Moderní medicína každoročně zachraňuje tisíce životů. Cesta k současným úspěchům však byla dlážděna mnoha nebezpečnými omyly.
„Lékařská historie je plná neuvěřitelných omylů a postupů, které dnes působí jako špatný vtip, ale kdysi byly považovány za pokrokové metody. Například kouření tabáku bylo v 19. století doporučováno jako léčba astmatu. Lékaři tehdy věřili, že kouř rozšiřuje dýchací cesty a ulevuje od symptomů. Tento názor vycházel z toho, že tabákový kouř má dočasně dráždivé účinky, které mohou způsobit kašel a vylučování hlenů. Tímto způsobem se předpokládalo, že kouření může napomoci odstranění překážek v dýchacích cestách. Bohužel se však neuvědomovalo, že dlouhodobé vystavení tabákovému kouři výrazně zhoršuje stav plic a může vést k chronickým onemocněním, včetně rakoviny plic. Až s příchodem moderní vědy a epidemiologických studií bylo zjištěno, že kouření má devastující účinky na zdraví, a doporučení lékařů se zásadně změnilo,“ zmiňuje portál medscape.com.
Tento příklad ukazuje, jak neznalost a špatné interpretace vědeckých údajů mohou vést k nebezpečným doporučením, která mohou mít fatální následky. Dnes si těžko představíme, že by lékař radil pacientovi s astmatem kouřit cigarety, ale v dobách, kdy byly lékařské znalosti omezené a přístup k moderním metodám diagnostiky a léčby neexistoval, se jednalo o běžnou praxi.
Dalším závažným omylem v historii medicíny bylo používání mléka jako náhrady za krev při transfuzích. „V 19. století se lékaři snažili najít vhodné alternativy k lidské krvi pro transfúze, zejména proto, že kompatibilita mezi dárci a příjemci krve ještě nebyla dostatečně pochopena. Mléko, zejména kravské, bylo považováno za možné řešení, protože jeho bílkoviny a voda byly vnímány jako schopné nahradit krevní plazmu. Při transfuzích mléka pacientům však docházelo k závažným reakcím, včetně těžkých alergických šoků a selhání orgánů. Tyto pokusy měly často fatální následky, což vedlo k postupnému opuštění této metody. Vědecký pokrok v oblasti krevních skupin a kompatibility nakonec ukázal, že krev není nahraditelná žádnou jinou tělesnou tekutinou nebo náhradou a že transfúze musí být prováděny výhradně s lidskou krví, která je kompatibilní s příjemcem,“ upřesňuje dále portál ncbi.nlm.nih.gov.
Tento nešťastný experiment s mlékem jako náhradou krve ukazuje, jak důležité je důkladné pochopení fyziologie a biochemie lidského těla před tím, než se přistoupí k jakémukoliv lékařskému zákroku. Dnes je transfúze bezpečným a život zachraňujícím zákrokem, ale cesta k tomuto bodu byla dlouhá a plná neúspěchů.
Jedním z nejděsivějších příkladů lékařského omylu bylo používání arsenu jako léku na bolest hlavy. „Arsen, dnes známý jako silný jed, byl po staletí používán v různých medicínských přípravcích, a to dokonce i na léčbu běžných bolestí hlavy. Lékaři věřili, že arsen má terapeutické účinky, které mohou zmírnit bolest a další symptomy. Tato praxe byla rozšířena zejména v 19. století, kdy byl arsen součástí mnoha léků. Bohužel, dlouhodobé užívání arsenu vedlo k chronické otravě, která se projevovala vypadáváním vlasů, kožními lézemi, poškozením nervového systému a nakonec i smrtí. Až po mnoha úmrtích a výzkumech bylo zjištěno, že arsen je extrémně toxický a jeho používání v medicíně bylo zakázáno,“ uvádí portál academic.oup.com.
Tichý zabiják v lékárničce: když léky proti chřipce ohrožují život
Historie medicíny je plná příkladů, kdy nedostatek vědeckých znalostí vedl k fatálním omylům. Použití arsenu na bolest hlavy je dnes vnímáno jako extrémní a nebezpečné, ale v minulosti bylo založeno na tehdejších vědeckých poznatcích a omezených možnostech léčby. Moderní medicína se z těchto chyb poučila a dnes se zaměřuje na důkladné testování a vědecký výzkum, než jsou jakékoliv nové léčebné postupy zavedeny do praxe.
Lékařské omyly, které vedly ke smrti či vážným zdravotním komplikacím, jsou důkazem toho, jak daleko se medicína od těchto časů posunula. Dnes jsou lékařské postupy podloženy důkladným vědeckým výzkumem a bezpečnostními opatřeními, která minimalizují riziko pro pacienty. Přesto je důležité si tyto chyby připomínat, aby se z nich medicína nadále učila a vyhýbala se podobným omylům v budoucnosti.
