Fenomén, který mě na Zemi v roce 2024 opravdu zarazil – politická korektnost.
Tématu se dnes věnoval redaktor našeho magazínu Jiří May. Co to má, pro všechno galaktické, být?
Při mých předchozích návštěvách jsem byl zvyklý na různé formy lidské komunikace. Od upřímných projevů emocí až po rafinované diplomatické tanečky. Ale to, co jsem nyní zažil v západních zemích, to je úplně jiná liga. Zdá se, že jste si vymysleli nový jazyk, který je tak opatrný a uhlazený, že by se v něm nejspíš utopila i ryba.
Všichni jsme vítězové, nebo snad ne?
Vzpomínám si, jak jsem se v jedné americké škole zeptal dětí, kdo vyhrál jejich poslední fotbalový zápas. Místo jasné odpovědi jsem dostal podivný úsměv a větu: „No, vlastně jsme všichni vítězové, protože jsme se snažili a užili si to.“ Cože? Všichni vítězové? To jako vážně? Vždyť to nedává žádný smysl!
A co teprve ta vaše posedlost genderovou neutralitou. Všude samé „oni/ony“, „osoby“, „lidé“. Dokonce i ve vašich pohádkách už nejsou princové a princezny, ale nějaké „osoby královského původu“. Copak jste se úplně zbláznili?
Strašidlo jménem „mikroagrese“
A pak jsou tu ty vaše „mikroagrese“. To je teprve něco! Zdá se, že každé slovo, každý pohled, každý pohyb může být potenciálně urážlivý. Člověk musí neustále chodit po špičkách, aby náhodou někoho neurazil. To už si vážně nemůžete říct ani názor, aniž byste se museli bát, že vás někdo nahlásí na „komisi pro rovnost a diverzitu“?
Při jedné večeři jsem se zeptal svého hostitele, co si myslí o nové vládě. Okamžitě zrudl, začal se ošívat a pak vykoktal něco o tom, že nechce nikoho urazit a že každý má právo na svůj názor. Proboha, vždyť jsem se ho jen zeptal na jeho názor!
Svět, kde se každý bojí každého
Celé to na mě působí jako nějaká bizarní hra, kde se každý bojí každého. Bojíte se říct, co si myslíte, bojíte se projevit své emoce, bojíte se být sami sebou. A to všechno ve jménu nějaké podivné „korektnosti“.
Nechápejte mě špatně, milí pozemšťané. Jsem velkým zastáncem tolerance a respektu k druhým. Ale to, co tady předvádíte, to už je trochu moc. Zdá se, že jste se tak moc snažili být „korektní“, až jste zapomněli na to nejdůležitější. Na svobodu projevu, na upřímnost a na to, že každý z nás je jedinečný a má právo na svůj vlastní názor.
Zlgnaxova rada na závěr
Takže, milí pozemšťané, tady je moje rada pro vás: Uvolněte se trochu, nebojte se říct, co si myslíte, a buďte sami sebou. A hlavně, neberte se tak vážně! Život je příliš krátký na to, abyste ho prožili ve strachu z toho, že někoho urazíte.
Zlgnax se hlásí z české kotliny: politická groteska aneb jak se dělá demokracie v srdci Evropy
A pamatujte, že i když se budeme snažit sebevíc, nikdy se nezavděčíme všem. Takže místo toho, abyste se snažili být „politicky korektní“, raději se snažte být sami sebou. To je totiž to nejcennější, co máte.
Váš Zlgnax
