Po letech trápení se zásilkami se František rozhodl podělit o svůj příběh s magazínem UdálostiExtra.cz.
Jeho zkušenosti s Českou poštou jsou doslova hororové – balíky mizely beze stopy, dorazily poničené nebo se zdržely týdny bez jakéhokoli vysvětlení.
Pan František ze Západních Čech je obyčejný člověk, který si zakládá na poctivosti a pořádku. Nikdy by ho však nenapadlo, že jeho důvěra v základní služby, jako je pošta, se promění v nekonečnou noční můru. Svůj příběh zaslal do redakce magazínu UdálostiExtra.cz poté, co jeho trpělivost přetekla posledním zničeným balíkem, který měl být dárkem pro jeho vnoučata. Redakce zná plné jméno a totožnost pana Františka, ale rozhodla se jej s ohledem na jeho soukromí nezveřejnit.
První rána: nezvěstný balík plný vzpomínek
Všechno začalo docela nevinně – František se rozhodl poslat své sestře do Moravskoslezského kraje balík s rodinnými fotografiemi, několika starými knihami a drobnostmi z dětství, které pro ni měly nevyčíslitelnou hodnotu. Pečlivě je zabalil, vycpal krabici bublinkovou fólií a na každou stranu napsal „KŘEHKÉ.“ Na přepážce pošty ho úřednice ujistila, že je vše v pořádku a balík dorazí do tří dnů.
Uběhl týden. Nic. Dva týdny. Stále nic. Po třetím týdnu František začal volat na zákaznickou linku. Po mnoha minutách čekání se dozvěděl, že „zásilka je v přepravě“ a měl by ještě počkat. Jenže balík nikdy nedorazil. Po dalším měsíci mu suše oznámili, že zásilka se pravděpodobně ztratila. Náhrada? Maximálně pár korun, protože nešlo o tzv. cenné psaní. „A to po ještě po dohadech s vedoucí místní pošty,“ vysvětlil pan František a dodal „něco neskutečného.“
„Nemohl jsem uvěřit tomu, že něco tak důležitého prostě zmizí. Ty věci pro mě měly obrovskou hodnotu, ale pro poštu to byla jen další ztracená položka v jejich seznamu,“ svěřil se František.
Druhá rána: když balík dorazí, ale v katastrofálním stavu
Poučen z předchozí zkušenosti, rozhodl se tentokrát balík poslat doporučeně a připlatil si za pojištění. Tentokrát se jednalo o vánoční dárek pro vnoučata – krásnou dřevěnou vláčko-dráhu, kterou vybral s láskou a zabalil s maximální pečlivostí. Uvnitř krabice bylo vše vyztuženo pěnovým materiálem, bublinkovou fólií i výplní, aby se nic nepoškodilo.
Balík sice dorazil, ale když ho Františkova dcera převzala, zůstala v šoku. Krabice byla roztrhaná, obsah rozházený, vláčko-dráha polámaná na kusy. Jako by s ní někdo hrál fotbal.
Reklamace? „Zásilka byla přepravena standardním způsobem, za její stav neneseme odpovědnost,“ zazněla odpověď od pošty.
Třetí rána: systém nefunguje, ale zákazník je vždy na vině
František se s tím odmítl smířit. Rozhodl se jednat a poslal několik oficiálních stížností. Dostal se do nekonečného kolotoče formulářů, e-mailů a telefonátů, kde mu stále dokola opakovali, že jeho podnět byl zaevidován, ale musí čekat.
Mezitím přišel další nešťastný moment – tentokrát posílal do Německa balík se skleněnými suvenýry pro svého kamaráda, který se tam před lety přestěhoval. Po předchozích zkušenostech zvolil nejdražší službu a balík zabezpečil všemi možnými způsoby. Když kamarád balík konečně obdržel, uvnitř našel jen střepy a zmuchlaný obalový materiál. „Působilo to na mě, jako by balík někdo úmyslně rozdupal a poškodil, protože takto výrazně poničený balík, a jeho obsah by to nemohlo být po jednom řekněme pádů,“ vysvětlil dále František. „To už bylo moc! Tentokrát jsem chtěl poštu skutečně hnát k odpovědnosti. Odpověď? ‚Vaši reklamaci bohužel nelze uznat, protože nelze prokázat, že k poškození došlo v naší přepravě‘. To mě naprosto dostalo,“ říká František.
Frustrace dosáhla vrcholu
Po několika měsících bezvýsledného boje František pochopil jednu zásadní věc – systém České pošty nefunguje a běžný člověk se domůže spravedlnosti jen velmi těžko. Balíky se ztrácí, zásilky se ničí – pravděpodobně úmyslně a odpovědnost je vždy na straně zákazníka.
Nedávno mu soused vyprávěl podobný příběh – důležitý úřední dokument poslaný doporučeně nikdy nedorazil. Pošta tvrdila, že ho doručila, ale adresát ho nikdy neviděl. Reklamace vs. vyjádření pošty? „Zásilka byla řádně předána, tím pro nás věc končí.“
Konec důvěry v tradiční služby
Po mnoha neúspěšných pokusech o reklamaci a řadě pokažených balíkových zkušeností František definitivně ztratil důvěru v Českou poštu. Přestal jejich služby využívat a obrátil se na soukromé přepravní společnosti, kde sice „někdy“ platí víc, ale balíky alespoň dorazí v pořádku.
„Je mi líto, že se u nás služby tak zhoršily. Pošta bývala institucí, které jsme věřili. Dnes je to loterie, kde zákazník nikdy nevyhraje, a navíc velmi předražená loterie“ uzavírá hořce František.
