Pohraniční stráž ČSSR byla ozbrojená složka zřízená k ochraně hranic před nelegálním přechodem. Její hlavním cílem bylo zabránit útěkům na Západ.
Pohraniční stráž (PS) byla v Československu zřízena po druhé světové válce na základě zákona o ochraně státních hranic, který umožnil vytvořit speciální jednotku na ochranu hranic proti nepřátelským silám. Jejím hlavním úkolem bylo zabránit nelegálnímu přechodu hranic, a to nejen osob přicházejících do Československa, ale především těm, kteří se snažili zemi opustit. Pohraniční stráž sehrála klíčovou roli ve vybudování tzv. železné opony, která se táhla po celé západní hranici státu, zejména na hranicích s Německem a Rakouskem. Pohraničníci sloužili pod přísným dohledem a byli plně vybaveni k tomu, aby použili násilí, včetně střelných zbraní, pokud bylo nutné zabránit útěku občanů na Západ.
Zřízení Pohraniční stráže a její úkoly
Pohraniční stráž byla oficiálně zřízena v roce 1951 a až do svého zrušení v roce 1990 prošla několika organizačními změnami. Nejdéle byla začleněna pod ministerstvo vnitra, což bylo od roku 1972. Její činnost byla velmi důsledná a zahrnovala přísnou kontrolu osob, které se pohybovaly v blízkosti státní hranice. Pohraničníci měli právo zastavovat, prověřovat a v případě potřeby použít sílu proti každému, kdo porušil přísně střeženou hranici. Jejich hlavním cílem bylo zabránit útěkům občanů Československa do západních zemí, a to často za cenu lidských životů.
V období studené války byla československá státní hranice považována za jednu z nejlépe střežených východních hranic, a to díky přítomnosti drátěných plotů, minových polí a pohraničních jednotek, které byly připraveny okamžitě zasáhnout. Samotní pohraničníci byli vybaveni moderními zbraněmi a technikou, a to včetně psů, kteří sloužili jako další linie obrany. Jejich úkol byl jednoznačný – zabránit všem, kteří by se pokusili přejít státní hranici bez povolení.
Oběti železné opony
Ačkoli oficiální propaganda tvrdila, že pohraničníci chrání Československo před zahraničními špiony a agenty, v praxi jejich hlavním úkolem bylo zabránit občanům v odchodu do západních zemí. Stovky lidí, kteří se pokusili překročit železnou oponu, přišly o život. Byli buď zastřeleni, uvězněni nebo přišli o život na minových polích, která byla umístěna podél hranic. Tito lidé byli považováni za zrádce a jejich smrt byla v té době oficiálně prezentována jako nutná ochrana socialistického zřízení.
Kromě zastřelených osob existovaly i případy lidí, kteří byli těžce zraněni nebo uvězněni, často na mnoho let, za pouhý pokus opustit republiku. Tato doba patří k temným kapitolám československé historie, kdy železná opona oddělovala svobodný svět od totalitního režimu. Ti, kdo přežili, vzpomínají na hrůzu, kterou přinášela snaha překonat přísně střeženou hranici.
Den Pohraniční stráže
Pohraniční stráž měla v Československu svůj vlastní oficiální den, který byl dnem oslav a propagandy. Tento významný den byl využíván k oslavě práce pohraničníků, kteří byli vnímáni jako hrdinové, bránící socialistickou republiku před zrádci a imperialisty. Slavil se každoročně, a to formou přehlídek, projevů a veřejných oslav, které měly upevnit obraz pohraničníků jako hrdinů národa. Oslavy byly pečlivě organizovány a zahrnovaly i propagandistické aktivity, které měly lidem připomínat neustálé nebezpečí, kterému republika čelí.
V dnešní době je tato událost vnímána kriticky, protože je spojena s represivní činností, která měla často fatální důsledky pro jednotlivce i celé rodiny. Historici i pamětníci dnes poukazují na skutečnost, že mnozí pohraničníci byli součástí represivního aparátu státu a jejich činy měly dalekosáhlé důsledky pro občany, kteří se pokoušeli z Československa uprchnout.
Pohraničník: Oficiální časopis
Jedním z propagandistických nástrojů Pohraniční stráže byl časopis Pohraničník, který byl pravidelně vydáván pro příslušníky Pohraniční stráže a širokou veřejnost. Tento časopis obsahoval články oslavující práci pohraničníků, popisoval jejich každodenní činnosti, úspěchy při zadržování „nepřátel socialismu“ a posiloval loajalitu příslušníků stráže k režimu. Mimo to se časopis zaměřoval i na propagaci ideologie Komunistické strany Československa a upevňování její moci.
Časopis byl jedním z klíčových nástrojů pro šíření propagandy, který vytvářel obraz pohraničníků jako hrdinů národa, kteří chrání republiku před vnějším nebezpečím. Dnes je tento časopis vnímán jako ukázka propagandy, která měla manipulovat veřejné mínění ve prospěch režimu.
Armáda ČSSR a její vliv na pohraničníky
Pohraniční stráž byla úzce spjata s armádou ČSSR, která poskytovala nejen materiální a technickou podporu, ale i vojenský výcvik a velení. Vojenské jednotky měly na starost část hraničního pásma, kde byly nasazeny jako záložní síly pro případ větších incidentů. Armáda byla nejen součástí celého obranného mechanismu republiky, ale také dohlížela na efektivitu a připravenost Pohraniční stráže.
Armáda a Pohraniční stráž často pořádaly společná cvičení, jejichž cílem bylo zlepšit koordinaci mezi jednotlivými složkami. Tato spolupráce zajišťovala, že hranice byly nepřetržitě hlídány a jakýkoli pokus o narušení byl okamžitě potlačen.
Ochrana státních hranic: Priorita komunistického režimu
Ochrana státních hranic byla v bývalém Československu prioritou číslo jedna. Komunistická strana neustále zdůrazňovala důležitost střežení hranic před „imperialistickým“ Západem a vytvářela tak atmosféru strachu z vnějšího nepřítele. Pohraniční stráž byla klíčovým nástrojem tohoto ideologického boje a měla za úkol zajišťovat, že žádný občan neunikne ze „socialistického ráje“.
Každý, kdo se pokusil přejít hranice nelegálně, byl okamžitě považován za zrádce a bylo proti němu nasazeno veškeré dostupné prostředky, včetně smrtící síly. Tento striktní režim vedl k tomu, že se hranice staly jednou z nejstřeženějších oblastí v celém východním bloku.
Pamětníci a historici o Pohraniční stráži
Pohraniční stráž zůstává jedním z kontroverzních témat československé historie. Pamětníci, kteří zažili éru Pohraniční stráže „na vlastní kůži“, mají různé názory na její činnost. Někteří považují pohraničníky za hrdiny, kteří chránPohraniční stráž zůstává jedním z kontroverzních témat československé historie. Pamětníci, kteří zažili éru Pohraniční stráže „na vlastní kůži“, mají různé názory na její činnost. Někteří považují pohraničníky za hrdiny, kteří chránili socialistické Československo před imperialismem, jiní je kritizují za brutální postupy a nehumánní zacházení s občany, kteří se snažili utéct na Západ. Historici dnes často zdůrazňují, že Pohraniční stráž byla součástí represivního aparátu totalitního režimu, který omezoval svobodu pohybu a osobní práva občanů.
Pamětníci často vzpomínají na hrůzu, kterou v lidech vyvolával pohled na železnou oponu – drátěné ploty, minová pole a pohraničníky připravené střílet. Senioři, kteří tuto dobu zažili, hovoří o tom, jaký strach pociťovali lidé při pokusu opustit zemi nebo se jen přiblížit k hranicím. Mnozí z nich zažili striktní kontrolu a omezení pohybu, které byly v pohraničních oblastech přísně dodržovány. Když se po roce 1989 hranice otevřely, mnozí lidé poprvé mohli vidět svět za železnou oponou.
Historici dnes zkoumají roli Pohraniční stráže v širším kontextu studené války a politických represí. Zároveň se zaměřují na otázky lidských práv, která byla během této doby porušována. Pohraniční stráž je zmiňována v souvislosti s hrůzami totalitního režimu, který si nedokázal udržet své občany jinak než násilím a omezeními. Tyto praktiky byly součástí celkového systému kontroly a manipulace, kterým komunistická strana udržovala svou moc.
