Káva je nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku. Označují se tak i samotná semena, případně semena rozemletá na prášek.
„Káva je charakteristická svou silnou vůní (aroma) a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Především se káva pije pro své povzbuzující účinky. Je také velmi oblíbeným nápojem při setkávání lidí a je často podávána po jídle (jako jakási „tečka“ či pro lepší trávení). K největším producentům patří Brazílie, Vietnam, Kolumbie a Indonésie. Nejčastěji se pije káva ze zrnek druhu arabika a robusta. Káva je druhou nejprodávanější komoditou na světě (po ropě),“ uvádí k tématu Wikipedia.
Káva je nápoj, který si dnes užívají miliony lidí po celém světě. Ale jak se káva dostala z afrických hor do našich šálků? A jak se měnily způsoby její přípravy a konzumace v průběhu staletí? V tomto článku se pokusíme odpovědět na tyto otázky a podívat se na zajímavé etapy vývoje a historie vaření kávy.
Původ kávy
Podle legendy byla káva objevena v Etiopii v 6. století n. l. pasáčkem jménem Kaldi, který si všiml, že jeho kozy jsou po požití červených plodů z keře kávovníku více živé a čilé. Zvědavý Kaldi ochutnal plody také a pocítil jejich povzbuzující účinek. Později se o tomto objevu dozvěděl místní mnich, který začal z plodů vařit odvar, aby mu pomohl zůstat bdělým při nočních modlitbách.
Káva a Arabové
První konkrétní zmínky o pěstování kávy a jejím pití se v historických pramenech objevují začátkem 15. století, nicméně se káva zřejmě pěstovala v Jemenu již od 5. století n. l., kde na terasovitých zahradách byly zakládány první kávové plantáže. Arabové si velmi cenili kávy a snažili se udržet její monopol, proto zakazovali vyvážet nepražená zrna nebo sazenice kávovníku do jiných zemí. Káva se stala důležitou součástí arabské kultury a společnosti, kde se podávala při náboženských obřadech, společenských setkáních nebo obchodních jednáních. V arabských městech jako Mekka, Medina, Káhira nebo Damašek vznikaly první kavárny, které byly nazývány qahveh khaneh (domy kávy). Zde si lidé mohli popovídat, poslechnout hudbu nebo básně, zahrát si šachy nebo sledovat divadelní představení.
Káva a Evropa
Káva se do Evropy dostala v 16. století prostřednictvím obchodníků, cestovatelů, diplomatů nebo misionářů, kteří navštívili arabský svět. První evropskou zemí, která přijala kávu s nadšením, bylo Turecko, kde se rozšířila zejména mezi osmanskou elitou a intelektuály. Turecká mokka je tradiční způsob pití kávy ve Středomoří, především v Řecku, Turecku a na Blízkém východě. Pro přípravu se využívá kovová konvička zvaná „džezva, ibrik“. Turecká mokka je všeobecně asi jedna z nejsilnějších káv co se obsahu kofeinu týče. Přestože je silnější, je její chuť kultivovanější než u „českého turka“.
Pravá turecká káva je ve většině případů připravována rovnou s cukrem a kořením. Používá se skořice, vanilka a kardamom. Káva bez těchto uvedených ingrediencí, včetně cukru, se pije jen při smutečních hostinách.
„Do džezvy nasypeme velmi jemně semletou kávu s kořením a cukrem v poměru cca 3:1, zalijeme studenou vodou (jen ve výjimečných případech mírně předehřátou), postavíme na tepelný zdroj a čekáme kdy káva poprvé vzkypí. Když obsah díky pomalému ohřevu uzavře zúženou část, dochází k nejdůležitější fázi přípravy, pomalé propařování. Jakmile káva vzkypí tak, že už by z džezvy přetekla, odstavíme ji na asi půl minuty a celý proces opakujme dle chuti a potřeby, obvykle celkem čtyřikrát. V žádném případě nápoj nepřivedeme k varu, káva připravená touto cestou zdaleka nedosahuje chuťových kvalit, které sebou už jako surovina nese. S vařící vodou se připravuje pouze a výlučně, pravý český turek,“ píše Wikipedia.
Díky velmi jemnému mletí, které je pro tento způsob přípravy kávy nutné, se drží sedlina na dně džezvy, takže není třeba kávu filtrovat a můžeme jí pohodlně servírovat přímo do šálků bez plovoucích zrnek na hladině. Nápoj je díky této přípravě také vydatnější a podává se bez mléka, jen se sklenicí vody.
Příprava kávy má mnoho způsobů, nejčastěji se používá: filtrovaná káva (drip), espresso, vacuum pot, Aeropress, cafeteria (french press), mokka press, instantní káva, turecká mokka, v Česku a na Slovensku také tzv. turecká káva (která se však výrazně liší od kávy připravované v Turecku).
Espresso
Espresso je způsob výroby kávy italského původu, ve kterém je malé množství téměř vroucí vody vytlačeno pod tlakem jemně mletými kávovými zrny. Výraz espresso pochází z italštiny, kde je příčestím inf. esprimere – „vytlačit“, ale též „vyjádřit“. Espresso je také základem pro jiné druhy kávy, včetně caffè latte, cappuccino, lungo, americano nebo flat white.
Existují i alternativy k espressu. Pro každou jednotlivou přípravu je důležité především použít kvalitní čerstvě praženou kávu a čistou vodu. Je také důležité dodržet správný postup přípravy. Jedním z rozhodujících faktorů je správné mletí kávy. Zároveň se doporučuje především pro přípravy filtrovaných káv čerstvě a světle praženou kávu.
Turecká káva
Turecká káva, tzv. „turek“ se připravuje slitím namleté kávy v šálku s vodou těsně pod bodem varu (nejlépe 98 °C). Tato příprava kávy je populární a tradiční v Česku a na Slovensku. Tento způsob přípravy kávy není v jiných zemích obvyklý a má své nevýhody. V prvních minutách louhování se do nápoje uvolňují jen chuťové a aromatické složky. Prudké spaření kávy a delší louhování je ale velmi nešetrné a uvolňuje třísloviny, které mají za následek nakyslou až řezavou chuť kávy.
Kávová zrna robusty po upražení. Zdroj: Bronisław Dróżka (uroburos) / CC0 .
Závěrem musíme zmínit také zdraví a pití kávy…
„V roce 2017 byla vypracována na základě 201 metaanalýz souhrnná studie kompletující dostupné poznání (do června 2017) týkajících se vlivu konzumace kávy na lidské zdraví; podkladem byly většinou observační studie, které dokládají vztah (korelaci), nicméně nejsou schopny prokázat příčinnou souvislost (viz korelace neimplikuje kauzalitu). Na populační úrovni je pití kávy spojeno s nižší celkovou úmrtností, s nižší úmrtností na kardiovaskulární onemocnění a s nižším výskytem rakoviny, zvláště rakoviny prostaty, dělohy, rakoviny kůže (melanomové i nemelanomové) a rakoviny jater. Dále je prokázána souvislost mezi konzumací kávy a lepšího metabolického zdraví, včetně nižšího výskytu diabetu typu 2, metabolického syndromu, žlučových kamenů, dnou a ledvinovými kameny. Zvláště statisticky výrazně je prokázán příznivý vztah mezi pitím kávy a jaterními potížemi (snížená pravděpodobnost jaterní fibrózy, jaterní cirhózy, úmrtnosti na jaterní cirhózu a chronického onemocnění jater). Konečně byl v literatuře publikován statisticky významná souvislost mezi pitím kávy a nižším výskytem Parkinsonovy choroby, klinické deprese a Alzheimerovy choroby. Celkově chybí statisticky přesvědčivé důkazy negativní účinků pití kávy s výjimkou těch, které se vztahují k těhotenství (pití kávy v těhotenství je spojeno s nízkou porodní hmotností, předčasnými porody i spontánními potraty a také s akutní dětskou leukémií) a dále s výjimkou negativní souvislosti vysoké konzumace kávy a zvýšeného rizika vzniku zlomenin u žen. Jako nejvhodnější množství kávy maximalizující předpokládané příznivé zdravotní účinky kávy byly doporučeny 3–4 šálky kávy denně. Takovéto množství kávy navíc neobsahuje dostatečné množství kofeinu, aby se mohl projevit jeho močopudný účinek a tudíž z hlediska příjmu tekutin je toto množství kávy shodné s pitím stejného množství vody,“ doplňuje k tématu otevřená encyklopedie.
Budeme se jednoho dne živit hmyzem? Nutričně to dává smysl
Pití kávy a rakovina
V roce 2016 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) konstatovala, že pití kávy nemůže klasifikovat jako karcinogen. Pouze pití horkých nápojů (včetně kávy) tato agentura klasifikuje jako pravděpodobný karcinogen pro člověka (skupina 2A).
