Sérum pravdy vždy představovalo jakousi magickou formuli, která vždy vznášela hrozbu nad tím, kdo neměl zcela čisté svědomí.
Na počátku minulého století byly experimenty s chemikáliemi, které slibovaly odhalení pravdy, poměrně běžné. Jaké výsledky přinesly tyto experimenty? Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu.
Pravda a pouze pravda
Pojem „sérum pravdy“ představil před téměř sto lety americký lékař Robert House, ale i tehdy to nebylo zcela pravdivé. Nejen v jeho době, ale ani poté se nejednalo o skutečné sérum. Lidé pod jeho vlivem ne vždy říkají pravdu. Často lžou nebo zatajují pravdu. Tato tajemná látka spíše funguje ve světě románů nebo špionážních filmů, než že by měla reálnou aplikaci.
Alkohol jako první pokus
Nicméně je skutečností, že vynalézt sérum pravdy byl vždy cílem nejen alchymistů, ale také vážných vědců. Hlavním účelem bylo donutit zločince vyzradit pravdu.
Vedle toho se prováděly experimenty s cílem obnovit vzpomínky lidem nebo vyvolat pocity, které byly v důsledku šoku potlačeny. Nakonec vědci vyvinuli škálu chemických sloučenin, které potlačují sebekontrolu, zvyšují „povídavost“ a zvýšily šance, že se pravda prozradí. Historie těchto pokusů sahá mnohem dál než do počátku 20. století. Mezi nejběžnější a nejstarší způsoby, jak vynutit pravdu, patří běžný organický etanol. Není neobvyklé, že opilá osoba prozradí to, co by ve stavu střízlivosti neřekla. Řada kriminálních případů byla vyřešena poté, co se pachatel opil a v opilém stavu prozradil svůj zločin.
Pravdomluvný alkohol
Avšak alkohol ovlivňuje jednotlivce různě a jeho důsledky bývají obtížně předvídatelné. Právě proto se vědci museli obrátit k hledání spolehlivějších alternativ. Ty našli například v léčivech, původně určených k uklidnění nebo k navození spánku. Tato léčiva jsou schopna potlačit aktivitu tkání a oblastí v mozku, které jsou zodpovědné za vyšší nervovou činnost, což výrazně snižuje schopnost sebekontroly.
Lidé pod jejich vlivem propadají stavům, které mohou připomínat hlubokou ospalost, kdy nejsou plně vnímaví ke všem okolním událostem a souvislostem. Osoba v tomto stavu nemůže tak rychle a pozorně uvažovat, nespojí si všechny souvislosti, a proto může prozradit více, než by v bdělém stavu řekla.
Lhaní je pro mozek náročný proces, vyžaduje vysokou koncentraci, aby nedošlo k chybám a aby všechny věci logicky zapadaly. Ovšem mozek v otupělém stavu není schopen této náročnosti. Samozřejmě, to neplatí u patologických lhářů, pro něž je lhaní přirozené a jsou „v tréninku“, když mají mluvit pravdu. Nicméně takové případy jsou většinou velmi vzácné.
Příprava na „sérum pravdy“
„Sérum pravdy“ ve smyslu, jak je často prezentováno ve filmech a literatuře, není obecně reálným produktem. Neexistuje žádná chemická látka, která by jednoznačně a bezpečně donutila osobu vypovídat pravdu bez ohledu na fyzickou nebo psychickou přípravu. V reálném světě jsou účinky látek na lidskou psychiku a chování mnohem složitější a obtížněji ovladatelné, než jak jsou zobrazovány v literatuře a fikci.
Lidé se mohou fyzicky připravit na situace, ve kterých budou vystaveni tlaku nebo výslechu, a to tréninkem na zachování klidu a sebekontroly. Psychická příprava může zahrnovat učení se, jak reagovat na stresové situace a jak udržovat soustředění. Nicméně tyto dovednosti nejsou spojeny se „sérem pravdy,“ ale jsou spíše součástí komunikace a zvládání stresových situací.
Použití „séra pravdy“ ve skutečnosti by bylo v rozporu s právy člověka a etickými normami, a taková praxe by byla nelegální a neetická. V právním systému jsou zavedeny legislativní procesy, které umožňují legitimní výslechy a sbírání důkazů bez použití takových neetických prostředků.
Celkově lze tedy říci, že „sérum pravdy“ jako takové neexistuje a neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak fyzicky nebo psychicky připravit osobu na jeho údajné účinky. Legální a etické postupy pro výslech a získávání informací jsou založeny na právním systému a základních právech jednotlivců.
Pravdomluvné léky přeci jen existují, anebo nikoliv?
Upřímnost rodiček Jedním z nejznámějších léků, který měl údajně povzbuzovat upřímnost, byl skopolamin. Jeho používání začalo ve dvacátých letech dvacátého století při porodech k dosažení určité relaxace a zmírnění bolesti. Lékaři si všimli, že ženy pod vlivem skopolaminu často reagují na otázky přesně a občas vypoví i věci, které by za normálních okolností tajily. Toto zjištění vedlo Roberta House z Texasu k myšlence využít skopolamin i při výsleších osob obviněných z trestných činů. Během druhé světové války byl skopolamin používán v USA k odhalení těch, kdo se pokoušeli simulovat duševní chorobu, aby unikli nasazení na frontu. Látka byla využívána také nacisty při výsleších a zdá se, že dodnes je součástí vybavení některých zpravodajských a bezpečnostních služeb. Nicméně jeho účinnost není absolutní, a v některých případech se nepodařilo získat pravdivé informace, i při podávání vysokých dávek.
Podobným způsobem byl testován také jiný farmaceutický lék – midazolam, který byl původně určen jako sedativum. Účinek midazolamu na sebekontrolu je proměnlivý, a u některých jedinců může vyvolat opačné reakce, jako jsou vzrušení, úzkost a agresivita. Tím se stal nepoužitelným pro účely výslechu. Výsledky těchto experimentů nebyly uspokojivé, a tak se využívání těchto léčebných prostředků jako „séra pravdy“ postupně opustilo.
Kooperující mysl
„Vývoj farmacie slibuje do budoucna nové, spolehlivější látky. V tomto ohledu patří k nadějím léky měnící koncentraci dopaminu v mozku. Vyšší hladiny dopaminu totiž způsobují větší ochotu spolupracovat a odpovídat na kladené otázky. Vědci tedy doufají, že právě dopaminová séra by řadě lidí mohla rozvázat jazyk. To by byl zásadní pokrok oproti stávajícím látkám, které zvyšují pouze ochotu hovořit bez ohledu na to, zda člověk říká pravdu, nebo lže,“ píše web zajimavaevropa.cz, který se tématu rovněž věnoval a dodává, že tyto scénáře mají své slabiny.
Jednou je například to, že takový člověk by vždy říkal to, co za pravdu považuje. U řady jedinců, kteří jsou například duševně nemocní, by to tedy mohlo být prakticky cokoliv.
„Spolehlivé sérum pravdy k dispozici není, a proto bylo použití chemikálií při výslechu už v padesátých letech považováno za překonanou a silně kontroverzní záležitost. Odborníci se shodují v názoru, že jejich síla a spolehlivost se většinou notně přeceňuje. Veřejnost má o těchto látkách silně zkreslenou vlivem médií a hollywoodských filmů,“ upřesňuje web zajimavaevropa.cz.
Kdy se alkohol stane problémem: příznaky, příčiny a léčba alkoholismu
Závěrem lze tedy dodat, že osoba, která v důsledku působení „séra pravdy“ přizná něco, nejspíše by se stejně pravděpodobně přiznala i při výslechu za použití jiných metod.
„Je však pravdou, že v posledních letech se o mučení jako o povolené metodě výslechu hovoří čím dál častěji. Jedním ze zlomových momentů byly bezpochyby teroristické útoky z 11. září 2001, při kterých přišly o život tisíce lidí. Představa, že někdo připravuje podobný zločin a má o něm všechny informace, nás staví před otázku, jaké prostředky můžeme použít k tomu, aby vše prozradil a předešlo se katastrofě. V takovém případě je jistě na místě zvážit i využití zcela krajních prostředků pro získání nutných informací. Je však závažnou otázkou, kde se nachází ony limity, které ještě překročit můžeme a které nikoliv. Někteří lidé argumentují tím, že pokud začneme, byť jen v „odůvodněných případech“, ignorovat základní normy společnosti, sami tím přispíváme k jejímu zániku. Jejich oponenti ale tvrdí, že právě pro záchranu naší kultury nesmíme tyto zásady dodržovat za každou cenu, jinak dáváme nepřátelům nebezpečnou výhodu,“ dodává web zajimavaevropa.cz.
