Když se blížil konec nacistické nadvlády, bylo jasné, že je potřeba ukrýt spousty tajných dokumentů a také obrovské bohatství.
Mnoho z těchto pokladů se podařilo najít, ale stále je pravděpodobné, že část tohoto bohatství musí spočívat ukrytá někde v alpských jezerech či šachtách. Je to mýtus nebo skutečnost? A podaří se ztracené bohatství někdy objevit?
Toplitzské jezero byste našli východně od Salzburku. Je obklopené vysokými horami a není snadno přístupné. Pro zasvěcené představuje symbol jednoho z největších dosud nerozluštěných tajemství druhé světové války. Když se tento tragický konflikt blížil ke konci, nacisté měli na jeho dno potopit velké množství beden ukrývajících cennosti i tajné dokumenty. A už jen během několik málo let po ukončení války se začínaly objevovat zvěsti o podivných úmrtích a zmizeních těch, kteří se snažili k ukrytému pokladu dostat.
Přečtěte si také: Použití platební karty manžela nebo manželky je zakázané. Když vám ji půjčí, hrozí vám i blokace účtu
V březnu roku 1946 se u blízkého jezera Wildensee našla těla dvou mrtvých mužů. Jeden z nich měl surově rozpárané břicho a měl vyjmuty vnitřnosti. Podle vyšetřovatelů byl mrtvý takto zohaven proto, že v jeho vnitřnostech někdo něco hledal. Během následujících deseti let se ve stejné oblasti našlo několik dalších mrtvých. Čtyři z nich podle policie zemřeli poblíž míst, kde prokazatelně pobývali už roku 1942. Mnoho lidí se tedy začalo oprávněně domnívat, že se sem tito lidé nevrátili náhodou – ale za honem po něčem tak cenném, že za to neváhali položit své životy.
Bedny s pokladem
Co tedy tito lidé u Toplitzského jezera mohli hledat? Odpověď skýtá například svědectví Slováka Adolfa Burgera, který strávil několik let v padělatelských dílnách koncentračních táborů v Osvětimi, Mauthausenu či Ebensee. V knize Ďáblova dílna například autor uvádí, že 29. dubna 1945 bylo do jezera svrženo velké množství beden s padělanými bankovkami a zlatem. Na dně měl skončit také obsah nákladních aut, která vezla zlato z úřadu šéfa Hlavního bezpečnostního úřadu Ernsta Kaltenbrunnera, dále také cennosti Adolfa Eichmanna a zlato generála Fabiunkeho. Dokonce se někdy hovoří i o tom, že by na dně jezera mohly být sběratelské sady mincí nebo maďarské korunovační klenoty. A cennými kovy to prý zdaleka nekončí. Na dně by mohly odpočívat i přísně utajované dokumenty týkající se především vývoje nových zbraní jako jsou torpéda, miniponorky nebo rakety.
Nacistické zlato uložené ve slané dolu Merkers. Zdroj: Wikipedia
První oficiální průzkumnou výpravu na dno organizoval týdeník Stern. V srpnu 1959 vyzvedli potápěči ze dna nádrže bednu s 55 tisíci padělaných bankovek. Později byly vytaženy také bedny s dokumenty Kaltenbrunnerova úřadu. Na dně se podařilo objevit přes 30 beden, ale redakce týdeníku po celou dobu dostávala výhružné dopisy, a proto se nakonec rozhodla akci předčasně ukončit. V roce 1963 se i přes zákaz spustil na dno jezera zkušený německý potápěč Alfred Egner, který se však už nevynořil. Jeho tělo bylo nalezeno o tři týdny později v hloubce 70 metrů. Následně došlo k další masivní akci, při které bylo vyzdviženo 38 beden plných padělaných bankovek a dokumentů ke zbraním. Tímto mělo být tajemství nacistického pokladu navždy odhaleno.
Přečtěte si také: Čechům teď do schránek chodí nepříjemný dopis od finančáku. Úřad řeší slevu, kterou používá každá rodina
Nacistické bohatství
Koncem 90. let se však objevilo senzační svědectví Rakušana Wolfganga Mittermayera, který byl jedním z posledních žijících členů jednotky Alpský ochranný sbor, jíž velel Hitlerův oblíbenec Otto Skorzeny. Podle Mittermayera měl právě on dohlížet na ukrytí pokladu nesmírné ceny. Zhruba 500 vojáků z jeho jednotky se prý mezi 20. dubnem a 18. květnem 1945 účastnilo záchrany říšského pokladu. Z Berlína a Vídně bylo do Berchtesgadenu, kde měl Hitler sídlo, přesunuto velké množství beden neznámého obsahu. Tento náklad měl být pak dopraven až k pohoří Dachstein, odkud jej převzaly jednotky horských myslivců. Podle Mittermayera se mělo jednat o Mussoliniho poklad – asi 120 tun zlata, které italský vůdce nakradl. Sám Skorzeny však jakékoliv domněnky o participaci na ukrývání pokladu popřel.
Zda tedy alpské masivy ukrývají další překvapení nesmírné hodnoty, není jasné. Vždy se ale najdou tací, kteří budou pokoušet štěstí a pokusí se těmto tajemstvím přijít na kloub.
