Zdravím vás, milí pozemšťané! Váš oblíbený mimozemský reportér Zlgna je opět zde.
Tématu se dnes věnoval redaktor našeho magazínu Jiří May. Po padesáti letech jsem si zase udělal výlet na vaši planetu, abych zkontroloval, jak se vám daří. A musím říct, že to, co jsem viděl, mě docela znepokojuje. Abych to shrnul: máte to tu jako na houpačce, jenže místo zábavy to spíš připomíná předsmrtné křeče.
První návštěva (1774): Pastýři a ovce, aneb osvícenství v plenkách
Při mé první návštěvě v roce 1774 to tu bylo celkem idylické. Evropa se plácala ve vlastním rozumu a osvícenství, Amerika se teprve rodila a Asie… no, ta si jela svůj vlastní vesmírný program. Zkrátka taková pohodička, pár válek tu a tam, ale nic, co by stálo za řeč.
Druhá návštěva (1824): Průmyslová revoluce, nebo spíš průmyslová evoluce?
Druhý výlet v roce 1824 mě trochu překvapil. Najednou jste měli parní stroje, továrny a začali jste chrlit kouř jako sopka po projímavém jídle. Evropa se začala rozpínat jako těsto na pizzu a Amerika se začala tvářit, že je pupkem světa. No, musím uznat, že jste se docela rozjeli.
Třetí návštěva (1874): Kolonizace, aneb honba za pokladem na konci duhy
V roce 1874 jste se už naplno pustili do kolonizace. Evropa si rozdělila Afriku jako dort na dětské oslavě a Amerika se tvářila, že objevila Ameriku. Asie se začala pomalu probouzet a posílat signály, že už nechce být jen komparzem ve vašem galaktickém představení.
Čtvrtá návštěva (1924): Světové války, aneb když si lidstvo ustřelí nohu
A pak přišel rok 1924. No, to byla teda podívaná. Dvě světové války v jednom století? To už je na mě trochu moc, přátelé. Evropa byla v troskách, Amerika se pasovala do role spasitele a Asie… ta se začala tvářit, že by si taky mohla zahrát hlavní roli ve vašem bizarním dramatu.
Pátá návštěva (1974): Studená válka, aneb když dva kohouti bojují o zrní
V roce 1974 jste se zase předváděli. Studená válka, závody ve zbrojení, hrozba jaderného armagedonu. To už jste si vážně nemohli vymyslet něco originálnějšího? Evropa se rozdělila na dva tábory, Amerika se bála rudého strašidla a Asie… no, ta si začala budovat vlastní jaderný arzenál, jen tak pro jistotu.
Šestá návštěva (2024): Klimatická krize, aneb když si lidstvo pod sebou řeže větev
A teď jsme tady, v roce 2024. A co vidím? Klimatická krize, pandemie, politické turbulence. Vypadá to, že jste se rozhodli zahrát si na planetě Zemi ruskou ruletu. Evropa se snaží být zelená, Amerika se tváří, že jí na tom nezáleží, a Asie… no, ta se snaží být zelená a zároveň ekonomicky silná. Zkrátka guláš, ze kterého se mi dělá mdlo.
Přežije planeta Zemi další návštěvu Zlgnaxe?
Takže, milí pozemšťané, co říct závěrem? Když to tak pozoruju, obávám se, že až se sem vrátím za dalších padesát let, nebudu mít co kontrolovat. Možná tu bude jen pár švábů a plastových lahví. Ale kdo ví, třeba mě zase překvapíte. Koneckonců, jste přece jenom lidé, a to je diagnóza sama o sobě.
Tak se mějte hezky a snažte se tu planetu moc nezničit, jo? Váš Zlgnax.
