Silný osobní příběh o pádu na dno, zradě i víře – a o tom, jak láska otce a syna dokáže změnit celý život.
Text do redakce zaslal náš čtenář pan Petr Vobořil, který se rozhodl podělit se s čtenáři našeho magazínu o svůj silný životní příběh s cílem inspirovat a povzbudit ty, kteří se ocitli v podobně náročné situaci – a zároveň připomenout, že i v nejtěžších chvílích se mohou objevit lidé, kteří nabídnou pomocnou ruku a stanou se součástí nového začátku.
Jmenuji se Petr Vobořil a osmnáct let jsem budoval vlastní firmu – reklamní agenturu, která se stala mým druhým domovem, mou vášní i vizí. Roky tvrdé práce, stovky projektů, tisíce hodin strávených tvorbou a budováním jména. V roce 2022 jsem stál na samém vrcholu. Všechno do sebe zapadalo, klienti přibývali, tým rostl, práce mě naplňovala. Ale tehdy jsem ještě netušil, že přichází období, které mě srazí na kolena a zcela přepíše můj životní příběh.
Přišla nemoc. Ne taková, která se dá změřit teploměrem. Přišly deprese. Těžké, temné a paralyzující. Bylo to, jako by mi někdo stáhl oponu před očima a já přestal vidět smysl, radost i cestu dál. Děkuji Bohu, že jsem tehdy dokázal najít odvahu a vyhledal odbornou pomoc. Léčba mě zachránila, ale měla svou cenu – musel jsem opustit firmu, kterou jsem s láskou vybudoval. Prodal jsem ji, protože už jsem na to sám neměl sílu.
A tím to neskončilo. Rozpadlo se i mé manželství. Psychický stav a nemožnost pracovat si vybraly další daň. Vzal jsem si ho k sobě. Můj tehdy dvanáctiletý syn se stal mým jediným pevným bodem. V té době jsem už pracoval ve velké reklamní agentuře ve Veltrusech a zároveň řešil soudy, péči o syna, finance, zdraví. A dluhy.
Z prachu zpět ke světlu: můj restart po životní bouři
Z mého bývalého podnikání zůstaly závazky, které rostly. Nakonec jsem musel přes právníky požádat o oddlužení a krajský soud schválil moji insolvenci. Rok a půl jsem procházel tím nejhorším obdobím svého života. Každý den jsem vstával s pocitem, že už nemůžu. Pracoval jsem, pečoval o syna, bojoval s depresemi, zvládal úzkosti, a přitom jsem se propadal čím dál hlouběji. Nepřál bych nikomu zažít, co jsem musel unést.
Do toho se kolem mě začali objevovat lidé, kteří se tvářili jako přátelé. Ale brzy se ukázalo, že šlo o podvodníky a vyžírky. Vylákali mě ke zřízení nové společnosti s.r.o., i když dobře věděli, že je to proti mému zájmu i zdraví. Byla to past. Nejedna. Opakovalo se to. A pokaždé to znamenalo další bolest, zklamání a pocit zrady.
Ale nezlomili mě. Uvědomil jsem si, že musím žít pro toho, kdo mě potřebuje – pro svého syna. Začal jsem se znovu zvedat. Věřím, že víra v Boha, která mě v té době hluboce zasáhla, mi dala novou sílu. Otevřela mi oči a pomohla mi pochopit, že největší hodnoty v životě nejsou peníze, ani úspěch. Jsou to lidé kolem nás. Ti skuteční, věrní a upřímní – a nejvíce LÁSKA k dětem, mému synovi.
Díky Bohu i podpoře mých nejbližších přátel – Michalovi, Jiřímu, Honzovi a jejich rodinám, mé mamince – jsem to nevzdal. S insolvenční správkyní jsem v pravidelném kontaktu, vše splácím a dodržuji. A hlavně – začal jsem znovu.
V květnu 2025 jsem se rozhodl, že zkusím začít podnikat znovu. Ne z touhy po úspěchu, ale z potřeby znovu tvořit. Z potřeby být užitečný. Vznikla nová reklamní agentura 7SEVEN.cz, tentokrát už nejen moje, ale naše. Jiří, můj přítel a profesionální manažer, akreditovaný novinář a člověk s vizí, mi pomohl vytvořit pevný základ. Kromě mé „reklamky“ připravuji i vlastní oděvní značku. Nový začátek, nové sny.
A i když to není snadné, každým dnem cítím, že žiju. Že mám proč vstávat. Že má smysl nepřestat věřit. Za všechno vděčím lidem, kteří mě podrželi, a synovi, který je mým světlem. Když se podívám do jeho očí, vím, že jsem to nevzdal správně.
Děkuji těm, kteří mě nenechali padnout. Děkuji těm, kteří mi pomáhají jít dál. A těším se na každého nového člověka, který mi vstoupí do života. Ať už jako přítel, zákazník, spolupracovník nebo jen někdo, kdo věří, že i po temnotě může přijít světlo.
Držte mi palce. Začínám znovu. A tentokrát s vírou, že to všechno mělo smysl.
Váš Petr Vobořil.
