Až 40 % dětí trpí střední až těžkou depresí a 30 % úzkostmi. Jaké jsou příčiny a co můžeme udělat pro zlepšení jejich situace?
„Podle nedávného národního monitoringu duševního zdraví dětí vykazuje 40 % dětí známky střední až těžké deprese a 30 % trpí úzkostmi. Tyto alarmující statistiky ukazují na rostoucí krizi v oblasti duševního zdraví mladých lidí. Odborníci zdůrazňují potřebu preventivních opatření a včasného zásahu, aby bylo možné minimalizovat dlouhodobé následky na zdraví a kvalitu života těchto dětí,“ píše NUDZ.cz.
Emocionální potřeby dětí a důsledky jejich deprivace
Děti mají základní emocionální potřeby, které musí být naplněny pro jejich zdravý vývoj. Pokud jsou tyto potřeby dlouhodobě ignorovány nebo neuspokojeny, může to vést k vážným psychickým problémům. Mezi hlavní emocionální potřeby patří pocit bezpečí, lásky, přijetí a podpory.
„Emocionální deprivace, kdy nejsou naplněny základní potřeby dítěte, může mít vážné důsledky. Takové děti často trpí nízkým sebevědomím, úzkostmi, depresemi a dalšími psychickými problémy. Navíc může docházet k problémům v chování, což může ovlivnit jejich školní úspěchy a sociální vztahy. Důležité je, aby rodiče, učitelé a další pečovatelé věnovali pozornost emocionálním potřebám dětí a poskytovali jim dostatečnou podporu a lásku,“ uvádí Sancedetem.cz.
Vliv školy na psychické zdraví dětí
Škola je pro mnoho dětí zdrojem stresu a úzkosti. Nároky na výkon, tlak na výsledky a strach z neúspěchu mohou výrazně ovlivnit jejich duševní pohodu. Tento stres může vést k řadě problémů, včetně úzkostných poruch, deprese a somatických obtíží.
„Školní prostředí může být pro děti velmi stresující. Strach z neúspěchu, vysoké nároky na výkon a tlak na dosažení dobrých výsledků mohou vést k vážným psychickým problémům. Některé děti trpí chronickým stresem, který může vést k úzkostem, depresím a dalším zdravotním problémům. Děti, které se cítí pod neustálým tlakem, mohou zažívat různé formy úzkosti, které mohou ovlivňovat jejich schopnost soustředit se a učit se. Školní neúspěch, který je často výsledkem tohoto stresu, může dále zhoršovat jejich duševní zdraví. V extrémních případech může stres ze školy vést k výskytu psychosomatických obtíží, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční problémy a nespavost. Proto je důležité, aby školy poskytovaly podpůrné prostředí, kde se děti cítí bezpečně a mají přístup k potřebné psychologické podpoře. Učitelé a školní poradci by měli být školeni, aby rozpoznali známky stresu a úzkosti u svých žáků a mohli jim nabídnout potřebnou pomoc a podporu. Podpora ze strany rodiny je také klíčová, protože děti, které cítí podporu doma, mají větší šanci překonat školní stres a úzkosti,“ píše Eduzin.cz.
Nejčastější psychické problémy v dospívání
Dospívání je kritickým obdobím, kdy se často objevují první známky psychických problémů. Mezi nejčastější patří deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy a sebepoškozování. Tyto problémy mohou mít vážný dopad na školní výkon, sociální vztahy a celkovou kvalitu života.
„Dospívání je období, kdy se často objevují první známky psychických problémů. Nejčastějšími problémy jsou deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy a sebepoškozování. Deprese u dospívajících se může projevovat ztrátou zájmu o dříve oblíbené aktivity, změnami v chuti k jídlu, problémy se spánkem a pocity beznaděje. Úzkosti mohou způsobovat nadměrné starosti a strachy, které ovlivňují každodenní život. Poruchy příjmu potravy, jako je anorexie a bulimie, jsou také časté a mohou mít vážné zdravotní následky. Sebepoškozování je často způsob, jak se mladí lidé snaží zvládnout emocionální bolest, ale může vést k vážným fyzickým i psychickým komplikacím. Tyto problémy mohou mít vážný dopad na školní výkon, sociální vztahy a celkovou kvalitu života. Je důležité, aby rodiče a učitelé byli pozorní k těmto příznakům a poskytovali potřebnou podporu a intervence. Včasná diagnóza a léčba mohou výrazně zlepšit prognózu těchto mladých lidí,“ upřesňuje Sancedetem.cz.
Mezi další psychické problémy, které se mohou v dospívání objevit, patří posttraumatická stresová porucha (PTSD), obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) a bipolární porucha. PTSD může vzniknout po prožití traumatické události a projevuje se opakujícími se vzpomínkami na trauma, nočními můrami a silnou úzkostí. OCD je charakterizována opakujícími se myšlenkami a chováním, které musí být neustále opakováno, což může výrazně ovlivňovat každodenní život. Bipolární porucha způsobuje extrémní změny nálady, od hluboké deprese po manické epizody, což může být pro mladé lidi obzvláště těžké zvládnout.
V dospívání se také mohou objevit poruchy spojené s užíváním návykových látek. Mladí lidé mohou experimentovat s alkoholem, drogami nebo cigaretami, což může vést k závislosti a dalším zdravotním problémům. Závislost na návykových látkách často souvisí s pokusy zvládnout stres, úzkost nebo depresivní pocity. Je důležité, aby rodiče a učitelé byli schopni rozpoznat známky užívání návykových látek a poskytli potřebnou pomoc a podporu.
Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu jsou také závažným problémem mezi dospívajícími. Deprese, úzkosti a další psychické problémy mohou vést k pocitům beznaděje a zoufalství, které mohou vyústit v sebevražedné myšlenky. Je nezbytné, aby mladí lidé měli přístup k podpůrným službám a krizovým intervencím, které jim mohou pomoci zvládnout tyto těžké chvíle. Rodiče a učitelé by měli být vyškoleni, aby rozpoznali varovné signály a mohli včas zasáhnout.
Prevence a včasná intervence jsou klíčové pro zvládání psychických problémů v dospívání. Školy mohou hrát významnou roli tím, že poskytují psychologické služby, podporují otevřenou komunikaci o duševním zdraví a vytvářejí bezpečné prostředí pro všechny studenty. Rodiny mohou podpořit své děti tím, že budou otevřeně hovořit o jejich pocitech a problémech a zajistí jim přístup k odborné pomoci. Společná snaha škol, rodin a komunit může výrazně přispět k lepšímu duševnímu zdraví dospívajících.
Úzkostné poruchy v dětství
Úzkostné poruchy jsou jedním z nejběžnějších psychických problémů u dětí. Tyto poruchy mohou zahrnovat generalizovanou úzkostnou poruchu, separační úzkostnou poruchu a specifické fobie. Děti trpící úzkostnými poruchami často zažívají nadměrné obavy, které ovlivňují jejich každodenní život.
„Úzkostné poruchy jsou velmi časté mezi dětmi a mohou zahrnovat různé typy, jako jsou generalizovaná úzkostná porucha, separační úzkostná porucha a specifické fobie. Generalizovaná úzkostná porucha se projevuje chronickým a nadměrným strachem o různé aspekty života, což může vést k vyčerpání a fyzickým symptomům, jako jsou bolesti hlavy a břicha. Separační úzkostná porucha je charakteristická intenzivním strachem z odloučení od rodičů nebo pečovatelů, což může způsobovat problémy při docházce do školy nebo při návštěvách u přátel. Specifické fobie zahrnují intenzivní a iracionální strach z konkrétních objektů nebo situací, jako jsou zvířata, výšky nebo tma. Tyto úzkosti mohou výrazně omezovat život dítěte a jeho schopnost účastnit se běžných aktivit,“ píše Vyzkum-mladez.cz.
Úzkostné poruchy mohou ovlivňovat školní výkon dítěte, jeho sociální vztahy a celkovou kvalitu života. Děti s úzkostnými poruchami mohou mít potíže se soustředěním, což ovlivňuje jejich schopnost učit se a dosahovat akademických úspěchů. Sociální vztahy mohou být také negativně ovlivněny, protože děti s úzkostmi se často vyhýbají sociálním situacím a interakcím s vrstevníky. To může vést k izolaci a pocitu osamělosti, což dále zhoršuje jejich duševní stav.
Rodiče a učitelé hrají klíčovou roli v identifikaci a podpoře dětí s úzkostnými poruchami. Je důležité, aby byli schopni rozpoznat známky úzkosti a poskytli dětem potřebnou podporu. Psychologické intervence, jako je kognitivně-behaviorální terapie, mohou být velmi účinné při léčbě úzkostných poruch. Tato terapie pomáhá dětem rozvíjet dovednosti zvládání úzkosti a měnit negativní myšlenkové vzorce.
Prevence úzkostných poruch zahrnuje podporu zdravého vývoje a emočního blahobytu dětí. Rodiče mohou podpořit své děti tím, že budou vytvářet bezpečné a podpůrné domácí prostředí. Učitelé mohou hrát roli tím, že vytvářejí inkluzivní a podpůrné školní prostředí, kde se děti cítí bezpečně a respektovaně. Včasná intervence a podpora mohou výrazně zlepšit prognózu dětí s úzkostnými poruchami.
Společenská stigmatizace duševních poruch může ztěžovat vyhledání potřebné pomoci. Je důležité, aby společnost pracovala na snižování stigmatizace a podporovala otevřenou diskusi o duševním zdraví. Vzdělávání veřejnosti o úzkostných poruchách a jejich léčbě může pomoci zlepšit povědomí a podporu pro postižené děti a jejich rodiny. Otevřená komunikace a dostupnost podpůrných služeb jsou klíčové pro zvládání úzkostných poruch u dětí.
Jak rozeznat špatnou náladu od deprese?
„Špatná nálada a deprese jsou dva různé emoční stavy, které se liší svou povahou, délkou trvání a dopadem na život jedince. Špatná nálada je obvykle krátkodobý stav, který je reakcí na určitou událost a může mít vysvětlitelnou příčinu. Jedná se o dočasný pocit smutku nebo nepohody, který obvykle odezní, když se situace změní nebo se zaměříme na pozitivní aspekty života. Naproti tomu deprese může vzniknout bez jasné příčiny. Osoba trpící depresí se často cítí bezmocná a odcizená okolního světa a tento stav může mít vážný dopad na její fyzické i duševní zdraví,“ uvádí na webu mindwell.cz PhDr. Marie Ocisková, Ph.D.
„Pokud stavy smutku po čtrnácti dnech neustupují, naopak ovlivňují běžný život, je to podle odborníků signál, že se hlásí o slovo deprese. Délka trvání závisí na mnoha faktorech. Deprese totiž působí na každého jinak. V průměru mohou klinické příznaky deprese trvat 10 měsíců, pokud nejsou přítomny žádné další psychické potíže. Ne vždy to však platí, protože existují různé typy deprese. Délka trvání příznaků se tak značně liší. U mnoha lidí může neléčená deprese trvat měsíce, a dokonce i roky. Depresi je možné léčit pomocí psychoterapie nebo farmakoterapie. Léčba klinické deprese patří do rukou odborníka – psychiatra nebo klinického psychologa,“ doplňuje v krátké citaci odborník na dané téma PhDr. Marie Ocisková, Ph.D.
Duševní zdraví dětí a dospívajících je závažným a výrazně rostoucím problémem. Vyžaduje pečlivou pozornost a účinná preventivní opatření, aby bylo možné minimalizovat dlouhodobé následky na jejich zdraví a kvalitu života. Je klíčové, aby rodiče, učitelé a odborníci spolupracovali na poskytování podpory a intervence těm, kteří to nejvíce potřebují.
