Při zmínce o koncentračních táborech se nám všem automaticky vybaví hrůzné obrazy holocaustu, který postihl miliony nevinných lidí během druhé světové války.
Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu s tím, že jedním z nejznámějších a zároveň nejstarších táborů, který stál na samém počátku tohoto temného období dějin, byl tábor Dachau. Otevřený šest let před vypuknutím druhé světové války, stal se symbolem nacistického teroru a systematického pronásledování politických vězňů, Židů, Romů a dalších „nepřátel“ režimu.
Děti nacistických pohlavárů, co se s nimi stalo?
„Koncentrační tábor Dachau (německy: Konzentrationslager Dachau či KZ-Dachau) byl první nacistický koncentrační tábor určený pro politické vězně. Nacházel se na pozemku opuštěné muniční továrny poblíž města Dachau, které leží přibližně 16 km severozápadně od Mnichova v jižním Německu,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie Wikipedia.
Vznik tábora Dachau:
Dachau byl založen 22. března 1933, jen několik týdnů po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Přestože toto datum předběhlo začátek druhé světové války o šest let, stále to byla doba, kdy v Německu začaly vzkvétat myšlenky nacismu, rasové diskriminace a autoritativního režimu. Prvním účelem Dachau bylo umístit politické vězně, tj. ty, kteří byli kritičtí vůči nacistické straně a režimu.
Nacistický režim vedený Adolfem Hitlerem chtěl utvořit jednotný německý stát, ve kterém by nebylo místo pro odlišné názory nebo kritiku. Tábory jako Dachau se staly prostředkem k umlčení a omezování politických odpůrců. Dachau, nacházející se v blízkosti města Dachau u Mnichova, byl nejen prvním koncentračním táborem v Německu, ale stal se také vzorem pro další tábory, které následovaly.
Život v táboře Dachau:
O tomto koncentračním táboře již bylo napsáno a řečeno mnoho. V táboře Dachau byli vězni vystaveni výrazně nelidským a brutálním podmínkám. Přestože původně byl určen pouze pro politické vězně, později sem byli deportováni Židé, Romové, homosexuálové a další „nepřátelé státu“. Každý, kdo byl označen jako „nepřítel národa“, mohl skončit ve Dachau, aniž by měl možnost jakéhokoliv spravedlivého soudu.
Young and old survivors in Dachau cheer approaching U.S. troops. Zdroj: autor neznámý / Wikipedia commons / CC0 / United States Holocaust Memorial Museum (volné dílo)
Vězňové byli nuceni žít v přeplněných barácích, kde vládly nelidské hygienické podmínky a nedostatečné stravování. Práce v táboře byly vyčerpávající a vězni byli často týráni a mučeni. Nacističtí dozorci prováděli kruté experimenty na lidech a vězně používali jako levné pracovní síly pro (nejen) průmyslovou výrobu.
„Celkem prošlo táborem přes 200 tisíc vězňů z třiceti zemí, z nichž dvě třetiny tvořili političtí vězni a téměř třetinu tvořili Židé. Původně byl tábor určen jen pro 5000 vězňů a vězněni zde měli být především lidé, na které byla uvalena vazba. Postupem času sem byli posíláni i odpůrci režimu, kněží a řeholníci, Židé nebo také homosexuálové. Uvádí se, že v táboře zemřelo celkem 25 613 vězňů a dalších téměř 10 tisíc mělo zemřít v pobočných táborech. Mezi příčiny úmrtí patřily převážně nemoci, podvýživa a také sebevraždy. Počátkem roku 1945 v táboře vypukla tyfová epidemie. Při následné evakuaci většina oslabených vězňů zemřela,“ píše Wikipedia.
Společně s výrazně větším vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau se stal koncentrační tábor Dachau pro mnoho lidí symbolem koncentračních táborů. Konzentrationslager (KZ) Dachau rovněž zůstává v paměti lidí, neboť se jednalo o druhý koncentrační tábor osvobozený britskými nebo americkými silami. Tudíž se jednalo o jedno z prvních míst, které Západu odhalilo prostřednictvím novinářů a filmových kronik realitu nacistické brutality. Tábor byl osvobozen 29. dubna 1945 americkými jednotkami, které nalezly v uzavřeném táboře 30 000 vězňů. Téhož dne došlo k masakru části zajatých strážných.
Osobnosti vězněné v koncentračním táboře Dachau
Na seznamu vězňů se nacházelo mnoho osobností veřejného života, jako starostové, komunální politici, poslanci a šlechtici; řada vydavatelů novin a časopisů; mnoho známých, a tedy vlivných spisovatelů.
Mezi vězně patřily i tyto osobnosti z českých zemí:
- Prof. ThDr. Josef kardinál Beran
- Josef Čapek
- P. Richard Henkes
- Prof. Ing. arch. Jiří Kroha
- ThDr. Štěpán Maria, kardinál Trochta
- Alois Tylínek, náměstek pražského primátora, arciděkan od sv. Václava v Nuslích
- bl. P. Engelmar Hubert Unzeitig, CMM (1911-1945), blahořečen papežem Františkem dne 24.9.2016 jako „Anděl z Dachau“
- František Fischer (vzpěrač, olympionik)
- František Bernard Vaněk, spisovatel, pelhřimovský děkan
- Dom Arnošt Vykoukal, opat
- P. Engelbert Blöchl, cisterciácký kněz
- Vojtěch Preissig, malíř, grafik a odbojář
Pětijazyčný nápis „Už nikdy znovu“ na památníku v Dachau. Zdroj: Tafkas uploaded with Commonist / CC BY 2.5
Oddíly koncentračního tábora Dachau
„Tábor byl rozdělen na dvě části – oblast tábora a oblast krematorií. Areál tábora sestával z 32 baráků, včetně jednoho pro duchovní vězněné za odpor proti nacistickému režimu a jednoho vyhrazeného pro lékařské experimenty,“ uvádí k tématu web encyclopedia.ushmm.org.
Oddíly koncentračního tábora Dachau. Zdroj: encyclopedia.ushmm.org
Správa tábora byla umístěna ve vrátnici u hlavního vchodu. V oblasti tábora byla skupina podpůrných budov, která obsahovala kuchyni, prádelnu, sprchy a dílny, stejně jako vězeňský blok (Bunkr). Nádvoří mezi věznicí a centrální kuchyní sloužilo k hromadné popravě vězňů. Tábor obklopoval elektrifikovaný plot z ostnatého drátu, příkop a zeď se sedmi strážními věžemi.
„V roce 1942 krematorium Zobrazit tento termín ve glosáři oblast byla postavena vedle hlavního tábora. Jeho součástí bylo staré krematorium a nové krematorium (barack X) s plynovou komorou. Neexistuje žádný věrohodný důkaz, že plynová komora v Barracku X byla použita k vraždění lidí. Místo toho vězni podstoupili „selekci“; ti, kteří byli posouzeni jako příliš nemocní nebo slabí na to, aby mohli pokračovat v práci, byli posláni do centra pro zabíjení „eutanazie“ v Hartheimu poblíž Lince v Rakousku. V plynových komorách v Hartheimu bylo zavražděno více než 2 500 vězňů z Dachau. Kromě toho se konaly hromadné popravy zastřelením nejprve na nádvoří bunkru a později na speciálně upravené střelnici SS. Tisíce vězňů Dachau tam byly zavražděny, včetně nejméně 4 000 sovětských válečných zajatců po invazi do Sovětského svazu v roce 1941,“ dodává web.
Lékařské experimenty
„Počínaje rokem 1942 prováděli němečtí lékaři lékařské pokusy na vězních v Dachau. Lékaři a vědci z Luftwaffe (Německé letectvo) a Německého experimentálního institutu pro letectví prováděli experimenty ve vysokých nadmořských výškách a podchlazení, stejně jako experimenty na testování metod pro výrobu mořské vody pitnou. Tyto snahy byly zaměřeny na pomoc německým pilotům, kteří prováděli nálety nebo kteří byli sestřeleni v ledových vodách. Němečtí vědci také provedli experimenty, aby otestovali účinnost léčiv proti nemocem, jako je malárie a tuberkulóza. V důsledku těchto experimentů zemřely nebo byly zraněny stovky vězňů,“ dodává web encyclopedia.ushmm.org.
Auschwitz: nacistické hrůzy v Osvětimi
Závěrem by bylo dobré zmínit skutečnost, že počet vězňů uvězněných v Dachau v letech 1933 až 1945 přesáhl 200 000. Je těžké odhadnout počet vězňů, kteří zemřeli přímo v Dachau. Tisíce přivezené do tábora k popravě nebyly před jejich smrtí vůbec registrovány. Kromě toho nebyl vyhodnocen počet úmrtí, ke kterým došlo během evakuace. Učenci a veřejně dostupné zdroje se domnívají a shodují, že v Dachau zemřelo nejméně 40 000 vězňů.
