Téma císařský řez. Na jedné straně umí zachránit život, na straně druhé způsobit nepříjemné komplikace.
Řeč je o císařském řezu, který by se měl podle odborníků provádět jenom v opodstatněných případech. Česká republika se v počtu císařských řezů drží pod evropským průměrem – v současné době se v tuzemsku rodí tzv. sekcí každé čtvrté dítě. Specialisté se shodují na tom, že je tento trend potřeba držet i do budoucna. Stoupající věk rodiček, a naopak jejich klesající fyzická kondice však mohou čísla do budoucna zvyšovat. Problematikou císařského řezu se zabývaly stovky zdravotníků na unikátní mezinárodní multioborové konferenci POROD 2023 v Ostravě. Do společné diskuse se zapojily i duly, laktační poradkyně a pacientky. Tématu se dnes věnoval Mgr. Vojtěch Šprdlík z ag. MaVe PR, který o tom aktuálně informoval náš magazín.
„Císařský řez je velká břišní operace, u které je potřeba vždy pečlivě zvážit, zda je opravdu třeba. Slouží k záchraně života rodiček a dětí a k snížení jejich nemocnosti, doprovázet ho ale může i řada komplikací. Proto se musí používat s rozvahou a musí k němu vést opodstatněné důvody,“ popisuje doc. MUDr. Ondřej Šimetka, Ph.D., MBA, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava a hlavní organizátor konference. Komplikace se mohou objevit nejenom během prováděné operace. Dětem, které se rodí císařským řezem, hrozí vyšší riziko rozvoje astmatu, intolerance složek potravy, autoimunitních onemocnění, obezity nebo diabetu. Dlouhodobé dopady má císařský řez i na matky, ať už se jedná o sníženou plodnost, nebo například o špatné zahnízdění placenty v dalším těhotenství. „Císařský řez je ve srovnání s normálním porodem až čtyřikrát rizikovější,“ zdůrazňuje doc. Šimetka. Jak ale dodává, v případech, kdy je nutné ho provést, dramaticky snižuje úmrtnost a nemocnost dětí i matek a má i své ochranné efekty – zejména na pánevní dno.
V České republice počet císařských řezů na začátku 90. let rychle rostl a později se zastavil na hranici kolem 25 %. Na té se drží i v současné době.
„Za špičku v oblasti porodnictví je považována Skandinávie, kde se císařské řezy neprovádí tak často jako u nás. Špatně na tom však nejsme, protože se v jejich počtu držíme pod průměrem Evropy,“ uvádí doc. Šimetka. Velkou roli v četnosti porodů císařským řezem podle něj hraje zvyšující se věk žen v době jejich prvního těhotenství, který v tuzemsku překročil třicítku. Problémem je také stoupající obezita rodiček. „Tyto faktory, které mají na provádění císařského řezu velký vliv, je potřeba neustále připomínat. Už teď se u nás rodí císařským řezem každé čtvrté dítě a my bychom byli velmi neradi, kdyby jich v budoucnu přibývalo,“ dodává doc. Šimetka.
Cílem konference POROD 2023 bylo podívat se na císařský řez ze všech úhlů. Specialisté z mnoha oborů v Ostravě diskutovali o tom, jak jej provádět co nejbezpečněji a nejpřívětivěji pro ženy, jejich děti i rodiny. Na konferenci se sešli zejména gynekologové, porodníci, neonatologové, porodní asistentky, dětské sestry, fyzioterapeuti nebo psychiatři, své zastoupení na ní ale měli i nezdravotníci, například laktační poradkyně a duly. O své zkušenosti s císařským řezem se navíc na místě podělilo také pět pacientek – zdravotníkům popisovaly, jak se v době porodu cítily, jaké informace jim chyběly, nebo co naopak nechtěly slyšet. „Zdravotníci často trpí ‚provozní slepotou‘ a mají pocit, že udělali vše potřebné. Ženy ale mnohdy vnímají situaci jinak a chybí jim citlivější a srozumitelnější komunikace. Proto jsme považovali za důležité, aby na konferenci ve speciálním pacientském fóru promluvily právě ke zdravotníkům,“ vysvětluje doc. Šimetka.
Příběh pacientky aneb přirozený porod přišel až po dvou císařských řezech
Paní Jana (44) z Krnova má tři zdravé děti. Porody se však neobešly bez komplikací.
„První porod nezačal spontánně. Nastoupila jsem tehdy do nemocnice v Krnově deset dní po plánovaném termínu, aby lékaři porod vyvolali. S kontrakcemi se ale zhoršily ozvy miminka, a tak lékaři museli přistoupit k císařskému řezu,“ popisuje Jana. V roce 2008 se ještě nekladl tak velký důraz na tzv. bonding (fyzický kontakt matky s dítětem po porodu), a kromě toho začala mít Jana hned po porodu křeče a bolesti, takže jí zdravotníci miminko sice ukázali, ale rychle zase odebrali. Kromě bolestí tak Janu po porodu provázely i výčitky. „Měla jsem pocit zklamání a neschopnosti. I když jsem si dokázala racionálně říct, že je všechno v pořádku, bylo to pro mě traumatizující,“ svěřuje se.
Porod druhého dítěte začal spontánně. Jana si přála, aby proběhl přirozenou cestou, ale porodní cesty se ani po dvou dnech v nemocnici neotvíraly. „Nedokázala jsem se uvolnit,“ vysvětluje. Lékaři proto znovu přistoupili k císařskému řezu. „Po porodu zase přišly křeče a v nemocnici jsem musela zůstat deset dní na antibiotikách. Přestože jsem si pak mateřství užívala, ještě půl roku po porodu jsem se v noci probouzela ze snu s pocitem děsu, že jsem v porodnici,“ vzpomíná Jana.
Když o sedm let později otěhotněla Jana plánovaně potřetí, porodu se bála. „Navštěvovala jsem psychologa, protože jsem si neuměla představit, že porodím. Bála jsem se císařského řezu i přirozeného porodu. Nakonec jsem dospěla k přesvědčení, že bych si přála znovu zkusit rodit přirozeně. Po dvou císařských řezech ale provádí lékaři standardně i třetí porod stejně,“ říká Jana.
Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FN Ostrava doc. MUDr. Ondřej Šimetka Ph.D., MBA, však byl ochotný dát přirozenému porodu šanci – s podmínkou, že porod začne včas a nebude se muset vyvolávat. To se naštěstí stalo. Po začátku porodu zůstala Jana ještě několik hodin doma, kde šlo všechno dobře a otevřela se. Jakmile ale přijela do nemocnice, přestala mít kontrakce.
Umělému oplodnění pomůže umělá inteligence. Vybere například nadějná embrya
„Moje tělo asi zareagovalo na nemocniční prostředí, možná i stres, který ve mně zůstal po předchozích porodech. Lékaři sice byli trpěliví, ale řekli, že pokud se porod do dvou hodin znovu nerozběhne, uchýlí se k císařskému řezu,“ popisuje Jana. Doc. Šimetka se ale ani po uplynutí dvouhodinového intervalu nevzdal a nabídl Janě možnost podání hormonu oxytocinu, který měl kontrakce znovu navodit. „Po krátkém rozmýšlení jsem souhlasila a vyšlo to. Jsem přednostovi Šimetkovi neskutečně vděčná za jeho empatii. Když mi pak miminko hned přiložili na břicho, bylo to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila, a zahojilo to mé trauma z předchozích porodů,“ uzavírá Jana. Její příběh vzešel ze speciálního pacientského fóra na konferenci POROD 2023.
O své zkušenosti s císařským řezem se na místě podělilo pět pacientek – popisovaly přímo zdravotníkům, jak se v době porodu cítily a vnímaly jej, jaké informace jim chyběly, nebo co naopak nechtěly slyšet.
Z historie…
„Císařský řez patří k nejstarším operacím, které lidstvo ve svých historických pramenech pamatuje. Již v 7. století před naším letopočtem, vydal panovník antického Říma Numa Pompillius nařízení, že mrtvá těhotná se nesmí pohřbít, aniž by se z jejího těla vyjmul plod. Operace byla vykonávána i u živých žen, již ve starověku. Jako první dokumentovaný případ provedeného císařského řezu na živé ženě pochází z roku 1610. Operatérem byl německý chirurg J. Trautmann a operovanou byla údajně jeho žena, která umřela zřejmě v důsledku embolie 25. den po operaci. Úmrtnost se blížila 100 %, nejčastěji z důvodu zánětu pobřišnice. Úmrtnost u žen později výrazně klesla díky třem zásadním objevům medicíny: zásadám antiseptické práce, objevu krevních skupin, což později umožnilo bezpečnější podmínky pro podávání krevních transfuzí, a objevu penicilinu ve 20. letech 20. století,“ píše internetová lékařská encyklopedie wikiskripta.eu.
