Rakovina prostaty, od prvních historických zmínek po dnešní moderní léčbu, včetně chemoterapie a jejích možností.
„Rakovina prostaty, která byla poprvé popsána v 19. století, se stala jedním z nejčastějších a nejvýznamnějších onkologických onemocnění u mužů. První formální popis adenokarcinomu prostaty byl proveden v roce 1853 lékařem J. Adamsem v Londýně na základě pitvy. V té době byla léčba značně omezená a rizika spojená s chirurgickými zákroky byla vysoká. Chirurgické odstranění prostaty bylo spojeno s vysokou morbiditou a mortalitou,“ píše vysoce odborný portál nejm.org.
S pokrokem v medicíně, zejména s rozvojem moderní radiologie a biochemických markerů, se možnosti diagnostiky rakoviny prostaty výrazně zlepšily. V 70. letech 20. století byl objeven prostatický specifický antigen (PSA), což vedlo k revoluci v diagnostice tohoto onemocnění. PSA test umožňuje detekovat zvýšené hladiny specifického proteinu v krvi, což je často spojeno s přítomností rakoviny prostaty, i když ne vždy. „Díky tomu bylo možné detekovat rakovinu prostaty v časnějších stádiích, kdy je onemocnění lépe léčitelné,“ uvádí odborný portál cancer.org.
Chemoterapie v léčbě rakoviny prostaty
Chemoterapie hraje klíčovou roli v léčbě pokročilé nebo metastazující rakoviny prostaty, zejména když rakovina přestane reagovat na hormonální terapii. V polovině 20. století byla chemoterapie v léčbě rakoviny prostaty považována za poměrně neúčinnou. Důvodem bylo, že dostupné chemoterapeutické látky v té době neměly dostatečnou schopnost působit na buňky rakoviny prostaty, která se považovala za relativně „chemorezistentní“. Navíc měly tyto látky často vysoký profil nežádoucích účinků, což omezovalo jejich použití a vedlo k tomu, že chemoterapie byla aplikována pouze v případech, kdy nebyly dostupné jiné léčebné možnosti.
Výrazný pokrok v oblasti chemoterapie přišel až na přelomu 20. a 21. století s objevem a zavedením nových léků. Zásadní průlom představovalo zavedení docetaxelu, chemoterapeutika ze skupiny taxanů. Docetaxel byl schválen pro léčbu metastazující kastračně rezistentní rakoviny prostaty (CRPC) na počátku 21. století. „Docetaxel působí tak, že narušuje schopnost rakovinných buněk se dělit, což vede k jejich apoptóze, tedy programované buněčné smrti. Studie ukázaly, že docetaxel v kombinaci s prednisonem, kortikosteroidem, který pomáhá zmírňovat vedlejší účinky a posiluje účinek chemoterapie, významně zvyšuje přežití u pacientů s metastazující rakovinou prostaty,“ upřesňuje nejm.org.
Rozvoj a zavedení docetaxelu
Docetaxel se rychle stal standardní léčebnou možností pro pacienty s pokročilou rakovinou prostaty, kteří nereagovali na hormonální terapii. Jeho účinnost byla potvrzena v řadě klinických studií, které prokázaly nejen prodloužení života pacientů, ale také zlepšení kvality života díky zmírnění symptomů spojených s pokročilým onemocněním. Další výhodou docetaxelu je jeho schopnost působit na rakovinné buňky, které jsou často rezistentní vůči jiným formám léčby, což z něj činí klíčový lék v arzenálu onkologů.
V průběhu let byly vyvinuty i další chemoterapeutické látky, jako je cabazitaxel, který je používán u pacientů, u nichž selhala léčba docetaxelem. Cabazitaxel je další taxan, který se ukázal být účinný proti rakovině prostaty, která se stala rezistentní vůči docetaxelu. Tyto pokroky v chemoterapii představují významné zlepšení v péči o pacienty s pokročilou rakovinou prostaty a poskytují naději těm, kteří čelí tomuto vážnému onemocnění.
Rakovina prostaty prošla dlouhou cestou od svého prvního popisu v 19. století až po moderní diagnostické a terapeutické přístupy. Chemoterapie, která byla dříve považována za méně účinnou, se stala klíčovým nástrojem v léčbě pokročilých forem tohoto onemocnění. S pokračujícím vývojem v oblasti onkologie se očekává, že nové léčebné možnosti, včetně kombinace chemoterapie s cílenou terapií a imunoterapií, přinesou ještě lepší výsledky pro pacienty s rakovinou prostaty.
