Zlata se tehdy u Podmokel našlo tolik, že dodnes nebyl takový objev překonán. Byly tehdy opravdu nalezeny všechny ukryté mince?
Nejen místní věří, že staří Keltové ještě neřekli svoje poslední slovo. Otázkou zůstává, zda tehdy byly objeveny skutečně všechny nalezené mince a nález byl tzv. kompletní. Půjdete se k podmokelskému potoku podívat také?
„Jako podmokelský poklad je označován depot velkého množství zlatých keltských mincí (duhovek), nalezený 12. června (někdy se uvádí i 11. června) 1771 v levém břehu Podmokelského potoka severně od vsi Podmokly na Rokycansku. Celkové množství mincí se vzhledem k okolnostem nálezu nepodařilo s přesností určit. Dle písemných zpráv bylo zachyceno asi 4 200 mincí, původní množství se odhaduje na nejméně 5 000 (či snad až 7 000) mincí o celkové váze 30–40 (podle některých odhadů až 50) kg. Poklad byl umístěn v bronzové nádobě spolu s nákrčníkem. Soubor byl do země uložen v době kolem poloviny 1. století př. n. l,“ uvádí k tématu Wikipedia.
Velká část pokladu, kterou si mezi sebe rozdělili místní obyvatelé, nakonec přišla do majetku knížete Karla Egona z Fürstenberka.
Ten většinu mincí nechal roztavit a zlato použil na ražbu dukátů, malá část zůstala uložená v knížecí sbírce na zámku v Donaueschingen a část se jako dar ocitla v různých soukromých i institučních sbírkách.
„Bohužel na získání nálezu, o kterém se dozvěděl tak, že místní sedláci náhle bohatnou, vyslal drába Růžičku, který nevybíravým způsobem jako bylo veřejné mrskání, u některých nešťastníků i vsazení do hladomorny Křivoklátu, a mučením, se dožadoval vrácení nalezeného,“ píše dále Wikipedia.
„Po dohledání zbytku nálezu si tedy nechal narazit vlastní mince, a až poté jako odpustek zrušil na svém panství robotu. Traduje se, že ani Růžička nepřišel zkrátka, a mincemi obdarovával své společnice. Dle odborných názorů ještě část pokladu někde v zemi v okolí je. Pochází totiž z doby zániku hradiště Stradonice,“ dodává otevřená encyklopedie.
Pro vesničany to bylo veliké štěstí, protože české země se právě v této době potýkaly s hladomorem. Ovšem štěstí Podmokelských nemělo dlouhé trvání. „O zlaťácích od potoka se dověděli také úředníci křivoklátského panství, v němž Podmokly ležely, a celou věci ohlásili majiteli panství knížeti Karlu Egonu Fürstenberkovi. Ten nález považoval za svůj majetek, a tak vyslal do vsi vyslal skupinku drábů pod vedením aktuára Růžičky, aby od Podmokelských zlaté mince vybrali a zjistili, kde je našli,“ cituje k tématu sever.rozhlas.cz
Zlaté tajemství Karlova mostu aneb poklad pod hladinou Vltavy
„Český název duhovka – v bavorské oblasti Regenbogenschüsselchen – vychází ze základního, dost hojného jevu, že se totiž tyto mince nacházívaly na polích po dešti – a k tomu pak přistupovala víra, že samy vznikají v místech, kde se duha dotkla země. Takovým způsobem si to vskutku mohl vysvětlovat prostý lid, když na poli, kde ještě včera nic nebylo, se po dešti objevily vyplavené zlaté mince. Ale je otázka, zda takový výklad máme považovat jen jako lidový, když ve skutečnosti byl používán jako pojem vědecký. „Duhovky vznikají z mraků, a padají s deštěm na zem, a to do míst, kde se duha dotkla země.“ Takový názor má například učenec Tilleman Friese v knize Münzspiegel, kterou vydal roku 1595 ve Frankfurtu – a to s odkazem na Plinia, jenž zná i takové úkazy, jako že pršelo mléko, krev, maso, železo, vlna, kamení, apod.,“ píše oficiální web obce Podmokly nad Berounkou.
Dne 12. června 2021 uplynulo 250 let od nalezení největšího zlatého pokladu v Čechách a až donedávna největšího pokladu keltských mincí v Evropě. Okolnosti nálezu i události, které následovaly, jsou v místní tradici dobře známé, a několikrát byly zpracovány i v populárně naučné literatuře. Toto významné výročí však nabízí řadu nových příležitostí. Jednou z nich je bilance dosavadního vědeckého poznání. Poněkud překvapivě zjišťujeme, že česká archeologie a numismatika zůstává podmokelskému pokladu mnoho dlužna, a stále postrádáme jeho moderní a úplné vědecké zhodnocení. K dispozici dokonce nemáme ani úplný seznam dochovaných mincí, rozptýlených po řadě sbírek a muzeí po celé Evropě . Je důležité připomenout, že obec Podmokly hrála významnou roli v posledních staletích před Kristem, kdy se – stejně jako její širší okolí stala centrem osídlení jedné z nejvýznamnějších civilizací evropského pravěku. Stejně zásadní úlohu pak hrála v 18., 19. i 20. století jako místo, které stálo v centru pozornosti české historie, archeologie a numismatiky. (z úvodu knihy „Podmokelský poklad 250 let“ (1771-2021), PhDr. Martin Čechura, Ph. D.).
Cena jde do milionů
Sečteme-li všechny dochované údaje o mincích z tohoto pokladu, pak zjistíme, že: „soubor z roku 1771, z něhož byly zhotoveny tereziánské dukáty vážil 28 kg, materiál použitý r.1772 k ražbe fürstenberských dukátů měl váhu 18,48 kg předpokládejme, že se „ztratilo“ asi 1 000 keltských mincí různých druhů, které si ponechali jednotliví nálezci a které by mohly vážit cca 3,60 kg. Z toho můžeme vyvodit, že podmokelský poklad vážl asi 50 kilogramů téměř ryzího zlata. Pokud by obsahoval jen největší druhy keltských mincí, statéry, pak by jich teoreticky bylo 6 944 kusů o váze 7,2 gramy. Pro další odhad můžeme operovat se zaokrouhlenou cifrou 7 000 mincí; kdybychom vzali v úvahu, že dnes stojí jedna taková keltská mince na sběratelském trhu asi 5 000,-Kč, pak si sandno spočítáme, že podmokelský poklad by přišel při tomto způsobu ocenění na 35 milionů Kč. Tato suma má však jen posloužit představě, o jak veliký poklad šlo; přesné vyjádření finanční hodnoty historických objektů je vždy nesmírně obtížné,“ dodává v krátkém výpisu k tématu web obce.
