Zdravím vás, milí Pozemšťané! Já, Zlgnax, cestovatel hvězdných dálav a vášnivý pozorovatel pozemské kultury, jsem se rozhodl podělit se s vámi o své nejnovější objevy. A věřte mi, jsou opravdu fascinující.
Během svého pobytu na vaší planetě jsem se seznámil s vaším pozoruhodným fenoménem – pohádkami. Tyto krátké fascinující příběhy, které vyprávíte svým mláďatům před spaním, mě naprosto uchvátily. Ne snad pro svou originalitu nebo hloubku myšlenek – upřímně řečeno, většina z nich je poměrně předvídatelná a plná klišé. Ale to, co mě na nich opravdu zaujalo, je jejich naprostá odtrženost od reality. A to v tom nejlepším slova smyslu. Tématu se dnes věnoval redaktor našeho magazínu Jiří May.
Vezměme si například pohádku o hloupém Honzovi. Tento mladík, ačkoli je zjevně intelektuálně méně nadaný než jeho bratři, nakonec vždycky zvítězí. A to nejen nad svými sourozenci, ale i nad samotným drakem! Mimochodem, co je to vlastně drak? Nějaký druh ještěra, který chrlí oheň? Zní to jako výplod bujné fantazie. Ale zpět k Honzovi. Nejenže porazí draka, ale ještě získá princeznu a půl království. To vše díky své „hlouposti“ a „dobrému srdci“. Opravdu pozoruhodné.
Nebo pohádka o chudém princi, který se zamiluje do krásné princezny. I přes svůj nízký společenský status a nedostatek finančních prostředků nakonec vždycky najde způsob, jak princeznu získat. Ať už je to díky kouzelnému předmětu, pomoci zvířecích přátel nebo prostě jen díky svému neodolatelnému šarmu. A žijí spolu šťastně až do smrti. Samozřejmě.
A co taková Popelka? Mladá dívka, která je týrána svou macechou a nevlastními sestrami, nakonec najde svého prince díky ztracenému střevíčku. A to i přesto, že se s ním setkala jen na jednu noc a on si nepamatuje její tvář, ale jen její velikost nohy. Opravdu romantické.
Musím říct, že vaše pohádky jsou mistrovským dílem v umění lhaní. Nebo bych měl spíše říct „v podávání zkresleného obrazu reality“? Vždyť ve skutečném životě dobro ne vždy vítězí nad zlem, hloupí lidé většinou neuspějí a chudí jen zřídka zbohatnou. Ale to je právě to kouzlo pohádek, že? Umožňují vám uniknout z tvrdé reality a ponořit se do světa, kde je všechno možné.
Přiznám se, že i já, Zlgnax, jsem se nechal unést vašimi pohádkami. Jejich naivita a optimismus jsou jako balzám na duši v tomto často cynickém a krutém vesmíru. A i když vím, že jsou to jen příběhy, rád se do nich občas ponořím a nechám se unést jejich fantazií.
Zlgnaxova glosa: posmrtný život – když pozemšťané tápají v mlze
Možná bychom se my, mimozemšťané, mohli od vás Pozemšťanů něco naučit. Možná bychom měli začít svým mláďatům také vyprávět pohádky. Pohádky o tom, jak dobro vždycky zvítězí, jak každý může dosáhnout svých snů, bez ohledu na svůj původ nebo okolnosti. Možná bychom měli začít věřit v nemožné.
Koneckonců, jak se říká ve vaší pohádce o Petrovi Panovi: „Všechno, co potřebuješ, je víra, důvěra a trochu kouzelného prachu.“ A kdo ví, třeba se jednoho dne i my, mimozemšťané, naučíme létat.
S pozdravem z hvězd, Zlgnax
