Harémy muslimských žen po staletí fascinují Evropu – skutečný život v nich byl však zcela jiný, než si mnozí představují.
„Podle naší víry se ženy u nás podrobují přikázáním Alláhovým a slovům našeho Proroka. Kdo si to může dovolit, smí si vzít čtyři manželky a vydržovat tolik konkubín, kolik jich uživí,“ zaznamenal počátkem 18. století turecký kronikář a tlumočník Osman Aga ve shodě s Koránem, jak uvádí web magazínu stoplusjednicka.cz.
Harém, známe z historických příběhů, jaký nebyl přesně místem romantiky a erotiky – ve skutečnosti šlo o svět přísných pravidel a jasně daných rolí, který byl zároveň útočištěm a nástrojem sultánovy moci.
Kořeny harému a jeho role v islámském světě
„Harém jako instituce dosáhla vrcholu v období Osmanské říše, ale jeho základy sahají až do starověkých blízkovýchodních civilizací. Izolace žen byla běžná i ve starověké Asýrii a Persii, kde byly ženy oddělovány od ostatní společnosti. Tato praxe neměla vždy náboženský důvod – často šlo o ochranu rodové čistoty a bezpečnosti významných rodin. Kultura harémů se následně rozvinula i v rámci islámu, zejména v dynastiích a říších, kde byla polygamie běžnou součástí života. Islám tuto praxi adaptoval a poskytl, která podle toho, že bylo mužům, mít čtyři manželky a libovolný počet konkubín, pokud se tedy nepodařilo postarat,“ píše ve svém článku zoom.iprima.cz.
„Harémy získaly zvláštní význam v rodinách vládnoucích dynastií, kde bylo klíčové zajistit legitimitu následníků trůnu a udržet stabilitu moci. Harém se stal nejen místem izolace, ale také kulturním a vzdělávacím centrem. Některé harémy, zejména v Osmanské říši, se staly vysoce kulturně vzdělanými prostředími, kde ženy měly přístup k umění, literatuře a dalším dovednostem, což přinášelo prestiž. Ženy jsou tak nebezpečné na kulturním rozvoji a byly důležitými osobnostmi v rámci dvora,“ upřesňuje web zoom.iprima.cz.
Postavení žen v harému: od manželek po konkubíny
V harémech vládla přísná hierarchie, která jasně rozlišovala mezi jednotlivými ženami podle jejich postavení a vztahu k sultánovi či pánovi domu. V nejvyšší pozici stály manželky, které měly privilegované postavení a představovaly oporu vládnoucí dynastie. Pod nimi následovaly konkubíny, které měly možnost dosáhnout vysokého postavení, pokud získaly sultánovu přízeň a dokázaly mu porodit potomka, zejména syna. Služebné otrokyně tvořily nejnižší a jejich úkolem byla především obsluha ostatních žen a každodenní péče o chod harému. Tyto ženy sice neměly žádná práva, ale mohly získat důvěru a respekt vyšších žen v harému, což jim mohlo zajistit lepší životní podmínky.
Ženy v harému byly vzdělávány a připravovány na svou roli od útlého věku. Výuka zahrnovala široké spektrum dovedností, od etikety po umění, což zajišťovalo, že byly připraveny reprezentovat dvůr a podporovat kulturní zájmy říše. Postavení žen v harému se tak mohlo časem měnit a bylo závislé na jejich schopnostech a přízni sultána. Tento systém vytvořil pevnou hierarchii, která zajišťovala řád a stabilitu uvnitř harému.
Sultánovy oblíbené role a role Valide Sultan
Ve struktuře harému měly zvláštní postavení sultánovy favoritky a matka vládnoucího sultána, nazývaná Valide Sultan.
Valide Sultan měla v Osmanské říši značnou moc, která jí umožňovala ovlivňovat politická rozhodnutí i dění na dvoře. Její vliv často převyšoval i vliv sultánových manželek a konkubín. Tento titul dodával ženám nejen autoritám nad harémem, ale i významný vliv na chod celé říše. Valide Sultan často zasahovala do otázek nástupnictví a hrála klíčovou roli v politických jednáních.
Favoritky sultána měly podobně vlivné postavení. Pokud některá z konkubín dokázala získat sultánovu náklonnost, mohla se stát jeho oficiální favoritkou a získat tak privilegia a vliv, které umožňovaly zasahovat do důležitých rozhodnutí. Rivalita mezi favoritkami byla častá, neboť každá z nich se snažila zajistit přízeň sultána a ovlivnit jeho rozhodnutí ve svůj prospěch. V rámci harému se tak odehrávaly osobní intriky a spory, které mohly mít vážné politické následky.
Mýty a představy o erotice a romantice v harémech
Evropská představa harému jako místa plné smyslnosti a romantiky je výsledkem kulturního nepochopení a předsudků. Ve skutečnosti byly harémy přísně střeženy a život v nich byl organizován dle pravidel a disciplín. Smyslnost a romantika, která se harémům často přisuzují, byly spíše fantazií Evropanů než skutečností. Harémy sloužily především jako chráněné prostředí pro ženy, kde byly odděleny od veřejného života. Ženy měly pevně stanovený režim, který zahrnoval modlitby, vzdělávání a povinnosti, které udržovaly chod harému.
Život v harému se podobal spíše rutinnímu a disciplinovanému způsobu života než volné romantické fantazii. Každodenní povinnosti zahrnovaly péči o tělo, duchovní praxi a kulturní rozvoj, které podporovaly ženský „duch“ a vzdělání. Tento přísný režim měl za cíl podporovat mravní hodnoty a stabilitu rodiny. Harém tedy nebyl místem svobody, ale naopak prostředím s přísnými pravidly, která byla pro ženy závazná.
Osobní ambice a rivalita v harému
Harém nebyl jen místem pokory a poslušnosti, ale i prostorem, kde se rodily osobní ambice a soupeření. Sultánovy favoritky často usilovaly o jeho přízeň, což vedlo k intrikám a spiknutím. Rivalita mezi ženami v harému byla běžná, a tyto vztahy měly často politický dopad, protože každá žena měla zájem získat vliv na sultánovo rozhodování a výběr následníka trůnu. Ženy, které byly schopné získat sultánovu náklonnost, měly větší šanci dosáhnout významného postavení a zajistit budoucnost svým potomkům.
Harém, Gérôme, Jean-Léon, 1824–1904, Francie. Zdroj: Jean-Léon Gérôme – Hermitage Torrent / Wikipedia Commons – CC0 (volné dílo)
Ambice a politické zájmy žen vedle složitých vztahů uvnitř harému. Některé ženy se spojovaly, aby získaly větší vliv, jiné mezi sebou soupeřily. Harém tak představoval prostředí, kde se odehrávaly osobní boje a kde ženy hledaly způsoby, jak dosáhnout svých cílů. Život v harému byl tedy spojen s neustálým napětím a snaží se o získání pozice, kterou jim zajistí bezpečí a prestiž.
Rituály a každodenní život v harému
„Denní život v harému byl pevně organizován. Každý den začínal ranní modlitbou, po níž následovaly různé aktivity, od péče o tělo až po učení a trénink ve společenských a kulturních dovednostech. Ženy se věnovaly výuce jazyků, hudbě a tanci, ale také náboženskému studiu. V harému se od žen očekávalo, že budou vysoce vzdělané a kultivované, neboť reprezentovaly sultánův dvůr a kulturu říše,“ píše v krátké citaci web časopisu stoplusjednicka.cz.
Rituály a každodenní život zahrnovaly i estetickou péči a péči o zdraví, což mělo velký význam. Ženy se učily dovednostem, které měly být jejich schopnost reprezentovat a oporou svému muži, pokud by byly vybrány jako favoritky. Většinu času trávily v uzavřeném světě harému, který jim poskytoval útočiště, ale zároveň omezoval jejich svobodu.
Pád harému a jeho vliv na moderní islámský svět
Vliv harémů v orientální společnosti postupně upadal s modernizací a změnami ve společnosti. S pádem Osmanské říše a s rostoucími vlivy západních hodnot se harémy jako instituce postupně vytrácely. Moderní islámský svět již harémy nevnímá jako běžná součást společnosti a zachoval je pouze jako historický odkaz. Zůstaly však některé kulturní prvky a hodnoty, které mají původ právě v tradicích harémů, například ochrana rodiny a čestnosti.
Dědictví harémů a jeho význam pro současnost
Harémy zůstávají symbolem mocenských a kulturních struktur minulosti. Dnes již neexistují, jejich odkaz v islámské kultuře zůstal, zejména v oblasti tradičních rodinných hodnot a ochrany žen. Dnešní orientální kultura si uchovala některé rysy harémové tradice, ačkoliv samotné harémy již fyzicky neexistují.
