ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha, která postihuje mnoho dětí ve školním věku.
Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu s tím, že pro rodiče a učitele je klíčové porozumět tomuto stavu a poskytnout dětem s ADHD správnou podporu a péči. V tomto článku se zaměříme na to, jak se chovat k dětem s ADHD z pohledu rodičů i učitelů na prvním a druhém stupni Základních škol v Česku.
O ADHD
„ADHD (zkratka anglického attention deficit hyperactivity disorder) – hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi vrozené neurovývojové poruchy. Velmi úzce souvisí s méně často zmiňovanou ADD (Attention Deficit Disorder) – poruchou pozornosti, jde o stejný syndrom, ale bez jinak nejviditelnějšího hyperaktivního přiznaku. Oba pojmy se běžně používají jako synonyma. Porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, nadále přetrvává impulzivita a porucha pozornosti,“ uvádí internetová encyklopedie Wikipedia.
Pro ADHD/ADD se v ČR dříve používaly označení LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii.
„Aktuálně používané pojmenování ADHD vychází z popisu projevů této poruchy. Porucha pozornosti neznamená neschopnost soustředění, ale narušenou schopnost svou pozornost ovládat. Jedinci s ADHD/ADD mohou být schopni koncentrace až nadlidským způsobem (tzv. hyperfokusace), pokud je téma dostatečně intenzivně zajímá, často je prakticky nemožné je od něho odtrhnout. Porucha pozornosti nijak nesouvisí s inteligencí jedince, ačkoli v důsledku projevů syndromu bývají ADHD okolím považováni za méně inteligentní než ve skutečnosti jsou,“ uvádí dále internetová encyklopedie.
„ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emocionální poruchy. Existuje vícero léčebných postupů, některé s efektivní účinností vyšší, než-li léčby v kterékoliv jiné oblasti medicíny,“ dodává v krátkém výpisu Wikipedia.
1. Porozumění ADHD:
Je důležité, aby rodiče a učitelé pochopili, co ADHD znamená a jaký vliv má na chování dítěte. Zde jsou některé zdroje, které poskytují užitečné informace:
ADHD centrum (https://www.adhd.cz/): na této webové stránce najdete komplexní informace o ADHD, jeho příznacích a léčbě. Dále se zde dozvíte, jak mohou rodiče a učitelé podporovat děti s touto poruchou.
Česká společnost pro ADHD (http://www.adhd-spolecnost.cz/): tato organizace se zaměřuje na osvětu a podporu lidí s ADHD a jejich rodin. Na webu naleznete odborné články a informace o možnostech léčby.
2. Přístup rodičů:
Rodiče hrají klíčovou roli v životě dítěte s ADHD. Jejich podpora a porozumění mohou dítěti velmi pomoci.
Zde je několik tipů, jak se chovat k dětem s ADHD: vytvořte strukturu a rutinu: Děti s ADHD mají rády jasný harmonogram a rutinu. Rodiče by měli zajistit pevný režim, který jim pomůže udržet stabilitu.
Poskytujte jasné instrukce: Když dáváte pokyny, buďte konkrétní a jednoduchý. Přiřaďte dítěti úkoly postupně a postupně je kontrolujte.
Chvála a povzbuzení: Odměňujte úspěchy a pozitivní chování. Chvála může být silným motivátorem pro děti s ADHD.
Komunikace: Buďte trpěliví a empatičtí při komunikaci s dítětem. Poslouchejte jejich názory a zkušenosti.
3. Přístup učitelů:
Učitelé mají ve školním prostředí také významný vliv na děti s ADHD.
Zde jsou některé strategie, které mohou použít: individualizovaný přístup: Učitelé by měli zohledňovat individuální potřeby dětí s ADHD a přizpůsobit jim výuku a úkoly.
Podpora organizace: Pomozte dětem s ADHD vytvořit si pořádek v učebních materiálech a plánech.
Povzbuzování pozitivního chování: Učitelé by měli klást důraz na chválu a povzbuzení pozitivního chování ve třídě.
Spolupráce s rodiči: Udržujte pravidelnou komunikaci s rodiči dětí s ADHD, abyste mohli společně pracovat na jejich podpoře a úspěchu ve škole.
Projevy ADHD
Mezi jádrové příznaky typické pro lidi s ADHD patří:
- Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley uvedl: „Čas je nepřítelem každého s ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika).
- Impulzivita – rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost.
- Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovázejí zvuky a komentují je).
„Velmi často je ADHD doprovázené komorbitami, jako jsou problémy se spánkem, speciální poruchy učení, deprese, úzkost, sociální odtažitost, nadměrná citlivost k odmítnutí či kritice, neuznávání autorit atd. ADHD tvoří pestrý soubor symptomů projevujících se ve škole, v domácím prostředí, i při volnočasových aktivitách. Nejviditelnějším příznakem bývá hyperaktivita, manifestovaná jako neustálý pohyb, netrpělivost, prokrastinace a zkratkovité jednání. Častým projevem bývá emoční labilita jako je rychlé střídání nálad, výbuchy vzteku nebo lítosti. Nepozornost se projevuje obtížným soustředěním na neatraktivní témata, neschopností jejího udržení po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potížemi s dokončováním úkolů, chronickým zapomínáním a chaotičností,“ uvádí dále Wikipedia.
Jedinci s formou ADD (bez příznaků hyperaktivity) bývají více obrácení do sebe, zasnění, často nereagují, když na ně někdo mluví. Projevy poruchy pozornosti jsou však u nich stejné jako u hyperaktivních jedinců. Jiné projevy mohou vykazovat chlapci a jiné dívky.
„ADHD/ADD je vrozený syndrom a nezpůsobuje ho výchova, ale narušené fungování v oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržením pozornosti a sebeovládáním. Věkem zpravidla dochází k ústupu pozorovatelných příznaků hyperaktivity, ale přetrvávají potíže plynoucí z nepozornosti a impulzivity. Typické pro dospělé s ADHD/ADD bývá špatná schopnost organizace vlastního času. Emoční labilita se zpravidla redukuje směrem k emoční nevyzrálosti. Dospělí s ADHD/ADD často pociťují, že jejich výkon neodpovídá jejich schopnostem, opakovaně selhávají ve vztazích, v zaměstnání, nebo ve studiu. Snáze proto podléhají depresím či úzkostem a mají tendenci svou situaci řešit užíváním návykových látek. U řady ADHD/ADD lze pozorovat značně snížený práh frustrace, bývají zvýšeně citliví na svá selhání, své úkoly proto mohou vzdávat už při prvních náznacích obtíží či v krajním případě jen hrozbě selhání. ADHD/ADD neznamená nižší inteligenci, lidé s tímto syndromem jsou průměrně či nadprůměrně inteligentní, mentální postižení naopak diagnózu ADHD/ADD vylučuje,“ dodává internetová encyklopedie.
Velice zajímavá je také skutečnost, co se týká dětí s ADHD ne každý vyučující potažmo škola (především základní škola) umí s těmito dětmi pracovat.
Příběh paní Jany, maminky 13letého chlapce, který má ADHD.
Na naší redakci se před nějakou dobou obrátila paní Jana z Ústeckého kraje (jejíž plnou identitu a místo pobytu redakce zná, ale rozhodla se jej nezveřejnit) která nám do redakce napsala následující velice pozoruhodný text s žádostí o zveřejnění. Vzhledem k tomu, že paní Jana je maminkou dnes 13letého chlapce a rozhodně nebude jediná v naší republice, která bojuje u svého syna se zmiňovaným ADAH rozhodla se redakce našeho magazínu její slova k danému tématu zveřejnit.
„Mému synovi je 13let chodí na základní školu v našem městě. Teprve na druhém stupni jsme díky opakované návštěvě Pedagogicko-psychologické poradny a také paní psycholožky a dalšího jiného dětského psychologa, které syn pravidelně navštěvuje zjistili, a to po opakovaných návštěvách, že má ADHD,“ uvedla v úvodu paní Jana.
„Nestačila jsem se divit v uvozovkách „výrazné profesionalitě českého školství…“ prakticky od 2. nebo 3. třídy bojujeme se synovo nepozorností, špatné známky, špatné chování a podobně… výsledek samé poznámky, které dnes již osobně ignoruji, protože i přes mé opakované žádosti a prosby, jako matky a upozornění, že syn má toto onemocnění na to škola nebrala zřetel. Rozhodla jsem se tedy, že syn půjde na jinou místní školu. Bohužel. Následovalo totéž v bledě modrém – dokonce jsme na to byli ještě hůře. Doslova. Nová škola dokonce má takové interní směrnice, což mě až udivilo, že dostane-li žák více, jak 10 poznámek = třídní důtka. Dostane-li více, jako 20 poznámek = ředitelská důtka, bude-li to pokračovat snížená známka z chování. Přesto se našli v uvozovkách „hodní učitelé,“ nebo lépe řečeno arogantní učitelé, kteří synovi dávali poznámky denně. Můžete hádat, jak to dopadlo. 3. z chování na vysvědčení,“ popsala paní Jana svůj příběh a pokračovala.
„Po celou dobu školního roku (nejen tohoto) jsem toto řešila jak s psychology, s Pedagogickou poradnou a podobně, všichni mi dali za pravdu (odborníci) napsali různé zprávy pro mě i pro školu. Škola toto v podstatě neřešila, anebo jen velice okrajově. Psycholog, sdělil, že syn je chytrý – ne hlupák, že potřebuje „jen“ maličko jiný řekněme individuální přístup. Nechci zacházet do úplných detailů, jen aby lidé věděli, jak dnes – obecně funguje školství v Česku,“ uvedla paní Jana a konstatovala; „nechci házet všechny základní školy do jednoho pytle, to vůbec ne, ale ty, se kterými jsem jako rodič měla tu čest, tak…, no korektně řečeno: nestačila a dodnes se nestačím divit, co vše si mohou dovolit. Důležitost a arogance některých pedagogů, kteří se chovají, jak kdyby si mohli dovolit vše nezná hranic. Opravdu. Holt musíme bojovat!“
„Dokonce v průběhu školního roku (což, dle mého zjištění některé školy dnes dělají) si mě jako zákonného zástupce vedení školy písemně zvalo, a to opakovaně na jejích tzv. výchovnou komisi, kde zasedal ředitel školy, jeho obě zástupkyně, nějaká paní zřejmě přes „sociální cítění“, třídní učitelka, další učitelé, a dokonce i paní s OSPODu. Připadala jsem si, jako ta nejhorší matka na světě, když se tam cca 10lidí do mě pustilo ve stylu, co to mám doma za grázla. Koukali na mě, jak se lidově říká přes prsty. Slušně řečeno. ))) Snažila jsem se jim vysvětlit, kde je tzv. zakopaný pes, ovšem nemělo to valný účinek. Můj syn je aktuálně školou frustrován, na vše rezignoval a jediné co, tak se tím vnitřně trápí. Osobně si myslím, že málo kdo umí z učitelů plnohodnotně pracovat s dětmi, které mají tuto poruchu pozornosti a jsou řekněme hyperaktivní. Jsem zvědavá, jak se bude celá situace nadále vyvíjet a prostřednictvím redakce magazínu UdálostiExtra se s vámi o to v budoucnu ráda podělím, bude-li zájem ze strany čtenářů a redakce,“ dodala závěrem paní Jana.
Děti s ADHD potřebují ze strany rodičů a učitelů pochopení, podporu a trpělivost. Klíčem je vytvořit pro ně strukturované prostředí, poskytnout jasná pravidla a povzbuzovat jejich pozitivní chování. Spolupráce mezi rodinou a školou je klíčová pro úspěšnou integraci dítěte s ADHD do školního prostředí.
