Butyrka, legendární moskevská věznice známá svou temnou historií, se brzy uzavře. Stane se památníkem obětí sovětského režimu.
Butyrka, známá moskevská věznice s temnou historií, která byla domovem mnoha významných osobností, se brzy uzavře. Tato věznice, která hostila politické vězně i běžné zločince, se stala symbolem sovětského útlaku. „Pevnost z červených cihel se stala dějištěm utrpení a mučení,“ uvádí portál The Guardian.
Butyrka byla místem, kde byli vězněni nejen sovětští disidenti, ale také mezinárodně známé osobnosti. Jedním z nejznámějších vězňů byl spisovatel Alexandr Solženicyn, který se po propuštění stal jedním z nejsilnějších hlasů proti sovětskému režimu. Jeho pobyt v Butyrce inspiroval jeho dílo „Souostroví Gulag“, které odhaluje hrůzy sovětských pracovních táborů. Věznice se stala symbolem represí, kdy byly lidem upírány základní lidská práva a důstojnost.
Podmínky v Butyrce byly často nevyhovující. „Celá věznice byla přeplněná, hygienické podmínky byly špatné a násilí bylo běžnou praxí,“ píše The Guardian. Vězni museli čelit nejen fyzickému, ale i psychickému tlaku, který byl součástí každodenního života za mřížemi. Věznice také proslula svou přeplněností, kdy byly cely často obsazeny několikanásobně více vězni, než na kolik byly navrženy.
Navzdory této temné historii a špatným podmínkám měla Butyrka také kulturní a historický význam. Mnoho lidí věří, že uzavření této věznice je krokem k uznání minulosti a k uzavření této kapitoly v historii Ruska. „Uzavření Butyrky je symbolem snahy Ruska o modernizaci svého trestního systému,“ konstatuje dále k tématu zahraniční portál The Guardian. Věznice, která byla postavena v 18. století, již dlouho nevyhovovala moderním standardům a její uzavření je považováno za nutný krok k reformě ruského vězeňského systému.
Životní podmínky
Varlam Šalamov v jedné ze svých povídek píše, že na Butyrce je v létě nesmírné horko; Eduard Limonov ve svém dramatu Smrt v policejním voze s tím jednoznačně souhlasí. „Říká, že s pádem sovětského režimu se přeplněnost stala skutečným problémem; v celách určených pro deset lidí je více než sto vězňů. Většina z nich jsou politicky nespolehliví podřízení z Kavkazu. Jelikož problém představují epidemie, dozorci se snaží zaplnit cely výhradně lidmi s AIDS nebo s tuberkulózou; to však problém příliš neřeší, protože mnoho vězňů užívá drogy a na každé cele je nanejvýš jedna jehla. Vězni jsou navíc k soudu přiváženi v přeplněných policejních vozech, takže jsou zdraví vězni vystavováni tuberkulóze,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie Wikipedia.
Butyrka má svůj vlastní slang: dozorcům se říká „menty“ (rusky менты), vězňům „pacany“ (пацаны) a brát drogy je „vmazaťsja“ (вмазаться). Hojně se používá slovo „chuj“ (хуй). Od roku 1995 je zde povolena televize.
Kromě toho, že Butyrka hostila mnoho opravdu významných vězňů, byla také místem, kde se odehrávaly některé z nejvýznamnějších momentů ruské historie. Například zde byli zadržováni lidé během stalinských čistek, což bylo období masových represí a politických procesů. „V těchto celách trpěli nevinní lidé, jejichž jediným zločinem bylo nesouhlasit s režimem,“ dodává The Guardian.
Zatímco někteří lidé vidí uzavření Butyrky jako konec jedné éry, jiní to považují za nový začátek. Plány na přeměnu věznice na muzeum nebo kulturní centrum jsou stále ve fázi diskusí, ale je jasné, že Butyrka zůstane v paměti mnoha lidí jako symbol utrpení a odolnosti. Butyrka se stane památníkem obětí sovětského režimu.
