaleko Mnichova. O synovi dále víme, že působil u letecké firmy Dornier-Werke a také se podílel na českém vydání pamětí své matky, fanatické nacistky, ke kterým napsal také předmluvu.
Šéf SS Heinrich Himmler – s manželkou měli dceru Gudrun, adoptovali také syna a další dvě děti mu porodila milenka. Gudrun Himmlerové bylo v době, kdy otec spáchal sebevraždu, již 15 let a dobře chápala, co se kolem ní děje. Sama si pak vyučila krejčovou, ale jelikož se nehodlala zříct svého jména, jen velmi obtížně si hledala práci. Otce nicméně po celý život hájila a odmítala jeho pochybení. Sama pak byla sympatizantkou neonacistické strany NPD a provdala se za jejího funkcionáře. Zemřela v roce 2018.
Wolf Rüdiger Hess, který byl jediným synem Rudolfa Hesse, se narodil v roce 1937 a na otce si vůbec nemohl pamatovat, protože když mu byli 3 roky, jeho otec odletěl vyjednávat o příměří do Británie, kde ho zadrželi a uvěznili. Po skončení válka byl pak odsouzen na doživotí a v roce 1987 za mřížemi zemřel. Přesto k němu jeho syn celý život vzhlížel a nikdy nepřipustil, že by jeho rodič spáchal něco špatného.
Koncentrační tábor, ilustrační foto. Zdroj: Jacek Abramowicz ze služby PixaBay
Vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera Martin Bormann měl celkem 10 dětí, které ale vychovával velmi přísně a chladně. Jeho nejstarší syn Martin se narodil v roce 1930 a jeho kmotrem se stal samotný Hitler. Roku 1945 se ukryl pod cizím jménem u jednoho rakouského statkáře, byl ale později odhalen a krátce i vězněn. Následně však vstoupil do jezuitského semináře, nechal si úředně zrušit druhé jméno Adolf a byl také vysvěcen na kněze. Působil na misiích v Africe a zemřel v roce 2013.
Zakladateli gestapa a veliteli letectva Hermannu Göringovi se v roce 1938 narodilo jediné dítě, dcera Edda. Jelikož Hitler sám neměl žádné děti, ani blízké příbuzné, kterými by se obklopoval, byla Edda považována za jakousi korunní princeznu třetí říše. Vyrůstala uprostřed nevídaného luxusu. Když jí ale bylo osm let, sen se rozplynul, rodinný majetek byl zabaven a Edda se stala polosirotkem, když se její otec ve vězení otrávil kyanidem. Stejně jako Hessův syn nenáviděla Američany a norimberský soud považovala za bezprávný.
Zdroj: nypost.com
Překlad/text: Jana Horká
