Ztráta vlastní identity může být začátkem jiného osudu – jak vypadá nový život lidí, kteří nevěděli, kým jsou?
Ztráta identity není jen medicínskou zvláštností, ale hluboce lidským dramatem. Když si mozek z neznámých důvodů „vymaže“ minulost, začne člověk znovu – jako nepopsaný list, bez kořenů, bez historie. Disociativní fuga, specifická forma amnézie, patří mezi nejméně pochopené poruchy lidské psychiky. Člověk v jejím průběhu nežije jen ve zmatku – on si vytvoří nový život. Mění jméno, prostředí i způsob chování. Až se jednoho dne paměť nečekaně vrátí, často se ocitne v cizím městě s novými lidmi, aniž by věděl, jak se tam dostal. Tento radikální zlom ve vnímání sebe sama obrací naruby nejen jeho vlastní existenci, ale i vztahy s okolím. Přestože se o disociativní fuze veřejně příliš nemluví, existuje řada zaznamenaných případů, které odborníkům i laikům odhalují, jak hluboký zásah do vědomí tato porucha představuje.
„Pacient byl 28letý muž, student medicíny, který byl po dvou dnech nalezen v domě svého bratra ve vzdáleném městě. Nepamatoval si, jak se tam dostal, kde spal nebo co dělal během dvou dní. Jeho stav byl hodnocen jako disociativní fuga. Během fugy projevoval změněnou identitu a byl přesvědčen, že je někdo jiný. Halucinace lidské kostry těsně před odchodem z koleje mohly být prvním projevem psychotické epizody nebo hluboké disociace. Po návratu z fugy si uchoval normální kognitivní funkce, ale na období fugy si nedokázal vzpomenout. Lékařský tým provedl podrobné vyšetření, které vyloučilo neurologické příčiny. Zajímavostí bylo, že pacient po návratu nevykazoval známky postižení osobnosti, kromě selektivní amnézie. Do péče byl zařazen psychoterapeut, který se zaměřil na zvládání stresu. V dalším sledování se pacient stabilizoval a pokračoval ve studiu. Tento případ ukazuje, jak závažné psychické přetížení může vyústit v dočasnou ztrátu identity a vytvoření alternativní reality,“ uvádí k tématu medicínský portál ncbi.nlm.nih.gov.
Když si mozek vynutí únik: co vše může vyvolat ztrátu identity?
Disociativní fuga nevzniká z ničeho. V mnoha případech jde o konečnou reakci na dlouhodobý psychický tlak nebo nevědomě zasuté trauma. Jedinci, kteří ji prožijí, se často dříve potýkali s nezvládnutelnými životními situacemi – úmrtím blízkého, domácím násilím nebo psychickým vyčerpáním. Vědomí se zhroutí, aby přežilo. Tak vzniká nový člověk. Tento stav ale není bez následků: návrat do „starého života“ přináší silnou dezorientaci, stud a někdy i hluboké výčitky.
„Disociativní fuga je vzácná psychiatrická porucha, která se projevuje náhlým a nečekaným opuštěním domova nebo pracoviště, spojeným s neschopností vybavit si minulost a s nejistotou ohledně vlastní identity. Během fugy může jedinec cestovat na velké vzdálenosti a vykonávat nové role, aniž by si uvědomoval ztrátu paměti. Po návratu z fugy si často nepamatuje události, které se během ní odehrály. Tento stav je obvykle spojen s těžkým stresem nebo traumatem a může trvat od několika hodin až po měsíce. Disociativní fuga je považována za obranný mechanismus, který umožňuje jedinci uniknout před nesnesitelnou realitou. Diagnostika je obtížná, protože příznaky mohou být zaměněny za jiné psychiatrické nebo neurologické poruchy. Léčba zahrnuje psychoterapii zaměřenou na zvládání stresu a integraci disociovaných vzpomínek. Farmakoterapie může být použita k léčbě doprovodných symptomů, jako jsou deprese nebo úzkost. Prognóza závisí na délce trvání fugy, závažnosti traumatických událostí a dostupnosti podpůrné péče. Včasná intervence a podpora mohou výrazně zlepšit výsledky léčby. Disociativní fuga zůstává jednou z nejméně pochopených poruch, což podtrhuje potřebu dalšího výzkumu a osvěty. Porozumění tomuto stavu je klíčové pro poskytování adekvátní péče postiženým jedincům,“ uvádí dále, v reakčním přepisu k tématu portál cambridge.org.
Skrytý rozměr disociativní fugy: od úniku k přijetí pravdy
Disociativní fuga je jevem, který mnozí odborníci považují za extrémní, avšak pochopitelnou formu obranného mechanismu. Mozek si vytváří novou realitu, protože ta původní je nesnesitelná. Během fugy může jedinec fungovat zcela normálně – pracuje, komunikuje, navazuje vztahy. Po návratu se však setkává s prázdnem, protože nové „já“ zmizí stejně náhle, jako vzniklo.
„Disociativní poruchy jsou komplexní a často špatně pochopené stavy, které mohou být ovlivněny genetickými faktory. Výzkumy ukazují, že určité genetické varianty mohou zvýšit náchylnost k disociativním symptomům, zejména v kombinaci s traumatickými zážitky v dětství. Tyto genetické predispozice mohou ovlivnit, jak jedinec zpracovává stres a trauma, což může vést k disociativním stavům jako obrannému mechanismu. Porozumění genetickým faktorům může pomoci při vývoji cílenějších terapeutických přístupů a zlepšit diagnostiku disociativních poruch. Dále je důležité zvážit interakci mezi genetickými predispozicemi a environmentálními faktory, jako je expozice traumatu, při posuzování rizika vzniku disociativních poruch. Výzkum v této oblasti je stále v počátečních fázích, ale slibuje nové poznatky o biologických základech disociace. Identifikace genetických markerů může také přispět k prevenci a včasné intervenci u jedinců s vyšším rizikem. Celkově genetické studie poskytují cenný pohled na složité mechanismy, které stojí za disociativními poruchami, a mohou vést k lepšímu porozumění a léčbě těchto stavů,“ uvádí k tématu odborný zdravotnický server pubmed.ncbi.nlm.nih.gov.
Kazuistiky pacientů: skutečné osudy za hranicí paměti
- Američan Benjamin K., veterán války v Iráku, byl nalezen o 900 km dál v Ohiu, kde si otevřel autodílnu. Vůbec netušil, že je ženatý a otec dvou dětí. Po návratu si z celé epizody nepamatoval vůbec nic.
- Francouzka Elise M., profesorka filozofie, se po vyhazovu z práce ocitla v Marseille, kde se živila jako průvodkyně. Byla identifikována po více než čtyřech měsících. Novou roli opustila jen s těžkým traumatem.
- Němec Harald W., účetní, opustil svůj život v Hamburku, aby začal jako pouliční hudebník v Drážďanech. V průběhu fugy si vytvořil celé nové dětství, včetně falešných vzpomínek.
- Kanaďanka Ruth S. z Toronta začala nový život ve Vancouveru pod jiným jménem. Tvrdila, že ji „přemohl cizí hlas v hlavě“, který ji nutil odejít.
- Čech Michal P., zmizel během dovolené v Krkonoších a byl nalezen po dvou týdnech v Bratislavě. Nepamatoval si nic, včetně vlastní matky.
Když vzpomínky selžou, ale život pokračuje: co nám fuga říká o psychice člověka?
Disociativní fuga je varováním, jak křehká může být lidská identita. Ve světě, kde se klade důraz na výkon, disciplínu a nepřetržitou přítomnost, je snadné zapomenout, že psychika má své limity. Když je překročíme, může dojít k vynucenému restartu. Ten ale není slabostí – je to důkaz toho, že mozek bojuje o přežití.
Právě proto si zaslouží pacienti, kteří tímto prošli, nejen odbornou pomoc, ale i pochopení a prostor. V jejich příbězích se totiž zrcadlí i naše vlastní hranice, strachy a touha uniknout. A někdy i schopnost začít znovu – i bez minulosti.
