Šikana na pracovišti není výhradně záležitostí mužů. Čím dál častěji dochází k situacím, kdy ženy šikanují své kolegyně.
Jak se s touto specifickou formou šikany vyrovnat? „Šikana na pracovišti je bohužel častým jevem, ale když se odehrává mezi ženami, může nabývat zvlášť toxických forem. Často jde o skryté, jemnější metody, které na první pohled nemusí být okamžitě rozpoznatelné. Jde například o drobné urážky, pomluvy, ignorování, nebo dokonce sabotáž pracovních výsledků. Šikana mezi ženami bývá často emocionálně zaměřená a může mít velmi vážné důsledky nejen na psychické zdraví oběti, ale i na její pracovní výkonnost a celkový životní komfort,“ uvádí k tématu forbes.cz.
„Šikana na pracovišti se může projevovat velmi různorodě – od jemného znevažování až po přímé útoky na sebevědomí oběti. Tato forma šikany mezi ženami často zahrnuje manipulaci, snahu o izolaci a vytváření toxického pracovního prostředí,“ uvádí zahraniční portál psychologytoday.com.
Proč ženy šikanují ženy?
Důvody, proč se ženy na pracovišti mohou uchylovat k šikaně vůči jiným ženám, mohou být různorodé. V mnoha případech může jít o rivalitu, která se rodí z pocitu ohrožení. Ženy se často cítí pod tlakem, aby se v profesionálním prostředí osvědčily, a pokud vidí jinou ženu jako konkurenci, mohou na ni začít útočit. Dále může jít o pocit moci, který jim šikana poskytuje, nebo o snahu upevnit svou pozici ve firmě.
Jednou z nejvíce destruktivních forem této šikany je tzv. „relational aggression“, tedy vztahová agrese, která se projevuje snahou narušit sociální vztahy oběti. To může zahrnovat například vylučování z pracovních kolektivů, šíření pomluv nebo manipulaci se vztahy na pracovišti.
„Ženy mohou používat sociální izolaci, pomluvy nebo emocionální manipulaci k tomu, aby podkopaly sebevědomí a profesionální postavení svých kolegyň. Tato forma šikany je často obtížně rozpoznatelná, ale má stejně devastující účinky jako přímé fyzické nebo verbální útoky,“ dodává forbes.cz.
Jak se bránit a najít řešení?
Šikana mezi ženami může být zvlášť zničující, protože oběti se často zdráhají situaci řešit, neboť se obávají, že je nebude nikdo brát vážně. Prvním krokem je přiznat si, že problém existuje, a nenechat se odradit pocitem, že jde o „běžné pracovní napětí“. Jakmile si uvědomíte, že jste obětí šikany, je důležité začít hledat podporu – ať už u kolegů, nadřízených nebo u specialisty.
- Dokumentujte incidenty: zaznamenávejte každou situaci, která může být považována za šikanu. Mít důkazy vám může pomoci při řešení problému s nadřízenými.
- Vyhledejte podporu: oslovte HR oddělení, nadřízené nebo jiné kolegy, kteří by mohli být svědky situace. Podpora ostatních může být klíčem k vyřešení konfliktu.
- Vzdělávejte se o svých právech: je důležité vědět, na co máte nárok a jaké jsou postupy při řešení šikany na pracovišti.
„Postavení se šikaně na pracovišti vyžaduje odvahu, ale s jasným plánem, podporou ostatních a pevnou vůlí je možné situaci zvládnout a obnovit harmonii v práci,“ uzavírá psychologytoday.com.
K tématu se aktuálně váže příběh paní Evy, která nám jej zaslala do redakce.
Příběh paní Evy P.: šikana na pracovišti ji zlomila, ale nevzdává se
Paní Eva P., padesátiletá žena z Litoměřicka v Ústeckém kraji, si prošla těžkým obdobím, které by nikdo neměl zažít – stala se obětí šikany na pracovišti. Pracovala v jedné nejmenované fabrice, kde dlouhá léta odváděla poctivou práci. Avšak to, co se zpočátku zdálo jako stabilní zaměstnání, se proměnilo v noční můru.
Vše začalo, když se v jejich oddělení objevila nová mistrová. Nadřízená, která měla tým vést a motivovat, se však ukázala jako zdroj neustálého stresu a utrpení. Paní Eva se stala terčem jejích útoků. Nadřízená si na ni vyhlédla, snad kvůli její klidné povaze, snad proto, že neoplývala stejným sebevědomím jako ostatní kolegové. Paní Eva musela čelit neustálým výtkám, ponižování a dokonce i veřejnému shazování před ostatními zaměstnanci. Šikana na pracovišti se brzy stala každodenní realitou.
Eva se zpočátku snažila situaci řešit poklidnou cestou. Obrátila se na vedoucí pracovníky, kteří ji však ignorovali nebo bagatelizovali problém. Ostatní zaměstnanci si situace všímali, ale buď se báli zasáhnout, nebo se z různých důvodů drželi stranou. Ponižování a tlak ze strany nadřízené pokračoval a paní Eva se cítila stále bezmocnější.
Nakonec se rozhodla podniknout odvážný krok a napsat přímo nejvyššímu řediteli společnosti. Doufala, že když se mu svěří s problémy, dočká se spravedlnosti. Bohužel ani odtud nepřišla žádná pomoc. Ředitel na její dopis nereagoval, a tak se její situace v práci nadále zhoršovala.
S narůstajícím stresem a frustrací se paní Eva ocitla v hluboké krizi. Začala trpět úzkostmi, depresemi a ztrácela chuť do práce i do života. Její tělo i mysl jí začaly vypovídat službu, což ji nakonec přinutilo odejít na nemocenskou. Byla nucena vyhledat odbornou pomoc, nejprve psychologa a později i psychiatra. Dnes musí užívat antidepresiva, která jí pomáhají udržet psychickou rovnováhu a postupně se z traumatického zážitku zotavit.
I když se paní Eva snaží vrátit do života, uzdravování je dlouhý proces.
Její příběh není bohužel ojedinělý. Ukazuje, jak nebezpečné může být, když se lidé v pracovním prostředí ocitnou v pozici moci a zneužijí ji proti těm, kteří jsou pod nimi. Nejhorší na tom však je, že obyčejní zaměstnanci, jako paní Eva, často nemají možnost dovolání se spravedlnosti. (Pozn. redakce: Celé jméno paní Evy a název fabriky/zaměstnavatele, kde paní Eva pracovala, redakce zná, avšak rozhodla se je nezveřejnit s ohledem na nepříznivý zdravotní stav paní Evy, která se v důsledku šikany na pracovišti psychicky zhroutila a dle dostupných informací redakce je momentálně v pracovní neschopnosti.)
