Vláda ve středu 16. srpna projednala návrhy zákonů, které by měly v českém právním řádu zakotvit hromadné žaloby.
Tématu hromadných žalob se dnes věnovala Lucie Korbeliusová a její kolegové a kolegyně ze spotřebitelské organizace dTest, kteří o tom aktuálně informovali náš magazín s tím, že organizace dTest je jednou z nemnoha spotřebitelských organizací, která by se podle návrhů zákonů mohla zaregistrovat k možnosti hromadné žaloby podávat. Ze stížností spotřebitelů, které dTest řeší, je možné již nyní označit podnikatele, kteří by mohli být žalovanou stranou. Jedním z vážných kandidátů je společnost Vanity Club, s.r.o., která stovkám spotřebitelů nevrátila peníze za zrušený koncert.
dTest je známý svým stejnojmenným časopisem s nezávislými spotřebitelskými testy zboží a služeb. Testy jsou ovšem pouze jednou z oblastí ochrany spotřebitele, kterou se dTest zabývá. dTest spotřebitelům za rok bezplatně poskytne více než 50 tisíc rad ve své telefonické a elektronické poradně a ve službě VašeStížnosti.cz. „Z dotazů a stížností spotřebitelů si můžeme udělat velmi dobrý obraz o otázkách, které spotřebitele pálí,“ uvádí Petr Šmelhaus, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest, a doplňuje: „Vidíme dříve než jiní, kde spotřebitelé narazili na protiprávní jednání. Pokud se jedná o problém jednoho podnikatele, může se takový podnikatel stát kandidátem na žalovaného v budoucí hromadné žalobě.“ Za předpokladu, že bude systém hromadného řízení a jeho financování nastaven správně, bude dTest moci využít svých schopností a informací k podání hromadné žaloby.
Přečtěte si také: Srovnali jsme výplaty v obchodních řetězcích. Někde si prodavačka vydělá jen 22 000 tisíc Kč
Kandidáti na pozici žalovaného rozhodně existují. „dTest například v poslední době registruje velký počet stížností na společnost Vanity Club, s.r.o., která byla pořadatelem neuskutečněného koncertu kytaristy Joea Satrianiho,“ konstatuje Petr Šmelhaus a pokračuje: „Spotřebitelé si za nemalé peníze zakoupili vstupenky na koncert, který se neuskutečnil. Pořadatel, společnost Vanity Club, s.r.o., měla a má povinnost jim vrátit zaplacené vstupné, což se dosud nestalo. Spotřebitelé tak mají vůči společnosti nárok, který mohou uplatnit žalobou u soudu. Použití hromadné žaloby by se zde nabízelo, protože nároky spotřebitelů jsou stejného druhu a mají totožný právní důvod.“
Na příkladu nároků spotřebitelů vůči společnosti Vanity Club, s.r.o. je možné vysvětlit výhody opt-out systému. „dTest registruje více než sto stížností spotřebitelů na toto konkrétní jednání společnosti Vanity Club, s.r.o.,“ popisuje Petr Šmelhaus a doplňuje: „To je ovšem jen špička ledovce. Poškozených spotřebitelů budou vyšší stovky, možná i jednotky tisíc. Pokud bychom mohli žalovat v režimu opt-out, žalovali bychom rovnou za všechny poškozené spotřebitele. V systému opt-in budeme nejdříve shromažďovat nároky každého jednotlivého spotřebitele, přičemž žaloba se může zabývat pouze jejich nároky. Nároky ostatních spotřebitelů zůstanou ve vzduchu. Systém opt-in tak vyžaduje více práce, a tedy i nákladů spotřebitelské organizace, před samotným hromadným řízením, přičemž žalovaný nárok je vždy jen částí celkové povinnosti podnikatele. To je špatně, protože podnikateli se jeho porušování práva spotřebitelů může i přes prohraný soud stále vyplácet.“ Opt-out (odhlašovací) systém je spravedlivější, rychlejší a lacinější pro spotřebitele a spotřebitelské organizace v pozici žalobců.
Pro laickou veřejnost je diskuse o budoucí podobě zákonů umožňujících podávat hromadné žaloby pouhou teorií. Opt-out nebo opt-in, financování činnosti žalobců, povinné zastoupení advokátem, to jsou témata, která spotřebitel možná letmo zaregistroval, ale která pro něj neznamenají žádnou podstatnou informaci.
Přečtěte si také: Brankář udělal na olympiádě hroznou chybu. Pak řekl, že je barvoslepý
„Spotřebitele by ovšem mělo zajímat, že konečná podoba hromadného řízení a systém jeho financování rozhodne o tom, zda se najde spotřebitelská organizace ochotná vstoupit do celého procesu jako žalobce,“ říká Petr Šmelhaus z dTestu a uzavírá: „Žádná hromadná žaloba se neobejde bez ekonomické rozvahy. Všechny činnosti žalobce v rámci přípravy a vedení hromadného řízení mají své nezanedbatelné náklady. Náklady na udržování systému v pohotovosti, náklady na povinné advokáty, náklady na povinné informování veřejnosti, o kterém bude rozhodovat soud. Navíc, jsou zde i rizika neúspěchu ve sporu, protože výsledek soudního sporu nemůže nikdo předjímat. Rizika hromadné žaloby nese výhradně spotřebitelská organizace, na spotřebitele tyto rizika nelze přenést.“ Nastavení systému a jeho financování je úkolem pro politiky, spotřebitelské organizace se poté budou muset rozhodnout, zda jsou schopné do tohoto systému vstoupit.
Dosavadní vývoj na cestě k zavedení hromadných žalob dTest komentuje zde.<<
