Hranická propast je jedním z nejzajímavějších a nejhlubších přírodních útvarů v Česku. Obdivované místo nejen turistů, ale i sebevrahů.
Nacházíte se nedaleko města Hranice v Olomouckém kraji a svou hloubkou a krásou přitahuje návštěvníky z celého světa.
Její historie a dějiny jsou stejně fascinující jako samotný útvar. „Hranická propast leží na pravém břehu řeky Bečvy v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic. Oficiální hloubka nezatopené části propasti měří 69,5 metru. To je však jen takzvaná špička ledovce. Maximální naměřená hloubka zatopené části je 519,5 metru, aniž bylo dosaženo dna,“ uvádí Wikipedia a další zdroje.
Hranická propast je tak nejhlubší zatopená sladkovodní jeskyně na světě. Podle dosud stanovených teorií může hloubka propasti dosahovat až jednoho kilometru, jak uvádí internetová encyklopedie Wikipedia.
Informační cedule Hranické propasti. Zdroj: 12 Ahoj 21 / Mapy.cz
Místo pro sebevrahy
Nejhlubší propast světa možná není tak populární jako naše nejznámější prospat Macocha, ale svou hloubkou už léta přitahuje nejen turisty, potápěče, vědce a dobrodruhy, ale i sebevrahy.
Lidé však v Hranické propasti svůj život občas ukončují i dobrovolně. Když si toto spojení zadáme do internetového vyhledávače, můžeme nalézt stovky článků a zmínek o nalezení lidí v Hranické propasti, kteří se rozhodli dát svůj skon najevo poněkud okázale, a tak si vybrali tento přírodní, pověstmi obestřený artefakt.
Proč se zrovna zde uchylují lidé k těm nejhorším činů, jako je sebevražda nebo je v přímé blízkosti tohoto přírodního úkazu nabádají dokonce i sebevražedné myšlenky je samozřejmě předmětem mnoha domněnek a spekulací, které nikdo do dnešního dne odborně či vědecky nevysvětlil. Nicméně se tak prokazatelně dějí.
Pověsti o propasti
Hranická propast je obestřena nejen temnou atmosférou, a to kvůli občasným sebevraždám, ale také pověstmi, především těmi staršími. Asi nejznámější z nich je ta o velkomoravském vládci Mojmíru II., který do propasti skočil na koni, aby totéž v noční temnotě udělali jeho pronásledovatelé z řad zrádných velmožů, ohrožujících Moravu, jak uvádí Wikipedia.
„V jedné z pověstí se objevuje také postava bílé paní: Ve zříceninách nedaleko Hranic jsou ukryty poklady, jichž lze dosáhnout na Velký pátek. Jistá žena zde zapomněla své dítě, po roce se naučilo chodit i mluvit. Potravou a hračkami jej zaopatřovala bíle oděná paní„, můžeme se dočíst na webu rosmus, který mapuje zajímavosti z Přerovska a jeho okolí.
Pověst má poněkud baladické a pro české prostředí typické pokračování. „Na nedalekém návrší Svrčově viděl jistý muž svini, sršící oheň. V tlamě držela zlatý klíč. Když začal ve strachu utíkat, ozval se za ním hlas, který pravil, že muž mohl kohosi lehce vysvobodit, kdyby nevzal do ruky onen klíč,“ udává pověst.
Ohlédl se a spatřil bílou paní. Ta mu pak řekla: „Zde na tomto místě vyroste třešňový strom. Až bude velký, udělá z jeho dřeva truhlář, který se dosud nenarodil, kolébku. A to dítě, které v ní první bude ležet, nás vysvobodí,“ stojí na webu rosmus.
Pověst doprovází i vznik propasti. Podle ní totiž vznikla Hranická propast v místech, kde se propadl do země svatební kočár rytíře Michala z nedalekého hradu Svrčova a jeho mladé ženy, bývalé vdovy po zemanovi z tvrze v blízkém Ústí, kterého prý rytíř Michal z chlípné touhy úkladně zavraždil. Možná se propadli až do pekel a hlubokou díru ve vápenci pak zalila voda.
Neznámý zápis z roku 1580 označuje lokalitu Hranické propasti za „peklo nějaké, do kteréhožto před časy lidé na smrt odsouzení metáni bývali„. Je tedy možné, že v dobách středověku propast mohla sloužit jako velmi účinné popraviště, napsal web Dotyk. Vzhledem k tomu, že nikdo neví, co je na dně, toto tvrzení dostává nový, a ještě děsivější rozměr.
„Některé příběhy mají i dobré konce. A to například ten o opilém sebevrahovi, který ještě, než stačil skočit do hlubin propasti, za zábradlím usnul a nedobrovolně se posléze nechal vysvobodit přivolanými hasiči,“ píše Deník.cz.
Hloubka a historie měření
„Nachází se nedaleko veřejnosti přístupných Zbrašovských aragonitových jeskyní. Celková hloubka propasti (minimálně 519,5 m k srpnu 2022) není známá, neboť její spodní část je zatopena Hranickým jezírkem. Propast má elipsovitý tvar a je situována směrem JV-SZ. Její délka v nejdelším místě je přibližně 110 metrů a šířka v nejširším místě asi 50 metrů. Pro většinu návštěvníků je nejzajímavějším údajem hloubka propasti včetně zatopené části, ale ve skutečnosti se jedná o poměrně členitý krasový systém. Krasové jevy (např. závrty) lze pozorovat i v těsném okolí propasti. V hloubce 48 metrů pod hladinou jezírka lze po překonání sifonu Zubatice vystoupat až do suchých jeskyní (Rotunda suchá, Nebe I-III, Monika). Tyto jsou průběžně monitorovány, včetně měření teploty vody a vzduchu. Rotunda suchá je navíc známá jako hnízdiště netopýrů, kteří do ní pronikají velmi úzkým průlezem z prostoru Jezírka. Musejí přitom překonat asi 7 metrů skalního masivu. Výskyt netopýrů je monitorován a zkoumán odborníky z Biologického ústavu Akademie věd ČR,“ uvádí k tématu Akademie věd České republiky (zkratka AV ČR). Tyto informace cituje i Wikipedia.
Hloubka suché části propasti je 69,5 m. Na dně se nachází Hranické jezírko, které kryje zatopenou část propasti. Hloubka zatopené části dosud nebyla plně změřena!
První zaznamenané zprávy o pokusech o změření je z roku 1580. „Teprve učitel Václav Šindela od roku 1900 do roku 1902 prováděl první vědecké měření pomocí sondy se závažím z lodě na hladině a naměřil hloubku -36 metrů, tato metoda však byla nesprávná, protože přímo pod Hranickým jezírkem dno tunel šikmě klesá a proto tam sondu nemohl spustit. V roce 1961 se Bohumín Kopecký s potápěcím přístrojem vlastní výroby ponořil do hloubky šesti metrů, což byl první ponor s potápěčským přístrojem v oblasti. Další potápěči do konce 80. let prováděli ponory s kyslíkovými přístroji a dostali se maximálně do hloubky 100 metrů. S heliovou směsí poté byla maximální dosažená hloubka 181 metrů v roce 2000,“ píše internetová encyklopedie.
Z historického hlediska je zajímavé, že Jiří Pogoda uvádí, že 13. dubna 1980 při sólovém ponoru spustil sondu speciální konstrukce (kluzák) ze Zubatice do celkové hloubky vody 260 metrů, aniž by dosáhl dna. Jeho údaje o měření jsou ale neúplné a jsou považovány za málo důvěryhodné, protože nebyly dále ověřeny. Z pohledu dnešního poznání je Pogodovo měření v souladu s realitou, ale kvůli nepřehlednosti restrikce v hloubce 205 metrů by musela být obrovská náhoda, aby jeho sonda mohla klesnout níže a hlavně aby se ji podařilo vytáhnout zpět přes změť kmenů, větví a dalších terénních překážek.
Informační cedule – Hranická propast. Zdroj: Emilgluch / Mapy.cz
„Dne 1. srpna 2022 speleologové s pomocí podvodního robota dosáhli v Hranické propasti hloubky 450 metrů. Robot kvůli technickým omezením však ani při tomto pokusu nedosáhl dna propasti. Během ponoru robot mapoval propast pomocí šesti kamer a sonarových paprsků. Získané údaje mají být použity při vytváření podrobné 3D mapy zatopených podzemních prostor,“ dodává otevřená encyklopedie.
