Že je naše země třetím státem světa, který vyslal do vesmíru svého kosmonauta, je věc obecně známá.
Ale, že je rovněž teprve třetí zemí, jež měla i svého akvanauta, většinou vědí jen zasvěcenci. V tomto případě stojí za úspěchem průkopnické nadšení jednoho člověka – Pavla Grosse, konstruktéra, vynálezce a vizionáře, který strávil sám tři dny pod hladinou moře v habitatu Xenie vlastní konstrukce. Řízením osudu se stal na dvě desetiletí vyhnancem, aby daleko od domova s kolegou Jaroslavem Kohoutem stavěl ponorky. Je živoucím kapitánem Nemo, bez ohledu na věk je stále posedlý hlubinami a bezmezným nadšením pro poznávání nového a neznámého. Dokumentární film obsahuje unikátní, doposud nepublikované záběry. Magazín UdálostiExtra.cz o tématu dnes informovala Pavlína (Procházková) Kotěšovcová z amphi.cz.
Pavel Gross: „Cítili jsme se jako průkopníci, a taky jsme jimi byli. Byli jsme objevitelé a žili jsme ve vysněném světě dobrodružství nových objevů, i když to v našem případě byly tehdy malé objevy, že třeba někdo sestrojil druhý dýchací stupeň z krabičky od krému na boty. Byli jsme kamarádi na život a na smrt, a k té jsme měli při našich experimentech často blízko. Já vím, že se doba průkopnických začátků a všechna prožitá romantická dobrodružství nevrátí, ale až se znova narodím, chci to prožít celé znova!“
Miroslav Náplava (režisér): „Strhující životní příběh Pavla Grosse se může zprvu zdát neuvěřitelným, spíše z říše pohádek či městských legend. Jeho strejdou by opravdu mohl být všeuměl Jára Cimrman, kmotrem snílek a vizionář Jules Verne a bratrem sám kapitán Nemo. Jenže vše se událo a Pavel Gross stále žije mezi námi! Čtyřleté setkávání a natáčení nás lidsky sblížilo, i přes generační věkový rozdíl se z nás stali kamarádi. Věřím, že Pavlova přirozenost, zarputilost a nadšení pro vše, co podniká, bude inspirovat diváky bez rozdílu věku. A taky, že pro ně bude Pavel Gross stejným zjevením, jako pro mne při prvním setkání.“
Jan Tutoky (producent): „Pavel Gross nebude nikdy odpočívající důchodce, bude se potápět, vynalézat a pracovat na svých vizích, dokud ho nohy unesou a hlava bude jasná. Jeho poslední vynález, záchranný potápěčský přístroj, bude mít celosvětový ohlas.“
Radim Kotěšovec (střih): „Po premiéře dokumentu Stingl – Malý velký Okima, režiséra Steva Lichtaga, o fenomenálním etnografovi a spisovateli, jsem netušil, že při střihu hned dalšího dokumentu narazím na podobně neuvěřitelnou osobnost, Pavla Grosse. Do té doby jsem o něm neslyšel! Práce na filmu pro mě samotného byla objevná, zábavná a napínavá současně. Moc bych si přál, aby diváky jeho příběh oslovil jako mě. Nebudou zklamáni.“
Kdo je Pavel Gross
Konstruktér, vynálezce, vizionář a snílek Pavel Gross s oblibou říká, že má „vodu“ v hlavě od svého narození 27. září 1939 v Plzni. Zaujal ho svět; celý život se ho snaží pochopit. Vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze, patří mezi průkopníky přístrojového potápění a celoživotně se zabývá vývojem podvodní techniky. Díky posedlosti výzkumem dlouhodobého pobytu člověka pod hladinou se stal v roce 1965 prvním československým akvanautem, když strávil sám tři dny pod hladinou moře v habitatu XENIE vlastní konstrukce. Stali jsme se tak třetí zemí na planetě, která vedle USA a Francie přispěla k bádání v oboru saturačního potápění.
Jen o pouhý měsíc později od úspěšného pokusu Pavla Grosse proběhly ve Francii a USA další dva významné experimenty zabývající se dlouhodobým pobytem člověka pod vodou. Kapitán Jacques Cousteau spustil třetí fázi ambiciózního projektu Précontinent. Posádka v něm strávila téměř 11 dní. U kalifornského pobřeží USA zase proběhl projekt Sealab II. Šéfem týmu byl astronaut Scott Carpenter, který v roce 1962 během mise Mercury 7, 4x obletěl zeměkouli. Po třiceti denním pobytu na Sealabu II v hloubce 62 metrů se stal prvním akvanautem i astronautem na světě. Ale především díky jeho telefonátu s posádkou orbitálního letu Gemini 5, astronauty Cooperem a Conradem, došlo v dějinách lidstva k první komunikaci lidí z hlubin „starého“ oceánu – moře – do toho „nového“ – vesmíru.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 se stal na dvě desetiletí vyhnancem, aby daleko od domova, ve Švýcarsku, pracoval na vývoji a stavbě obřího cyklotronu. V roce 1974 se po seznámení s krajanem Jaroslavem Kohoutem pustil do konstrukce miniponorek. Typ F-3 GEO vyprojektovali a postavili v roce 1981 na objednávku prof. Hanse Frickeho z Max Planckova institutu, který z ní jako první na světě natočil živoucí fosílii, latimérii podivnou.
„Pavel Gross se stále potápí, ve volném čase maluje, fotografuje, napsal dvě knihy, zabývá se fyzikou struktur dimenzí a vlastní definicí nuly. K tomu všemu pracuje na vývoji záchranného dýchacího miniaturního přístroje na principu rebreatheru. Čtyři kusy prototypů jsou připraveny k testování a patentování,“ vysvětlila Pavlína (Procházková) Kotěšovcová.
„Bez ohledu na věk je Pavel Gross stále posedlý hlubinami, živoucím kapitánem Nemo s bezmezným nadšením pro poznávání nového a neznámého. A k tomu vlastenec v pozitivní slova smyslu, Čech, na kterého můžeme být hrdí,“ doplnila.
První česká ponorka na Václavském náměstí!
Dokument Hlubiny a posedlosti: AKVANAUT PAVEL GROSS bude uveden 9.3.2023 v kině Lucerna od 20:00 hodin. První českou ponorku E2 při příležitosti premiéry Akvanaut Pavel Gross laskavě zapůjčilo ze svých sbírek Technické muzeum Brno. Ponorka E2 má rozměry 1,4 x 1,8 metru, hmotnost 630 kg (bez vnitřního vybavení a baterií) a byla určena do hloubky max 250 metrů.
První objednávku na tento typ konstruktéři Pavel Gross s Kohoutem získali v roce 1978. Pan Siegfried König z Německa si ponorku nainstaloval na svou 25metrovou jachtu „Seehorse“ a používal ji ve Středozemním moři např. na kontrolu podmořského kabelu mezi Korsikou a Sardinií.
V roce 1984 Pavel Gross s Jaroslavem Kohoutem pomohli s touto ponorkou E2 vyzvednout z Bodamského jezera letadlo Piper Seneca, které se po havárii potopilo do stometrové hloubky. Vyprošťování trvalo celých 24 hodin, pilot ponorky Jaroslav Kohout odvedl precizní práci.
