Jako satanismus se označuje kult „padlého anděla“ Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protiklad Boha.
„Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, Satan je naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezky levé ruky,“ píše k tématu veřejný zdroj wikipedia.
Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické.
Převrácený pentagram je běžně vnímán jako symbol satanismu a černé magie. Zdroj: Fibonacci / CC0
„Satanismus představuje hnutí, jehož jednotlivé skupiny vznikají a zanikají bez jakýchkoliv vazeb na předcházející. Podstatou tohoto hnutí je vzpoura, která užívá symbolu křesťanského „vzdorboha“. V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílem Antona Szandora LaVeye, který vycházel z antického hédonismu a Nietzscheho nihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů,“ dodává ve zkratce wikipedia.
Satanisté v něm spatřují nejvyššího boha a vládce světa, který má svým přívržencům dát moc a bohatství. Satan dále symbolizuje osvobození od morálních a etických omezení, jež jsou pociťována čistě jako svazující. Satanisté odmítají jakoukoli lítost či pocity viny. Osvobození, o něž usilují, se týká sexuality, kterou pokládají v našem křesťanském kulturním okruhu za potlačenou.
Dnes existuje jednak organizovaný satanismus, který zahrnuje skupiny jako satanská církev a chrám Sethův. Kromě toho existuje ještě jedna forma satanismu, kterou musíme chápat jako součást tzv. kultury mládeže. Sem se zpravidla řadí určité hudební směry (např Death Metal nebo rocková hudba gothic resp. gruftie). Mladí lidé se oblékají nejraději do černého a pokoušejí se tak vypadat pokud možno morbidně. Chtějí tak najít svou vlastní identitu, a odmítají proto mnoho ze světa dospělých, které chtějí svým chováním zároveň provokovat. Jiná část mladistvých je k satanismu přiváděna svými životními a pracovními podmínkami. Satanismus nebo to, co za něj pokládají, jim slibuje moc a změnu jejich monotónního každodenního života; dělají party na hřbitovech a pokoušejí se Satana vyvolávat formulacemi a rituály, které sami vynalezli. U většiny mládeže tato satanistická fáze po několika letech sama odezní; s organizovaným satanismem to má málo společného.
Je jisté, že satanismus slouží také některým psychicky narušeným lidem k vyžívání jejich perverzních nebo zločineckých sklonů.
Bafomet Eliphase Léviho – jeden ze symbolů satanismu. Zdroj: Éliphas Lévi / Volné dílo / https://cs.wikipedia.org/
Akademie americké FBI v Quantiku vypracovala studii o takzvaných kultovních zločinech, které údajně se satanismem souvisejí. Studie dospěla k závěru, že se téměř všechna obvinění opírají o pomluvy nebo jsou výmysly novinářů. Za zmínku v této souvislosti stojí, že policie amerického města San Franciska rozpustila oddělení, které se mělo zabývat kultovními zločiny satanistů. Jiný určitě nepodcenitelný problém představují mladiství, kteří mají velmi nestabilní psychiku a hladinu emocí. U nich může satanismus, pokud se jím zabývají, vyvolávat obavy, resp. u některých může propuknout dosud podprahová psychóza, jež může vést k sebevražednému fantazírování nebo dokonce ke skutečné sebevraždě. Experti se dohadují, zda v takových případech skutečně vedl ke spuštění psychózy fakt, že se dotyční zabývali satanismem nebo zda by choroba propukla stejně. Problémové mládeži ovšem takový spor nepomůže, ta potřebuje spíše pomoc psychoterapeutů a psychiatrů.
Lidé vyznávající samotného Satana a sociální sítě
Není v dnešní době velkým tabu, že nejen v České republice se shromažďuje a existuje mnoho odnoží a soukromých skupin či spolků, kteří se pravidelně scházení a vyznávají satanskou víru. Vše samozřejmě v kontextu s různými akcemi či rituály.
Významě jim k tomu napomáhají moderní sociální sítě, kde tito lidé mezi sebou skrytě komunikují a samozřejmě hledají různými způsoby i další své nové fanoušky a příznivce.
Tajemné číslo 666, číslo zla. Proč nás děsí a co znamená?
Bohužel ne všechny tyto sekty či skupiny vyznavačů různých forem satanismu působí legální formou. Někteří, jak již bylo v minulosti opakovaně zaznamenáno a zjištěno provádějí svou činnost v rozporu s platnou právní legislativou (na hraně či za hranou zákona) a výrazně porušují platné zákony například tím, že na svých srazech vykonávají, jak již bylo zmíněno různé perverzně-sexuální úchylky a orgie nebo do svých sekt lákají mladé většinou naivní lidí, které následně zneužívají, jak po sexuální stránce tak samozřejmě i po stránce psychické. Byly také zaznamenány příklady, kdy členové a členky takové sekty měly po „úspěšně vykonaném rituálu“ různá trvalá poškození či následky na svých tělech.
V minulosti bylo také zaznamenáno, že mnoho mladých lidí toto psychicky neuneslo a vzalo si život.
Historické směry satanismu
Satanismus se v průběhu věků vyvíjel. Jako první formu satanismu můžeme označovat lidové čarodějnictví, jež bylo první čistě náboženskou vzpourou proti křesťanství. Přitom z něj (stejně jako satanismus) v mnoha ohledech vycházelo, ale v některých ohledech s ním nesouhlasilo. Osvícenství přineslo určité uvolnění náboženského života a nastala nová vlna rozumové kritiky církví, náboženství i víry obecně. To se projevovala jak v literatuře, tak i v rozvoji magie. V 18. století vznikaly v Evropě (zvláště ve Velké Británii) kluby, kde se scházeli šlechtici pod účelem pořádání satanistických orgií. Nejznámějším byl Klub pekelného ohně. Motto klubu bylo Fait ce que voudras (Do Whatever You Want).
Satanismus v České republice
První organizovaný pokus vytvořit v Československu satanskou skupinu má své počátky v Brně a spadá do počátku devadesátých let a jeho iniciátorem byl frontman brněnské blackmetalové skupiny Root Jiří „Big Boss“ Valter. Tato organizace však v průběhu 30 let nezískala status registrované náboženské organizace. Jiří Valter se později stáhl do ústraní a vedení organizace převzala takzvaná Rada třinácti. Její členové nejsou veřejně známí ani uvedeni na oficiálním webu. Vedoucím představitelem je Pavel Brndiar. Nutno zmínit, že tato neregistrovaná organizace však oproti jiným odsuzuje jakékoliv oběti – zvířecí i lidské.
„Od roku 2018 zde také působí liberální panteistická satanistická organizace Satanova komunita, která vychází volně z LaVeyovy satanské filozofie a která je striktně neteistická, protože odmítá uctívání Satana jako reálné bytosti,“ uvádí veřejné zdroje.
Lidové čarodějnictví
„Podle prvého vysvětlení je čarodějnictví možná jedno z prvních hnutí, jež se stavělo proti dominantní křesťanské církvi. Dle jiné verze bylo čarodějnictví rozmanitým souborem magických praktik a pověr, které vznikaly zcela samovolně a narušovaly obecné představy o náboženském životě, který byl určován prostřednictvím křesťanské církve. Částečně ilegální, utajené a nikým nekontrolovatelné čarodějnictví tak mohlo nepřímo narušovat autoritu církve a její náboženský monopol, přičemž se jen obtížně mýtilo, přestože bylo často pronásledováno i obyčejnými lidmi. Podle obecně nejrozšířenějšího mínění mělo čarodějnictví čerpat z původně lidových pověr, pohanských praktik a dualismu. Myšlenkový základ pro některé představy o čarodějnictví poskytla scholastická filosofie a teologie, v jejichž rámci se rozvíjela mimo jiné angelologie a démonologie. Kupříkladu Tomáš Akvinský tak ve stěžejním díle Summa theologiae dosvědčuje existenci čarodějnictví ve 13. století a konkrétně o údajné praxi tělesného kontaktu s démony. Čarodějnictví bylo církví stíháno. Trest nad usvědčenými ovšem vynášela světská moc, nikoliv církev. Procesy ve většině případů nekončily smrtí odsouzeného. Proces papežské inkvizice byl velmi přísně dozorován a v několika stádiích měl obžalovaný možnost zříci se bludů a praktik, z nichž byl obviňován, a od soudu odešel bez trestu. Přičemž trest smrti byl udělován pouze v naprosto výjimečných případech, kdy učení obviněného ohrožovalo tehdejší společnost (mnoho sekt bylo ve středověku velmi militantních). Ukázkou mohou být Čarodějnické procesy. Neexistuje však důkaz, zda by mohlo být lidové čarodějnictví nějakým způsobem provázáno s uctíváním satana a zda mohl být satanismus jeho součástí. Dle obecně rozšířeného křesťanského názoru (předsudku, domněnky) již jen samotný magický akt s ďáblem souvisí (byť v něm ďábel třeba ani vůbec nefiguruje), je to tak proto, že magický úkon je praktikován bez pomoci Boha a jeho přítomnosti, tudíž musí dle tohoto názoru s ďáblem nevyhnutelně souviset. Právě kvůli takovémuto mínění je složité poznat, kde ďábel figuruje doopravdy a kdy jen domněle prostřednictvím předsudků či domněnek věřících, vytvořil se tak o čarodějnictví zažitý stereotyp, který přežil až dodnes,“ uvádí rovněž otevřený zdroj wikipedia.
Čarodějnice Médeia. Zdroj: Frederick Sandys / https://cs.wikipedia.org/
Závěrem by bylo dobré zmínit také Klub pekelného ohně.
Roku 1749 založilo v Anglii několik vysoce postavených osob Klub pekelného ohně (v původním názvu Hellfire Club), jeho vedoucím byl sir Francis Dashwood. Členové klubu sloužili černé mše na tělech nahých dívek a scházeli se k satanistickým orgiím v rozvalinách cisterciáckého opatství. Hlavní náplní bylo nezvyklé sexuální dobrodružství v tehdejší puritánské společnosti, náboženská funkce sdružení buďto nebyla vůbec nebo byla zcela minimální.
