Spotřebitelská organizace dTest se po čase rozhodla opět porovnat situaci v českých a zahraničních obchodech.
Tématu se dnes věnovala Lucie Korbeliusová ze spotřebitelské organizace dTest s tím, že v centru zájmu spotřebitelské organizace dTest stanula drogerie, přesněji řetězce dm-drogerie markt a Rossmann, a výrobky jejich privátních značek. Srovnání ukázalo, že na totožném nákupu lze v zahraničí významně ušetřit.
Impulsem pro srovnání byly již několik let šířené zvěsti, že výrobky těchto řetězců vycházejí v zahraničí levněji než u nás.
„K podobnému dojmu jsme došli kdysi i my ve srovnání dětského zboží. Nyní jsme se na cenové rozdíly podívali znovu,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová a pokračuje: „Náš nákupní koš zahrnoval 30 položek, vedle dětského zboží šlo i o produkty ze sortimentu určeného pro domácnost, kosmetické a hygienické výrobky.“ Mezi vytipované zboží patřily čističe různých druhů, prostředky na nádobí i praní, houbičky, pečicí papír či vlhčené ubrousky. V sekci kosmetiky a hygienických potřeb se vybíraly šampony, sprchové gely, mýdlo nebo krém na ruce. V dětském sortimentu se redakce dívala na ceny příkrmů, kojeneckého mléka, plen, ubrousků i speciálního prostředku na praní dětského prádla. V několika případech se do srovnání dostaly běžné i přírodní varianty výrobku a až na jednu výjimku, prací prostředek značky Frosch, šlo vždy o výrobky privátních značek.
„Ke srovnání jsme využili e-shopy daných řetězců. V případě dm-drogerie markt jsme sledovali ceny v Česku, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Konkurenční řetězec Rossmann působí pouze u nás, v Německu a Polsku,“ vyjmenovává Hana Hoffmannová a upřesňuje: „Na rozdíl od jiných srovnání, kdy se věnujeme i kvalitě výrobků, nás v tomto případě zajímaly pouze ceny. Oba řetězce totiž ve všech zemích prodávají totožné zboží.“
Všude draho, doma nejdráž?
Bližší pohled na ceny výrobků ukazuje, kde by dávala nákupní turistika smysl. Nejvyšší úsporu by českému zákazníkovi přinesl nákup domácí chemie v německé pobočce řetězce Rossmann. „Za tuto část nákupního seznamu bychom tam zaplatili o 25 % méně než v Česku. V německé dm drogerii pak vyšly produkty pro domácnost levněji o 22,8 %,“ prozrazuje šéfredaktorka Hoffmannová. Vůbec největší rozdíl mezi českými a zahraničními cenami byl u pracího prostředku Frosch. V obou českých drogeriích se 1,5litrové balení nabízelo za 249 korun. V Německu by totéž vyšlo v přepočtu přibližně na 118 korun, v Rakousku na 122,50 korun a na Slovensku 196,70 korun.
Výsledná čísla tedy nejsou pro české zákazníky příliš příznivá, alespoň jedna pozitivní zpráva z nich však vyplývá: český nákup nebyl ani v jednom ze sledovaných řetězců tím nejdražším. V Polsku bychom za modelový nákup nechali o pár korun více. Nejlevněji by nákup vyšel v Německu – tamní účet ukázal zhruba o pětinu nižší částku oproti českému. V české pobočce řetězce Rossmann vyšel nákupní koš na 1662,70 korun, v německé 1307,70 korun, tedy o 355 korun méně. V německé dm-drogerii markt stál nákup o 344,70 korun méně oproti českému účtu za 1659,70 korun. Nutno dodat, že do těchto celkových souhrnů nebyl započítaný prací prostředek Frosch, který nebyl v Polsku dostupný.
Srovnání se Slovenskem a Rakouskem je možné pouze u dm-drogerie markt. Na Slovensku vyšel nákup zhruba stejně draho jako u nás. „Rakousko nás ale překvapilo. Navzdory tamním obecně vyšším cenám nám vyšel rakouský modelový nákup o 8,2 % levněji,“ uzavírá Hoffmannová s tím, že se dTestu příčinu cenových rozdílů odhalit nepodařilo. V minulosti to zástupci řetězců vysvětlovali např. odlišnou cenovou politikou národních větví řetězců, jinou sazbou daně z přidané hodnoty nebo rozdílnou velikostí trhů.
Výsledky srovnání jsou k dispozici zdarma na webových stránkách spotřebitelské organizace dTest.
Co na to občan? Mlčí…
Závěrem by bylo dobré zmínit skutečnost, že Česká republika je díky „úspěšným“ českým politikům, jenž toto tolerují považována u výrobců a dodavatelů zboží a potravin za zemi, ve které se mohou k lidem chovat, jako k dobytku, který pravděpodobně snese a vydrží vše.
Unikátním příkladem je kvalita zboží a potravin. V České republice spotřebitelé kupují zcela běžně potraviny II. a III. jakosti, za uměle navyšované ceny. Naprosto zbytečně. S odůvodněním, že to Češi tak to chtějí, což je pochopitelně holý nesmysl, který kdysi vypustil ze svých úst některý z politiků.
Jeden příklad za všechny: koupíte-li si v německém Kauflandu plechovku plzeňského piva, má toto pivo prokazatelně jinou konzistenci, barvu i chuť a navíc, je o poznání levnější, než-li ta, kterou si zakoupíte v českém Kauflandu. Vyrábí se v jednom pivovaru. Jeden výrobce = dvojí kvalita potravin. Jak je toto možné a proč se tak děje? Toť otázka.
Totéž ochucená známá limonáda Fanta. V Česku tato limonáda obsahuje umělá sladidla, její konzistence je zcela jiná, než-li té, kterou zakoupíte například v německém marketu. Barva dané limonády v Česku je světle žlutá, rozředěná, její chuť je na bodu mrazu, a samozřejmě i dražší než ta v Německu. Ta samá limonáda zakoupená v sousedním Německu má tmavě oranžovou barvu, zcela odlišnou chuť, neobsahuje žádná umělá barviva a podobně. Dokonce obsahuje přímo šťávu z pomerančů – její složení je odlišné, než-li to pro „český dobytek,“ pardon pro český trh. Výrobce: jedna a tatáž firma. Opět dvojí kvalita zboží. Jak zajímavé a pozoruhodné, že?!
To samé platí pro uzeniny, jogurty a mléčné výrobky. V podstatě by se dalo říct, že v České republice se dnes již standardně prodává nekvalitní zboží a potraviny úplně standardně, bez jakýchkoliv problémů, aniž by to kohokoliv a jakkoliv trápilo. Jediného koho tento nešvar trápí je český občan, který si nechá líbit prakticky vše.
