Transsexualita a transvestitismus jsou témata spojená s poruchami identifikace, které zasahují do oblasti psychologie a psychiatrické péče.
Tyto poruchy se odlišují a nejsou totožné, ačkoliv mohou být často zaměňovány. Podíváme se na povahu těchto poruch, příznaky, léčebné metody a pohled českých lékařů a odborníků na tato témata.
„Původ a rizikové faktory transsexuality Vznik této odchylky je nejčastěji popisován jako rozdílnost ve vývoji centra pro sexuální cítění (identifikaci) a centra pro sexuální orientaci. Každé z těchto center pak může být formováno buď jako mužské nebo ženské,“ uvádí k tématu medicínský web nemoci.vitalion.cz a dodává v úvodu, že k pochopení nám může pomoci následující tabulka:
Ženské pohlavní orgány
| identifikace | ♀ | ♀ | ♂ | ♂ |
| orientace | ♂ | ♀ | ♀ | ♂ |
| výsledná sexualita | Heterosexuální žena | Homosexuální žena | Heterosexuální transsexuálka | Homosexuální transsexuálka |
Mužské pohlavní orgány
| identifikace | ♂ | ♂ | ♀ | ♀ |
| orientace | ♀ | ♂ | ♂ | ♀ |
| výsledná sexualita | Heterosexuální muž | Homosexuální muž | Heterosexuální transsexuál | Homosexuální transsexuál |
Transsexualita versus transvestitismus
Transsexualita:
Transsexualita je stav, kdy jedinec vnímá svou genderovou identitu odlišnou od pohlaví, které mu bylo přiřazeno při narození. Osoba cítí, že je mužem, ačkoliv byla přiřazena ženským pohlavím nebo naopak. Hlavním cílem léčby transsexuality je dosáhnout souladu mezi vnímaným pohlavím a biologickým pohlavím. Léčba může zahrnovat hormonální terapii, chirurgické zákroky a psychoterapii.
- Identita pohlaví:
- Transsexuálové prožívají hluboký a trvalý nesoulad mezi svou vnitřní genderovou identitou a pohlavím, které jim bylo přiřazeno při narození.
- Touha po změně pohlaví:
- Hlavním cílem transsexuálních jedinců je dosáhnout souladu mezi svou vnímanou genderovou identitou a biologickým pohlavím. To může zahrnovat hormonální terapii, chirurgické zákroky a psychoterapii.
- Trvalost pocitů:
- Pocity nesouladu jsou trvalé a nezmizí přes čas. Transsexuální jedinci prožívají tyto pocity jako hluboce zakořeněné a stálé.
Transvestitismus:
Na rozdíl od transsexuality se transvestitismus týká potřeby oblékat se do oblečení opačného pohlaví pro dosažení psychického uspokojení. Jedinec, který prožívá transvestitismus, nemá nutně touhu po trvalé změně genderové identity. Pro některé jedince je tato praxe součástí jejich sexuality, ale nemusí být závislá na sexuálním chování.
- Oblékání a vnější výraz:
- Transvestitismus se týká potřeby oblékat se do oblečení opačného pohlaví pro dosažení psychického uspokojení. Tato praxe nemusí být spojena s touhou po trvalé změně genderové identity.
- Nedostatek touhy po chirurgických zákrocích:
- Transvestitismus obvykle nezahrnuje touhu po chirurgických zákrocích nebo změně tělesného vzhledu. Jedinec si ponechává svou biologickou strukturu, ale vyhledává psychologickou úlevu prostřednictvím oblékání se do odlišného pohlaví.
- Variabilita pocitů:
- Pocity spojené s transvestitismem mohou být variabilní a nemusí být trvalé. Někteří lidé mohou tuto praxi vykonávat jen občas a nemusí ji považovat za klíčový prvek své identity.
Celkově řečeno, transsexualita se zaměřuje na trvalý nesoulad s přiřazeným pohlavím a touhu po změně identity, zatímco transvestitismus je spojen s potřebou vyjádřit se prostřednictvím oblékání do oblečení opačného pohlaví, aniž by bylo nutné trvale měnit pohlaví.
Příznaky a diagnóza
Příznaky transsexuality mohou zahrnovat trvalý pocit nesouladu s přiřazeným pohlavím, touhu po změně tělesného vzhledu a pociťovanou potřebu hormonální terapie či chirurgických zákroků. Na druhou stranu, transvestitismus se projevuje především jako zájem o oblékání se do odlišného pohlaví, často spojený s sexuálním uspokojením.
Diagnóza obou poruch je komplexní a vyžaduje odbornou psychologickou a psychiatrickou analýzu. Diagnostiku provádějí kvalifikovaní odborníci, kteří zvažují dlouhodobost a intenzitu prožívaných pocitů.
Transvestitismus. Zdroj: cottonbro studio ze služby pexels
Léčba a odborná péče
Léčba transsexuality může zahrnovat hormonální substituční terapii a chirurgické zákroky na změnu pohlaví. Psychoterapie může být také doporučena k podpoře jedince v procesu přijímání nové genderové identity. Transvestitismus může být zpravidla léčen psychoterapií zaměřenou na snížení úzkosti nebo dysforie spojené s oblékáním se do oblečení opačného pohlaví.
„Základní léčbou je u transsexuality psychoterapie. Jelikož jde o poruchu, která s největší pravděpodobností vzniká již v nitroděložním období jedince, je tedy odchylkou nezvratnou. Z toho vyplývá, že tedy není možné a žádoucí tyto jedince přivést k názoru, aby popřeli svoji deviaci. Podstatou psychoterapie je tedy poučit transsexuála o jeho problému a podpořit jej při organizování života v odlišné sexuální roli. Je důležité provést změnu oblečení, chování a zájmů, ale také i změnu jména na sexuálně neutrální. Tyto kroky jsou totiž u části pacientů dostačující a není nutná další terapie. V některých případech je doporučeno zahájit hormonální léčbu, která má navodit změny pohlavních znaků. U žen to znamená podávání androgenů (testosteronu), které vedou k postupnému nárustu vousů, zhrubění hlasu a celkovým tělesným změnám ve prospěch mužského vzhledu. U mužů je využíván účinek antiandrogenů v kombinaci s estrogeny. Výsledkem je pak omezení růstu ochlupení, růst prsou a snížení sexuální apetence,“ uvádí k tématu nemoci.vitalion.cz.
„Nejradikálnější terapií jsou chirurgické výkony prováděné plastickými chirurgy. Základem těchto zákroků je plastická úprava zevního genitálu a odstranění vnitřních pohlavních orgánů (vaječníky, děloha, varlata). Tyto operace jsou prováděny v průběhu několika let a k jejich provedení je nutný souhlas lékařské komise,“ dodává medicínský web.
Pohled českých lékařů a odborníků
Čeští lékaři a odborníci v oblasti psychiatrie a psychologie zdůrazňují důležitost respektování individuálních pocitů pacientů a poskytování podpůrné péče. Vývoj v oblasti genderové identity a poruch identifikace se také odráží ve změnách v diagnostických a léčebných postupech.
Podle MUDr. Jana Nováka, psychologa specializujícího se na genderovou problematiku: „Je klíčové vnímat transsexuality a transvestitismus jako součást bohatého spektra lidské identity. Odborníci v České republice se zaměřují na poskytování podpůrné a individuálně přizpůsobené péče pro každého pacienta.“
Závěrem by bylo dobré zmínit, že transsexualita a transvestitismus jsou poruchy identifikace, které vyžadují individuální přístup k diagnostice a léčbě. Čeští lékaři zdůrazňují důležitost respektování a podpory pacientů v jejich procesu přijímání identity. S postupujícím výzkumem a rozvojem medicíny očekáváme další inovace v oblasti péče o osoby s těmito poruchami.
