Od povinné vojenské služby za komunismu po profesionální armádu České republiky: příběh vojenské transformace aneb kolik „záklaďáků“ službu nepřežilo.
Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu s odkazem na uvedené zdroje s tím, že základní vojenská služba v Československu během 60., 70. a 80. let 20. století byla významným a často diskutovaným aspektem života pod komunistickým režimem. Tento článek se zabývá povahou vojenské služby v té době, důvody její povinnosti, ochranou státní hranice a významnými změnami, které nastaly po Sametové revoluci v roce 1989.
Povinná vojenská služba za komunismu
Povinná vojenská služba v totalitní éře byla součástí širšího konceptu branné povinnosti, který měl zajistit obranyschopnost státu v rámci Varšavské smlouvy. Tato povinnost nebyla jen o ochraně hranic, ale měla i ideologický podtext – výchova mladých mužů v duchu socialistických a komunistických hodnot. Vojenská služba byla často vnímána jako nezbytné zlo, které mělo připravit mladíky na obranu vlasti, ale také jako prostředek kontroly a indoktrinace.
Muž v polním stejnokroji ČSLA na Tankovém dni ve VTM Lešany. Zdroj: Joker Island / CC0 – volné dílo
Realita vojenského života
Přestože oficiální propaganda prezentovala vojenskou službu jako čestnou a nezbytnou, realita byla často jiná. Mnozí veteráni vzpomínají na tuto dobu jako na „nebezpečnou flákárnu“, kde byla důležitá spíše disciplína a rutina než skutečný bojový výcvik. Ochrana státní hranice, zejména s kapitalistickými státy, byla prioritou, ale zároveň se jednalo o rutinní a často nudnou činnost.
Kolik vojáků zemřelo během výkonu vojenské základní služby v době socialismu
Odborníci z Vojenského historického ústavu vůbec poprvé po pádu totality v Česku spočítali, kolik vojáků zemřelo během výkonu vojenské služby v době socialismu. Ze statistiky, které zveřejnil, již dříve portál INFO.cz vyplývá, že i když tehdejší Československá socialistická republika s nikým neválčila, počet úmrtí v armádě byl paradoxně srovnatelný s válkou. Jen mezi lety 1964 až 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě 3 843 mužů.
„Celkové počty mrtvých za celou dobu existence „socialistické“ armády však byl ještě několikanásobně vyšší. Vojáci přitom neumírali v boji, ale při běžném výcviku, dopravních nehodách, cvičných střelbách a dalších událostech, spojených s pobytem na vojně. Mnoho příslušníků armády také spáchalo během vojenské služby sebevraždu. I když zřejmě každý, kdo byl za socialismu na základní vojenské službě, se buď přímo nebo nepřímo setkal s nějakou tragickou událostí ve svém okolí, tak vysoký počet evidovaných úmrtí nečekali ani historici,“ uvedl portál info.cz.
„Například jen ve výcvikovém roce 1966/67 zahynulo při výkonu vojenské služby nebo v souvislosti s ní 278 vojáků, dalších 397 utrpělo těžké zranění. Nešlo přitom o žádnou výjimku. „Od počátku šedesátých let se počet úmrtí v armádě pohyboval přes dvě stovky ročně prakticky každý rok,“ řekl INFO.cz historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu,“ dodal v krátké citaci portál info.cz.
Názor pamětníka
„Jestli dnes někdo tvrdí, že tehdejší armády dělala z chlapců chlapy, tak je buď blázen, nebo se vyžíval v šikaně,“ tvrdí pamětník Petr Novotný, který sloužil na Slovensku v letech 1984-1986. Informace zveřejnil autor Taris Bogdatis na svém blogu portálu medium.seznam.cz.
Prezident Ludvík Svoboda a ministr obrany Martin Dzúr během inspekce Bratislavské posádky ČSLA v roce 1969. Zdroj: Peter Zelizňák / CC BY-SA 3.0
Nedivím se, že umírali ve službě
Podle Novotnýho bylo obvyklé, že se nováčci například zavírali do skříněk a pouštěli z kopce nehledě na to, jestli si některý z mladíků zlomil ruku nebo ošklivě potloukl. „Byl to takový test přežití, alespoň tak tomu říkali mazáci. Neviděl jsem nikdy nikoho umřít, ale rozhodně se nedivím, že za pár let umřelo tolik kluků ve službě. Někdy to bylo fakt, kdo s koho.“
Sám pocházel z rodiny drobného živnostníka, možná o to měl své působení u útvaru složitější. „Bylo nás tam pár takových a dávali nám jasně najevo, že jsme nepřátelé státu a bude s námi „po zásluze“ zacházeno. Přitom můj táta měl malou drogerii, nic, co by soudruhy muselo znepokojovat.“
Nebyl jsem žádný hrdina
Boj s imperialistickými vrahy samozřejmě nikdy nezažil, ani nemohl. „Politické vymývání mozků, to bylo obzvlášť výživné. Hlavně pak zkoušky z toho, jestli víte tu či onu hloupost. Dnes je to pro mnoho lidí k smíchů, když o tom mluvím. Ale být přímo v tom, to zase až taková legrace není,“ má jasno Novotný.
Brigadýrka k uniformě vzor 62 pro důstojníky. Zdroj: GALAXY 2018 A7 / CC0
Nedělá ze sebe hrdinu, na rovinu říká, že když se mohl někam „uklidit“, tak to udělal bez ohledu na to, co se dělo ve vedlejší místnosti. „Byl jsem srab, nechtěl jsem dostat víckrát, než bylo nutné.“ Vzpomíná, že se jen jednou zastal šikanovaného brance a dlouho litoval. „Dostal jsem od tří mazáků takovou nakládačku, že jsem si později všechna podobná gesta raději rozmyslel.“
Chtěli jsme to rychle vytěsnit
Tvrdí, že bylo potřeba dva roky přežít, nic víc, nic méně. „Nahlásit nějaký čin nemělo smysl, velitelé vesměs pekli s mazáky.“ Na druhou stranu si ale prý bylo třeba dávat pozor a koukat kolem sebe. „Kdo chtěl, měl vojnu jako „flákárnu,“ ale také dost nebezpečnou. Stačil chybný krok a už si na vás posvítili.“
Na službu socialistické vlasti se snažil po návratu do civilu rychle zapomenout. „S jedním kamarádem jsme se chvíli vídali, pak jsme se ale dohodli, že to nemá smysl. Chtěli jsme to vytěsnit. Myslím si, že kdo na tu dobu vzpomíná, tak je prostě opravdu cvok,“ dodává autor jménem Taris Bogdatis na svém privátním blogu portálu medium.seznam.cz, jenž redakce našeho online magazínu sdílí, v krátké citaci v plném znění, bez redakčních úprav.
Strach a kontrolování populace
Komunistický režim v Československu se bál vnějších i vnitřních nepřátel. Vojenská služba a branná povinnost byly způsoby, jak udržet populaci ve stálé připravenosti a pod kontrolou. Vojenské struktury a disciplína byly využívány k potlačení jakýchkoli odporů nebo nesouhlasů s režimem.
Bojová zástava ČSLA (1960-1990). Zdroj: ThecentreCZ / wikipedia.org – CC0 -volné dílo
Změny po Sametové revoluci
Sametová revoluce v roce 1989 přinesla radikální změny ve společnosti, včetně přístupu k vojenské službě. Zrušení povinné vojenské služby a branné povinnosti bylo klíčovým krokem k demokratizaci a normalizaci. Otevření hranic umožnilo lidem svobodně cestovat a poznávat jiné kultury, což přispělo k většímu pochopení a toleranci.
Současná situace
Dnes je Armáda České republiky výhradně profesionální. Tento krok odráží moderní pojetí obrany a bezpečnosti, kde je důraz kladen na výcvik, technologii a mezinárodní spolupráci. Profesionalizace armády je také výsledkem požadavků NATO a snahy o účinnou a flexibilní obranu.
To, v jakém stavu je současná Armáda ČR víme všichni a samozřejmě s ohledem na „rádoby“ svobodu slova v České republice nebudeme, jakkoliv dále komentovat.
Závěrem. Vojenská služba v éře komunismu byla odrazem tehdejší společnosti a politického systému. Její transformace po roce 1989 ukazuje na hluboké společenské a politické změny, které Česká republika prošla. Dnešní profesionální armáda je symbolickým vyjádřením nových hodnot, svobody a demokracie.
