Epidemie cholery opakovaně zasáhly Kojetín během 19. století, přičemž největší oběti přinesla epidemie z let 1831 a 1866.
Cholera v 19. století znovu zasáhlo město Kojetín, přičemž nejničivější epidemie proběhly v letech 1831 a 1866. Během těchto dvou událostí zahynuly stovky lidí, což zanechalo hluboké stopy v historii města a jeho obyvatel.
Cholera v roce 1831: první velká rána
Rok 1831 přinesl do Evropy první velkou pandemii cholery, kterou Kojetín zasáhla s plnou silou. Již v srpnu 1831 obyvatelé města věděli, že se nebezpečí blíží. Nemoc řádila v Uhrách a rychle se šířila na sever. V Kojetíně bylo narychlo zřízeno několik špitálů, do města byli povoláni další lékaři z okolních měst, ale i přesto nebylo možné zabránit nemoci. Místní lékárna nestačila pokrývat potřeby obyvatel a léky musely být dováženy z Tovačova a Kroměříže.
Šíření cholery bylo rychlé a neúprosné. Lidé umírali během několika hodin po prvních příznacích. Achillovou patou města byla znečištěná pitná voda z řeky Moravy, což epidemii jen podporovalo. První obětí se stal tesař Tomáš Šťastník, který zemřel 1. října 1831. Nejhorší situace nastala 18. a 19. října, kdy během těchto dvou dnů zahynulo na choleru 37 obyvatel města.
Důsledky cholery v roce 1831
Do konce roku 1831 zemřelo v Kojetíně na choleru 240 obyvatel, což představovalo téměř desetinu celkové populace. Mezi mrtvými byli rovnoměrně zastoupeni muži i ženy všech věkových kategorií. Epidemie však nezasáhla jen samotný Kojetín – velmi trpěly také okolní obce, které patřily do kojetínské farnosti. V Uhřičicích zemřelo 53 obyvatel, v Křenovicích 34 av Popůvkách dalších 16 lidí.
Město Kojetín čelilo obrovskému demografickému úbytku, což mělo vliv na jeho další rozvoj. Lidé, kteří přežili, vzpomínali na hrůzu, kterou epidemie přinesla, a cholerový hřbitov, který byl zřízen na okraji města, se stal trvalou připomínkou tohoto tragického období.
Epidemie z roku 1866: válka přináší další smrt
Rok 1866 znamenal pro Kojetín další vlnu cholery. Během prusko-rakouské války, kdy městem procházeli prušští vojáci, se nemoc opět rozšířila mezi místní obyvatele. Nemoc přinesla do města vojáků, kteří se vrátili z bojů, a během několika dní se cholera rozšířila mezi civilisty i vojáky.
Epidemie v roce 1866 byla druhá nejhorší v historii Kojetína, kdy zemřelo více než 130 lidí, včetně 24 pruských vojáků. Město opět čelilo obrovskému náporu nemoci, ale díky lepší hygieně a lepším zdravotním opatřením nebyla tato epidemie tak ničivá jako ta z roku 1831. Místní obyvatelé si však dobře uvědomovali, že cholera je stále smrtelnou hrozbou, a že i přes veškerá opatření může nemoc znovu udeřit .
Zřízení cholerových hřbitovů
Oběti cholery byly pohřbívány na zvláštních cholerových hřbitovech, které byly zřízeny mimo městské hřbitovy, aby se dále šířily nemoci. Tyto hřbitovy se staly trvalou památkou na oběti cholery a dodnes slouží jako připomínka tragických událostí, které zasáhly město.
Cholerové hřbitovy se nacházely nejen v samotném Kojetíně, ale také v okolních obcích, kde byla cholera stejně ničivá. Tyto hřbitovy jsou svědectvím o tom, jak těžce město i okolní vesnice trpěly pod náporem epidemie.
Opatření proti šíření cholery
Po roce 1831 byla přijata řada opatření, která měla opakování podobných tragédií. Místní úřady zavedly přísnější hygienické předpisy, zlepšilo se zásobování vodou a byla zavedena karanténní opatření pro lidi přicházející do města. Cholera se však vrátila ještě jednou, i když již nikdy nedosáhla takových rozměrů jako v roce 1831.
Hygienická opatření zahrnovala pravidelné čištění vodních zdrojů, dezinfekci veřejných prostor a přísnou kontrolu dovozu potravin. Přesto zůstávala cholera hrozbou a obyvateli města si byla dobře vědoma, že epidemie může udeřit znovu.
Historické svědectví a vzpomínky na cholerovou epidemii
Historické záznamy, včetně svědectví místních obyvatel, poskytují cenný pohled na to, jak tragické byly epidemie cholery pro obyvatele Kojetína. Stařenka Gardavská, sběratelka místních pověstí, vzpomínala na hrůzy, které přinesla epidemii z roku 1866, kdy lidé umírali uprostřed každodenních činností. Její vyprávění odráželo zoufalství obyvatel města, kteří neměli možnost se před nemocí chránit.
Mnoho dalších historických záznamů svědčí o tom, jak se rychle šířila cholera a jak bezmocně se obyvatelé města cítili. I přes veškerou snahu lékařů a dobrovolníků se nemoc šířila neúprosně a každodenně přibývaly nové oběti.
Památka na oběti cholery dnes
Cholerové epidemie z 19. století zanechaly v Kojetíně trvalé stopy. Památka na oběti cholery je dodnes připomínána na místních cholerových hřbitovech, které slouží jako symbol utrpení, kterým město prošlo. Obyvatelé Kojetína i dnes vzpomínají na tyto tragické události a mnozí z nich si uvědomují, jak důležité je udržovat památku na ty, kteří zemřeli během epidemie.
Cholerový hřbitov v Kojetíně je dnes místem, které připomíná nejen smrtelnou epidemii, ale také odvahu a obětavost těch, kterým se podařilo zachránit životy svých blízkých. Tento hřbitov je svědkem historie a utrpení, které město zažilo během 19. století.
