Beelitz-Heilstätten, kdysi považované za vrchol moderní medicíny, je dnes opuštěným komplexem, který vyvolává záhadnost a hrůzu.
Tématu se dnes věnovala externí spolupracovnice naší redakce Lenka Nová, s odkazem na uvedené zdroje v textu s tím, že tento rozsáhlý areál, který se nachází nedaleko Berlína, byl postaven na konci 19. století a sloužil jako sanatorium pro léčbu tuberkulózy. V průběhu let se jeho účel měnil, a to zejména během první a druhé světové války, kdy sloužil jako vojenská nemocnice.
Architektura Beelitz-Heilstätten je směsicí různých stylů s impozantními fasádami, rozlehlými chodbami a velkými okny, která měla pacientům poskytnout dostatek světla a výhledy na okolní přírodu. Po pádu železné opony a odsunu sovětské armády z Německa se však nemocnice proměnila v přírodní galerii graffiti a jiných uměleckých děl, která přitahují umělce, milovníky historie a nadšence do opuštěných budov.
Beelitz-Heilstätten, Männerklinik, v roce 2018. Zdroj: R.Bajela – Eigenes Werk / CC BY-SA 4.0
Beelitz-Heilstätten je také známé tím, že zde byl léčen Adolf Hitler po zranění během první světové války a později zde byl hospitalizován i Erich Honecker. Tato historie, spolu s temnými událostmi, které se zde odehrály během obou světových válek, přispívá k mystické atmosféře místa.
Posloužilo i Hitlerovi
„Již v roce 1910 nabízel komplex asi 1200 lůžek a další rozšíření pak přišlo s počátkem první světové války roku 1914, kdy areál sloužil jako vojenský lazaret. V jeho zdech se léčil také velmi nechvalně proslulý diktátor Adolf Hitler (1889–1945). Neměcký vůdce si zde léčil své zranění, které utrpěl jako voják německé armády během bitvy na Sommě,“ píše k tématu portál zajimavaevropa.cz.
Bahnhof Beelitz-Heilstätten (původní nádraží). Zdroj: A.Savin / FAL / Převzato z Wikipedia commons (CC0 -FAL)
„K rozšiřování komplexu budov došlo i mezi dvěma světovými válkami, stejně jako během samotného válečného konfliktu mezi léty 1939-1945. Kromě dalších lůžek se zde vystavělo také rozsáhlé zázemí, včetně prádelny, jídelny, vlastní elektrárny nebo rozlehlých skladů léků a potravin. Během druhé světové války byl areál opět využíván jako lazaret pro vojáky, přičemž zde měly podle některých zpráv probíhat i nelidské pokusy na pacientech a zajatcích,“ dodává v krátké citaci portál zajimavaevropa.cz.
Příběhy o paranormálních jevech v Beelitz-Heilstätten
Příběhy o paranormálních jevech v Beelitz-Heilstätten jsou četné. Někteří návštěvníci tvrdí, že slyšeli nevysvětlitelné zvuky, viděli stíny bez zjevného zdroje nebo zažili pocit neviditelné přítomnosti. Tyto zážitky jsou často spojovány s duchy těch, kteří zde zemřeli nebo trpěli. Ačkoliv vědecké důkazy o existenci paranormálních jevů chybí, tyto příběhy přispívají k mystice a pověsti, které Beelitz-Heilstätten obklopují.
Je Branišovský les bránou do jiné dimenze? aneb místo, kde se zachvěje vaše nitro
V současné době je Beelitz-Heilstätten populárním místem pro průzkum mezi nadšenci do opuštěných budov a historie, ačkoliv vstup do areálu je nelegální a nebezpečný. Ruiny sanatoria, které jsou nyní ukryté v lesích, přitahují ty, kteří hledají vzrušení a chtějí se dotknout historie, která je stále cítit v chladném vzduchu mezi zchátralými zdmi.
Dnes jsou ruiny Beelitz-Heilstätten svědkem nejen minulosti, ale i současné fascinace opuštěnými místy. Přestože je prozkoumávání těchto ruin nelegální a nebezpečné, mnoho lidí je přitahováno právě tajemnem a historií, která se za zdmi skrývá. Je to připomínka toho, jak rychle může být pokrok zapomenut a příroda může převzít kontrolu nad tím, co bylo kdysi symbolem lidského úsilí a inovace.
Záhadnost a hrůza, které Beelitz-Heilstätten obklopují, jsou příkladem toho, jak historie a příběhy mohou ovlivnit naše vnímání místa. Ruiny sanatoria, nyní ukryté v lesích, jsou tichými svědky minulosti, která stále rezonuje v srdcích těch, kteří se odváží blíže prozkoumat jeho tajemství.
11. září 2015 byla na místě bývalého ženského plicního sanatoria otevřena první stezka korunami stromů v Braniborsku
„Je dlouhá 320 metrů, vysoký až 23 metrů a překračuje stromy porostlé ruiny budovy B IV, která vyhořela v roce 1945 – říkalo se jí také „Das Alpenhaus“. Přístup je ve výšce 21,6 metru ze třetí plošiny 40,5 metru vysoké vyhlídkové věže, jejíž vrcholová plošina je ve výšce 36 metrů. Druhý vchod se nachází vedle Alpenhaus. Bezbariérový přístup na cestu je z věže s výtahem. Existují plány na rozšíření cesty i na pěší túru,“ dodává veřejný zdroj wikipedia.
