Během druhé světové války a nacistické éry Adolf Hitler a jeho režim spáchaly nesčetné hrůzy, které se navždy zapsaly do dějin.
Avšak na povrch vyplavaly informace, které naznačují nečekaný aspekt Hitlerova plánu ohledně židovských artefaktů. Podle některých zdrojů údajně uvažoval o vytvoření muzea, které by obsahovalo židovské kulturní dědictví. Tato tvrzení jsou založena na různých historických pramenech a dokumentech. Zbývá se podívat na důkazy a provést analýzu těchto „neobvyklých tvrzení.“ Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu.
Projekt Riese: jedním z nejzajímavějších zdrojů, který odkrývá tento aspekt Hitlerových plánů, je spojen s „Projektem Riese“. Tento projekt byl nacistickým inženýrským úsilím vytvořit síť podzemních tunelů a komplexů v Polsku. Některé prameny naznačují, že byl určen k uchování artefaktů a uměleckých děl, včetně těch židovského původu, po válce. Tento zdroj má své kořeny ve spisech polského odboje a archeologických průzkumech.
„Projekt Riese (německy „obr“) je kódové jméno pro projekt stavby nacistického Německa v letech 1943–1945, kterou tvoří sedm podzemních staveb v Sovích Horách a hrad Książ v Dolním Slezsku. Žádná z nich nebyla dokončena; všechny jsou v různých stádiích rozpracovanosti a jen malé procento tunelů je vybetonováno,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie Wikipedia.
„Účel stavby je stále neznámý z důvodu chybějící dokumentace. Některé zdroje naznačují, že všechny stavby byly součástí Vůdcova hlavního stanu; dle jiných se jedná o kombinaci Hlavního stanu a zbrojního průmyslu. Při srovnání s podobnými zařízeními můžeme jako součást velitelství (nebo jako úřední budovu) označit hrad, zbytek tunelů v Sovích Horách je naplánován jako síť podzemních továren,“ píše se v krátkém výpisu na Wikipedii.
Stavební práce prováděli nuceně nasazení dělníci, váleční zajatci a vězni z koncentračních táborů. Mnozí zemřeli v důsledku nemocí a podvýživy.
Vybudoval Adolf Hitler na jižním pólu tajné podzemní město?
Zajímavé výroky vysoce postavených nacistů: existuje několik svědectví, kdy vysoce postavení nacističtí úředníci udělali zmínky o plánech zachovat umělecká díla a kulturní poklady pocházející od židovských obyvatel. Jedním z takových údajných výroků byl Hitlerův blízký spolupracovník Hermann Göring, který mluvil o založení „největšího muzea na světě“ obsahujícího konfiskovaná umělecká díla.
Dokumenty objevené spojeneckými silami: po skončení války objevily spojenecké síly mnoho nacistických dokumentů, které odhalily systematické ukrývání a shromažďování uměleckých děl, včetně těch židovského původu. Tyto dokumenty, jako například tzv. „Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg“ (ERR) raporty, poskytují pohled na organizované konfiskace kulturních artefaktů.
Institut pro výzkum židovské otázky: v roce 1940 založil Alfred Rosenberg, hlavní ideolog nacistického režimu, „Institut pro výzkum židovské otázky“ (Institut zur Erforschung der Judenfrage). Tento institut byl pověřen sběrem a katalogizací ukradených židovských knih, uměleckých děl a historických artefaktů.
Konečné řešení židovské otázky
„Konečné řešení židovské otázky (německy: Endlösung der Judenfrage, zkráceně Endlösung) byl německý nacistický plán na systematickou genocidu evropského židovstva během druhé světové války, který měl být vyústěním holokaustu. Ujednání o konečném řešení bylo dosaženo 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee, která byla setkáním vysokých představitelů nacistického Německa a předsedal jí Reinhard Heydrich. V roce 1947 byla Spojenci nalezena v jednom z říšských ministerstev kopie zápisků pořízených na konferenci, které jsou jediným důkazem o konání, průběhu i závěrech konference. Stalo se tak však až po Norimberském procesu, kde tedy nemohly sloužit jako důkaz,“ uvádí k tématu zdroj Wikipedia.
„V letech 1941 a 1942 byly postaveny vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor, Treblinka, Chełmno, Majdanek a nakonec Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Masové zabíjení Židů začalo v souvislosti s útokem na Sovětský svaz a skutečně průmyslové intenzity nabylo v roce 1942. Celkem bylo do roku 1945 zavražděno asi 6 milionů Židů. Likvidaci Židů na dobytých východních územích zahájily masovými popravami jednotky Einsatzgruppen, kterým padlo za oběť asi 1,5 milionů židovských obyvatel Polska, Ukrajiny (Masakr v Kamenci Podolském – červen 1941, masakr v Babím Jaru – září 1941), Běloruska, pobaltských států (hromadné popravy v Kalevi-Liiva v období 1941–1943) a Ruska,“ dodává internetová encyklopedie.
Nacistická obsese s kultem osobnosti: je dobře známo, že Hitler a nacistická strana byli posedlí propagandou a kultem osobnosti. Součástí této propagandy byla snaha ukázat nacistický režim jako „ochránce“ a „zachránce“ kulturních dědictví. To by mohlo vysvětlit, proč se nacisté zajímali o shromažďování kulturních artefaktů, i když současně systematicky ničili umělecká díla, která nesplňovala jejich ideologická kritéria.
Ztracené deníky Adolfa Hitlera. Jedná se o vzácný objev, nebo o historickou imitaci?
I když existuje mnoho historických pramenů a dokumentů, které naznačují Hitlerovy plány na shromažďování židovských artefaktů, musíme zachovat obezřetnost a provádět další pečlivý výzkum, abychom získali kompletnější obraz – obecně míněno.
Nezbývá než doufat, že archeologové a historikové budou i nadále pátrat po pravdě o tomto temném období lidských dějin, abychom pochopili všechny aspekty druhé světové války a jejích tragických následků.
