Po smrti Alberta Einsteina byl jeho mozek bez jeho svolení vyňat a rozřezán na stovky částí. Některé z nich se dodnes pohřešují, což vyvolává řadu otázek.
Vyjmutí mozku Alberta Einsteina. Když Albert Einstein, jeden z největších vědců všech dob, 18. dubna 1955 zemřel na prasknutí aorty, jeho poslední přání bylo jasné – být zpopelněn a rozptýlen na neznámém místě. Tento geniální fyzik si nepřál, aby po jeho smrti zůstalo něco z jeho těla pro studium. Navzdory jeho přání patolog z Princetonské nemocnice, Thomas Stoltz Harvey, během pitvy vyňal Einsteinův mozek. „Harvey poté rozřezal mozek na 240 malých kousků, aniž by měl souhlas rodiny nebo jakýkoli právní podklad pro tento čin,“ píše veda.instory.cz.
Tento kontroverzní krok vyvolal otázky nejen o etice takového jednání, ale i o důvodech, proč Harvey k tomuto kroku vůbec přistoupil. Jeho původní záměr, studovat Einsteinův mozek a zjistit, zda v něm neexistují specifické znaky génia, zůstal dlouho neuskutečněný. Harvey si uchovával většinu kousků mozku po více než čtyřicet let, než se rozhodl část z nich vrátit zpět na University Medical Center of Princeton. Tam bylo 170 těchto vzorků uloženo pod zámkem. Dalších 46 kusů bylo následně vystaveno v Mütterově muzeu lékařské historie ve Filadelfii.
Záhadně chybějící části mozku
Jednou z největších záhad spojených s Einsteinovým mozkem je skutečnost, že některé části jsou stále nezvěstné. Z celkového počtu 240 kousků se dodnes nenašlo 24. Tyto chybějící části mozku vyvolávají mnoho spekulací. Někteří se domnívají, že je Harvey mohl ztratit nebo zničit, zatímco jiní věří, že je mohl prodat na černém trhu. „Ztráta těchto částí vytváří otázky, které dosud nemají odpověď, a i když se zdá, že osud těchto vzorků je neznámý, zájem o ně neutichá,“ píše veda.instory.cz.
Existují různé teorie o tom, co se s chybějícími částmi mohlo stát. Někteří se domnívají, že Harvey mohl vzorky darovat dalším vědcům k výzkumu nebo je použít pro vlastní experimenty, které nikdy nesdílel s veřejností. Jiní se obávají, že části mozku mohly být prodány na černém trhu nebo ztraceny během přepravy mezi různými laboratořemi. Tyto teorie zůstávají nepotvrzené a záhada okolo chybějících částí nadále fascinuje vědce i veřejnost.
Studium Einsteinova mozku
Zatímco většina vědců byla nadšena možností studovat mozek tak významného génia, výsledky těchto studií zůstávají sporné. První významné studie byly zveřejněny až v roce 1985, tedy více než 30 let po Einsteinově smrti. Vědci tehdy zjistili, že některé části jeho mozku vykazují odlišnosti od běžné populace. Například oblast zvaná Sylviův zářez, která je spojována s jazykovými schopnostmi a prostorovou představivostí, byla u Einsteina menší než u většiny lidí. To vedlo k domněnkám, že tato změna mohla přispět k jeho neobyčejným intelektuálním schopnostem.
Další výzkumy se zaměřily na hustotu neuronů v různých částech Einsteinova mozku. Někteří vědci tvrdí, že jeho mozek obsahoval vyšší počet neuronů v určitých oblastech, což by mohlo vysvětlovat jeho genialitu. Tyto studie však byly kritizovány za malý vzorek a nejasné metodologie, které bránily jednoznačným závěrům. I přesto zůstává Einsteinův mozek předmětem zkoumání a fascinace.
Etické otázky spojené s výzkumem
Vyjmutí a rozřezání Einsteinova mozku vyvolalo mnoho etických otázek, které rezonují i dnes. Vědci i veřejnost diskutují o tom, zda je správné zkoumat pozůstatky významných osobností bez jejich souhlasu. V případě Einsteina bylo jeho přání jasné – nepřál si, aby jeho tělo bylo po smrti zkoumáno. Přesto se stalo, že část jeho mozku byla zneužita pro vědecké účely. Tento případ tak vyvolává otázky o tom, zda je věda vždy nadřazena etickým zásadám a respektu k jednotlivcům.
Etické dilema se ještě prohloubilo v 90. letech, kdy Harvey vrátil většinu kousků mozku zpět. Jeho rozhodnutí bylo vnímáno jako pokus o napravení svých činů, nicméně veřejnost i vědecká komunita zůstávají rozděleni. Někteří vnímají jeho výzkum jako nezbytný pro pokrok v poznání lidského mozku, zatímco jiní ho považují za neetický a zbytečný.
Vliv na vědeckou komunitu
Studium Einsteinova mozku mělo významný dopad na vědeckou komunitu. Ačkoli se nenašly žádné přímé důkazy o tom, že by Einsteinův mozek obsahoval zvláštní fyziologické rysy, které by vysvětlovaly jeho genialitu, jeho případ vyvolal zvýšený zájem o výzkum lidského mozku. Výzkumníci začali intenzivněji zkoumat vztah mezi anatomií mozku a intelektuálními schopnostmi, a to jak u géniů, tak u běžné populace. Tento zvýšený zájem vedl k rozvoji nových metod a technologií, které umožňují detailnější studium mozku, což otevřelo dveře pro nové objevy v oblasti neurověd a psychologie.
Einstein v roce 1921. Zdroj: Underwood and Underwood, New York – „Professor Einstein’s Visit to the United States“, Wikipedia commons – CC0 (volné dílo)
Einsteinův mozek se stal jakýmsi symbolem fascinace lidskou inteligencí a snahou vědecky pochopit, co dělá génia géniem. Jeho případ byl inspirací pro mnoho dalších studií, které se zaměřily na mozky významných osobností, jako jsou spisovatelé, hudebníci a další vědci. Ačkoli výzkum Einsteinova mozku nepřinesl žádné jednoznačné odpovědi na otázku, co stojí za jeho výjimečnými schopnostmi, podnítil vědce k hledání odpovědí v širším kontextu lidské inteligence a kreativního myšlení.
Dlouhodobé dopady a kontroverze
Případ Einsteinova mozku také otevřel diskusi o etických hranicích vědeckého výzkumu. Vznesl otázky o tom, zda je správné zkoumat mozky slavných osobností bez jejich souhlasu, a zda jsou výsledky takového výzkumu vůbec relevantní. Tato kontroverze přetrvává dodnes a ovlivňuje současnou praxi v oblasti neurověd a patologie. Vědci a lékaři se dnes snaží dodržovat přísnější etické normy a respektovat práva jednotlivců, což je přímým důsledkem případů, jako je ten Einsteinův.
Tajemství a nezodpovězené otázky
Ačkoli se mnoho vědců snažilo vysvětlit, proč byl Einsteinův mozek tak výjimečný, zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Je možné, že tajemství Einsteinovy geniality nespočívá pouze ve fyziologických vlastnostech jeho mozku, ale také v jeho životních zkušenostech, způsobu myšlení a přístupu k řešení problémů. Tento případ tak zůstává fascinujícím a záhadným fenoménem, který i nadále přitahuje pozornost vědců i veřejnosti.
