Pubertální období je pro děti i rodiče náročné, a tato fáze vývoje může být ještě komplikovanější, pokud se objeví další faktory, jako je ADHD.
Jak se s touto situací vypořádat a jakým způsobem podporovat děti v pubertě s ADHD ve školním prostředí? Zde je redakční pohled na tuto problematiku a rady, jak překonat výzvy spojené s touto kombinací.
„Cílem celého tohoto období by mělo být úspěšné odstřižení od rodičů a převzetí zodpovědnosti za svůj život. Mladý dospělý by měl být na konci puberty nasycen. Nasycen bezpečím i závislostí na rodičích by měl s vervou toužit po vstupu do dospělého života. Nebýt závislý na rodičích materiálně ani duševně. Odpoutat se od rodičů. Odpoutání od rodičů neznamená zpřetrhat vztahy. Naopak vytvořit novou kvalitu vztahu – vztah rovnocenný, partnerský,“ uvádí k tématu web akademierodicovstvi.cz.
Rodina je pro každého jedince základem jistoty a bezpečí. Čím hlubší a jistější jsou vztahy v rodině, tím snáze se jedinec odpoutává a nachází nové vztahy s vrstevníky a postupně s partnerem a zakládá svou vlastní rodinu.
Jak se chovat k dětem s ADHD? Příběh matky 13letého chlapce: podpora a porozumění nestačí
„Konflikty – jakožto nejlepší nástroj pro odpoutání nemají negativní dopad, když mají mladí lidé pocit, že mohou svobodně vyjadřovat své názory, a že se na ně bere ohled,“ píše se dále na webu.
„Je důležité, aby rodič dokázal být mladému člověku k dispozici, aby se mu věnoval a pak jej dokázal včas a s důvěrou pobídnout k odchodu. Nenasycené dítě se drží doma nebo se pomocí různých triků snaží doma udržet,“ dodává portál akademierodicovstvi.cz v krátké citaci.
- Puberta a ADHD: kombinace náročných výzev
Puberta je obdobím dramatických fyzických a psychologických změn, a pokud k tomu přidáme ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), může to představovat výzvu pro dítě i jeho rodinu. Děti s ADHD mohou mít potíže s koncentrací, impulsivitou a hyperaktivitou, což může zesílit během puberty.
- Role rodičů: jak podporovat v pubertě s ADHD?
- Komunikace: otevřená a pravidelná komunikace s dítětem je klíčová. Poslouchejte jeho pocity, obavy a potřeby.
- Struktura a rutina: vytvořte stabilní a předvídatelné prostředí doma i ve škole. Strukturovaný den může pomoci dětem s ADHD lépe se orientovat.
- Zapojení odborníků: spolupráce s odborníky, jako jsou psychologové a pedagogové, může být prospěšná. Ti mohou poskytnout doporučení a strategie pro zvládání specifických výzev spojených s ADHD.
- Pubertální dítě ve škole: jak reagovat pedagogicky?
- Individuální přístup: pedagogové by měli být informováni o potřebách dítěte s ADHD a přizpůsobit výuku tak, aby byla přístupná všem žákům.
- Podpora učitele: vyhledání odborné pomoci může být klíčové. Učitelé by měli mít dostatečné znalosti o ADHD a měli by být schopni upravit výuku podle potřeb dítěte.
- Když pedagog nezvládá dítě s ADHD v pubertě
- Rodičovská iniciativa: rodiče by neměli váhat oslovit školu a sdílet své obavy. Vyhledání společného řešení může přinést pozitivní změny.
- Podpora od odborníků: pedagogicko-psychologická poradna a další instituce mohou poskytnout odbornou pomoc a poradenství jak rodičům, tak i pedagogům.
- Jak může pomoci specializované pracoviště?
- Pedagogicko-psychologická poradna: tato instituce nabízí výraznou odbornou pomoc v oblasti vzdělávání a psychického zdraví dětí. Rodiče i učitelé se mohou obrátit na poradce, kteří poskytnou doporučení a podporu.
Dospívání dítěte versus velké změny
Pro mladé jedince je období dospívání plné významných transformací – nejen hormonálních, ale i fyzických a psychických. Už nejsou těmi malými poslušnými dětmi, které bezmezně souhlasí s vším, co říkáme, a holčičkou s culíkem. Toto období představuje klíčový okamžik! Je nezbytné si uvědomit, že dítě prochází zásadním procesem směřujícím k samostatnosti a schopnosti osamostatnit se, odtrhnout se od rodičů a začít žít vlastní život. Pokud nedojde k tomuto procesu, pokud mu my rodiče nedáme prostor, de facto se nedostaví dosažení dospělosti. Následně můžeme pozorovat vytváření problematických vztahů a děti, které se nedokážou kvalitně postarat samy o sebe.
Vytvoření bezpečného prostředí pro sdílení pocitů, otevřená komunikace, vzájemné rozhovory a citlivý přístup k vedoucímu dítěte ke zodpovědnosti a samostatnosti – to jsou základy, díky nimž můžeme společně lépe zvládat pestré období puberty.
Jak to mají puberťáci
Dnešní mladá generace prochází obdobím dospívání, které rozhodně není jednoduché. V moderní době dochází k zkrácení dětství, a vše se zdá být nějak zrychlené. Společnost klade obrovský tlak na výkon, učení, zodpovědnost a úspěch. Realita se rozšířila o virtuální svět sociálních sítí a kyberprostoru, což přináší nutnost být neustále online a jaksi v permanentním střehu. Orientace v přemíře informací a vědomí toho, že skutečně nevíme, jak bude vypadat svět za několik let, až budou tito mladí lidé oficiálně dospělí, představují velkou výzvu.
Když dítě neposlouchá: jak správně řešit tento výchovný problém?
Odborníci varují, že až 60% profesí, které budou vykonávat současní školáci, teprve vznikne. Dnešní dospívající čelí proměnám a nejistotám, které přesahují naše vlastní rodičovské zkušenosti. Zároveň je pro nás, rodiče, klíčovým výchovným úkolem vybavit naše děti schopnostmi, které jim pomohou zvládnout nevyhnutelné změny a čelit neustále rostoucím nárokům okolí.
Neukončená školní docházka a děti s ADHD
Situace, kdy dítě v pubertě a s onemocněním ADHD nesplní povinnou devítiletou školní docházku, může být pro rodiče i pro samotného žáka náročná. Je důležité přistupovat k této situaci s porozuměním a hledat individuální přístup, který bude respektovat potřeby a schopnosti dítěte. Zde jsou některé možnosti, jak tuto situaci řešit:
- Odborná diagnostika a podpora:
Prvním krokem by měla být odborná diagnostika, která zhodnotí specifické potřeby dítěte s ADHD. To může zahrnovat konzultace s psychologem, psychiatrem nebo specialistou na vzdělávání dětí s poruchami pozornosti. Na základě diagnostiky lze vytvořit individuální plán podpory.
- Individuální Vzdělávací Plán (IEP):
Pro děti s ADHD může být vhodné vytvoření Individuálního Vzdělávacího Plánu (IEP), který přizpůsobuje vzdělávací prostředí specifickým potřebám dítěte. IEP může obsahovat modifikace výuky, rozšířený čas na testy nebo další formy podpory.
- Alternativní vzdělávací programy:
Pokud tradiční školní prostředí není pro dítě s ADHD ideální, může se zvážit přechod na alternativní vzdělávací programy, jako jsou speciální školy nebo programy zaměřené na podporu dětí s poruchami pozornosti.
- Individuální tvorba učebních materiálů:
Využití individuálních učebních materiálů a metod může být klíčové pro efektivní vzdělávání dítěte s ADHD. To může zahrnovat multimediální materiály, interaktivní výukové programy nebo speciální metody vedení.
- Podpora ze strany školy:
Spolupráce se školou a pedagogickým týmem je nezbytná. Škola by měla být informována o potřebách dítěte a měla by aktivně přistupovat k jeho podpoře. Vytvoření partnerství mezi rodiči a školou je klíčem k úspěšnému zvládnutí vzdělávacích výzev.
Dobré by bylo zmínit, že mnoho rodičů si stěžuje v dnešní době, že podpora a pomoc ze strany školy je výrazně nedostačující. Bohužel. Bohužel se najdou i tací učitelé, kteří jsou schopni dítko s onemocněním ADHD tzv. „zaškatulkovat“ chovají se k němu arogantně nebo dokonce jej ponižují před ostatními žáky a vrstevníky.
- Psychosociální podpora:
Není méně důležité poskytnout dítěti psychosociální podporu. Individuální nebo skupinová terapie může pomoci při zvládání emočních výzev spojených s ADHD a pubertou.
- Praktické profesní směřování:
Ztracená cesta: jak základní školy opomíjejí přípravu dětí na reálný život
Pro starší děti může být užitečné začít směřovat jejich vzdělání směrem k praktickým dovednostem nebo odbornému výcviku, který je připraví na konkrétní profesní dráhu.
V každém případě je klíčové být otevřený komunikaci s odborníky, školou a dítětem samotným. Poskytování podpory, porozumění a hledání individuálních řešení může vést k úspěšnému zvládnutí vzdělávacích výzev v této náročné situaci.
