V našem životě se často potýkáme s nedostatečnou pamětí. Zapomeneme, co jsme dělali minulý týden, co teprve na události z předchozího měsíce.
Proto si mnozí z nás zapisují poznámky a události, abychom nezapomněli na významné i nepodstatné okamžiky. Ale co když bychom mohli mít paměť, která nám umožní vzpomenout si na každý den našeho života? Existuje něco jako dokonalá paměť? Někteří to nazývají darem, jiní prokletím. Tento fenomén, známý jako „extrémně vynikající autobiografická paměť“, fascinuje vědce i veřejnost. Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu.
Představa paměti, která zahrnuje pamatování každého dne našeho života, zní jako scénář z fantastického filmu. Nicméně, pro některé lidi to není pouhý sen, ale skutečnost. Tito jedinci mají schopnost si pamatovat téměř vše, co se stalo v jejich životě, od věku, kdy byli dětmi.
Otázkou je, co se za tímto záhadným darem, nebo možná spíše prokletím, skrývá?
Fenomén extrémně vynikající autobiografické paměti byl poprvé zdokumentován v roce 2006 neurologem Jamesem McGaughem z Kalifornské univerzity v Irvine. McGaugh a jeho tým zjistili, že tito jedinci mají zásadně odlišné mozky a mentální procesy od běžných lidí. Zajímavými rozdíly se projevovaly v oblastech mozku, které jsou známy pro svou úlohu v autobiografické paměti.
Jedním z nejvýznamnějších zjištění bylo, že lidé s vynikající autobiografickou pamětí měli v porovnání s průměrnými jedinci rozdíly v devíti různých strukturách mozku. Těmito strukturami byla například robustnější bílá hmota spojující střední a přední část mozku. Vědci odhalili, že tyto rozdíly se nacházely v oblastech, které jsou klíčové pro uchovávání a přístup k autobiografickým vzpomínkám. To nás nutí se ptát, co je tím zvláštním faktorem, který těmto jedincům umožňuje tuto výjimečnou schopnost?
Zkoumání tohoto fenoménu nám může pomoci lépe pochopit, jak naše paměť funguje a co se děje v mozku těch, kteří mají tuto unikátní vlastnost. Může nám to také poskytnout náhled do toho, jak bychom mohli zlepšit naši vlastní paměť a zvýšit efektivitu učení a vzpomínání.
Aurora Leport, hlavní autorka jedné z těchto studií, poznamenala: „Takže dostáváme popisný, koherentní příběh toho, co se děje.“ Tímto příběhem se otevírají nové otázky a možnosti pro vědecký výzkum a také pro ty, kteří se zajímají o lidskou paměť a naše schopnosti vzpomínat si na minulost.
O paměti
„Paměť je schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti,“ uvádí v krátkém výpisu internetová encyklopedie Wikipedia.
Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou.
Spánková hygiena a role snění: klíč k regeneraci těla a mysli
V závěru lze konstatovat, že otázka, zda je paměť člověka darem nebo prokletím, nemá jednoznačnou odpověď. Je to komplexní fenomén, který vyvolává otázky o tom, jak funguje naše mysl a mozek. Možná v budoucnu objevíme více tajemství týkajících se naší paměti a dozvíme se, jak ji lépe využít ve prospěch našeho života. V každém případě nám tento fenomén připomíná, jak úžasný a složitý orgán máme v hlavě, a že věda a objevování naší vlastní mysli jsou stále fascinující cestou do neznáma.
