Život dvojčat. Jak žijí a jak jsou až neuvěřitelně propojeny. Tímto tématem se řadu let zabývá mnoho lékařů a vědců po celém světě.
Tématu se věnoval zahraniční web everydayhealth.com s tím, že nezřídka totiž mají neuvěřitelné schopnosti vcítit se jeden do druhého, dokážou uhodnout pocity nebo prožitky druhého či vědět, na co právě myslí.
„Dvojčata jsou dva jedinci, kteří vznikli zmnoženým těhotenstvím u člověka nebo jiných savců rodících obvykle jen jedno mládě. Dvojčata mohou být jednovaječná (tj. téměř identická), nebo dvojvaječná. U člověka připadají jedna dvojčata přibližně na 80 porodů. Na vznik zárodku dvojčat mají vliv také dědičné faktory,“ píše k tématu Wikipedia.
Existují jednovaječná i dvouvaječná dvojčata. Ta posledně jmenovaná jsou vzácnější, ale stát se to může. Předpokládá to však například to, že žena musí dvakrát během cyklu ovulovat, což je u lidí extrémně vzácné. Normální je tento jev například u koček nebo psů, u lidí to však bývá velmi zřídkavé.
Genetické předpoklady
Zplodit dvojčata je poměrně náročné. Je zapotřebí mít k tomu určité předpoklady. Je pravděpodobnější, že dvojčata budete mít, pokud máte dvojčata v rodině. Obecně však platí, že dvojčata na svět přivádějí vysoké ženy kolem 35. roku života. Tyto ženy bývají velmi zdravé a silné, dožívají se i vyššího věku. Dnes se dvojčat rodí mnohonásobně více než dříve, ale je to zejména proto, že velkou roli hraje umělé oplodnění – to však je umělý zásah a do statistik se nedá počítat.
Komunikace od početí
Bylo zjištěno, že dvojčata spolu jistým způsobem komunikují už v děloze. Asi od 18. týdne těhotenství se začínají jeden druhého dotýkat a skoro polovina dvojčat spolu po narození komunikuje svou vlastní řečí. Jednoduše na sebe mluví vymyšlenými zvuky nebo slovy, ale vzájemně si velmi dobře rozumí. Tato schopnost jim však obvykle vydrží jen do doby, než se začnou učit normální lidskou řeč.
Otisky prstů mají jiné
Nikdo na světě nemůže mít stejné otisky prstů, a to ani jednovaječná dvojčata. Jejich DNA je sice shodná z 99,9 %, ale přibližně od 13. týdne těhotenství se jim otisky prstů začnou úplně měnit. Při usvědčení ze zločinu jsou proto otisky prstů zcela zásadní, protože samotné DNA by ukazovalo na obě osoby. Jen otisky prstů mohou skutečného pachatele prozradit. Testy DNA tedy v tomto ohledu selhávají, ale kriminalisté objevili jiný způsob identifikace. Podařilo se jim vycvičit skupinu psů, kteří umí rozpoznat pachovou stopu dvojčat jednovaječných i dvouvaječných.
Pupík je prozradí
Rozpoznat od sebe jednovaječná dvojčata je těžký úkol i pro jejich rodiče. Často vypadají totožně, mají i stejný hlas, způsob chůze či gesta. Přesto se však dá najít několik odlišností. Překvapivě může hodně napovědět pupík, jehož vzhled není podmíněn geneticky.
Přibližně 25 % jednovaječných dvojčat je zrcadlovou kopií svého sourozence. To se často stává v případech, kdy k rozdělení vajíčka dojde později. Jedno z dvojčat potom může mít třeba mateřské znaménko na pravém koleni a jeho sourozenec má totéž znaménko na levém koleni. Jedno z dětí se vyprofiluje jako pravák, druhé jako levák. U některých extrémních případů může dojít i k tomu, že jsou zrcadlově otočené i vnitřní orgány.
Rozumí si i beze slov
Jednovaječná dvojčata mají i stejnou strukturu mozku, a tím pádem se dá předpokládat, že i stejný způsob uvažování. Mají obvykle mezi sebou i velmi zvláštní vztah, který mnoho lidí považuje až za magický. Často mívají totožný vkus, stejně se oblékají, mají stejné IQ, poslouchají stejnou hudbu nebo je trápí obdobné nemoci. A to i v případech, kdy vyrůstají odděleně a o existenci svého dvojčete třeba ani netuší.
Bratři Jimové
Mnohokrát v historii se totiž stalo, že jedno z dětí muselo být dáno k adopci. Podobný příběh sdíleli i Jim Springer a Jim Lewis, jejichž příběh je známý po celé Americe. Narodili se patnáctileté imigrantce a byli ihned po porodu rozděleni a adoptováni zcela odlišnými rodinami. Přesto oba dostali jméno Jim a v dětství měli psa jménem Toy. Oženili se a obě jejich první ženy nesly jméno Linda, druhé ženy se zase jmenovaly Betty. Oba také dali stejné jméno svým prvorozeným dětem. Sdíleli i nechuť k baseballu a lásku k Floridě. V roce 2002 pak zemřeli ve stejný den na stejnou nemoc.
Podobných případů je více
Nejsou ani zdaleka jediní. Takových případů jsou prý stovky. Například bratři Mark a Garry, kteří se setkali až v dospělosti. Přestože se nikdy předtím neviděli, sdíleli neuvěřitelné množství společných zálib, názorů a životních zkušeností. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že mezi jednovaječnými dvojčaty je určité pouto, které se nedá vědecky vysvětlit.
Poznají nebezpečí
Dvojčata velmi obtížně snáší bolest nebo utrpení toho druhého. Často se jeden ze sourozenců z ničeho nic cítí mizerně nebo má strach, a to se většinou děje v případech, kdy právě druhý z dvojice je v depresi nebo v ohrožení života. Vůbec nejbolestnější je ztráta jednovaječného dvojčete. V takových případech pak pozůstalá dvojčata často tvrdí, že se cítí, jako by přišli o polovinu sebe sama a nikdo nedokáže toto prázdné místo naplnit.
Siamská dvojčata
Zvláštní případ tvoří tzv. siamská dvojčata. Ta se rodí srostlá ve stejné části těla, nejčastěji v oblasti hlavy, hrudníku nebo dolní části zad. Často bohužel sdílejí i životně důležité orgány, a tak bývá nemožné je od sebe oddělit. Pokud jsou dvojčata spojena hlavami, často si dokonce dovedou číst myšlenky nebo vnímají společně chuť, vůně a sdílí vědomosti. Je ale obtížné něco takového považovat za výhodu. Naopak se často jedná o velmi komplikované životy plné nenaplněných tužeb.
Dvojčata v umění
„Tématem dvojčat se ve fotografickém umění zabývala celá řadu umělců. Hledají například podobu jejich fyzické a duševní stránky. Například Tereza Vlčková ve své sérii Two (Dvojice) vytváří klony a konfrontuje je se skutečnými dvojčaty, s podobným tématem pracují dále Loretta Lux (snímek Sasha a Ruby), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbusová (Identická dvojčata), Dagmar Hochová, Mary Ellen Mark, August Sander, Wendy McMurdo nebo Chantal Michel,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie.
