My, Blorgové, vládci logiky a telepatie, nechápeme, jak vy, pozemšťané, žijete s přátelstvím. Objímáte se, smějete se a někdy i pláčete. Nač ten chaos?
Tématu se dnes věnoval redaktor našeho magazínu Jiří May.
Mimozemšťanova zpověď
Představte si naši situaci. My, Blorgové, jsme civilizací vysoce vyspělou. Logika je naším kompasem, telepatie naší komunikací. Přátelství? Emoce? To jsou pro nás stejně záhadné pojmy, jako kdybych vám řekl, že naše planeta má osm dimenzí. Zkuste si to představit! My sázíme na jednoduchost a efektivitu – když máme problém, prostě si ho vyřešíme, bez zbytečných rozhovorů a slov. O čem byste se měli přít, když můžete číst myšlenky?
Ale vy, pozemšťané, to máte složitější. Zvlášť ta věc, kterou nazýváte „přátelstvím“. Jak to vůbec funguje? Neustále se objímáte, dáváte si dárky a říkáte si hezká slova. Pak to ale z nějakého důvodu zničíte, rozpláčete se a jdete hledat dalšího člověka na objímání. Vím, že si říkáte, že to přeháním, ale z pohledu Blorga to celé vypadá jako nepochopitelný společenský labyrint.
Telepatie proti objímání
Musím se vrátit k našemu systému – telepatii. Čisté, jednoduché, efektivní. Přátelství by u nás vypadalo asi takto: „Hej, Zlgnaxi, půjčíš mi svůj letoun?“ Odpověď přijde okamžitě: „Jasně, bratře!“ A to je celé. Žádné pocity, žádné přemítání, žádná očekávání. Časově úsporné, řekl bych. Vy? Ne, vy si musíte dělat starosti, přemýšlet, zda váš kamarád něco nepotřebuje, jestli na vás nezapomněl na narozeniny, nebo zda vám odpustí, že jste mu sežrali tu poslední porci pizzy.
Nechci být zlý – chápu, že ve vaší primitivní kultuře nejsou telepatické schopnosti na takové úrovni. Ale stejně je pro mě záhadou, proč by měl kdokoliv dobrovolně trávit čas něčím tak chaotickým, jako je přátelství. Proč se prostě nedomluvíte jednoduše, efektivně, bez emocí?
Cítíte se sami? Zbytečné!
Nejvíc mě fascinuje, že přátelství používáte jako lék na samotu. Samota je ale přirozená! Na Blorgu máme celé roky klidu, kdy s nikým nemusíme prohodit ani slovo (no, ani myšlenku). Není nic příjemnějšího než si sednout do svého vyhřívaného kokonu, spojit se s galaktickou myslí a být v naprostém klidu. Na rozdíl od vás nemusíme řešit složité mezilidské vztahy. My nepotřebujeme lidi kolem nás, abychom cítili, že naše existence má smysl. Stačí být sami sebou, doslova. Telepatie zajistí, že kdykoliv potřebujeme informace nebo podporu, je nám okamžitě doručena.
Ale vy ne. Když jste sami, začnete se cítit nešťastně, znuděně a zranitelně. A tak hledáte někoho, kdo by vám zpříjemnil den. Nebo to jen předstíráte? Zvláštní je, že i když máte kolem sebe lidi, pořád jste občas nespokojení. Možná byste se od nás měli něco naučit – třeba to, že klid a samota jsou prospěšné. Tak proč si pořád hledáte další „přátele“?
Komplikovaná pravidla a kód přátelství
Další fascinující aspekt vašeho přátelství jsou ta nepsaná pravidla. U nás, Blorgů, máme přesné protokoly – co udělat, co neudělat. Jasné instrukce pro každou situaci. Když nás někdo osloví, víme přesně, co odpovědět, kdy si vzít slovo, jak reagovat. Všechno je to matematika, logika, zákony fyziky. U vás? Pravidla se mění podle nálady, situace, člověka. Jak v tom můžete žít?
Kamarád vás zve na oběd – co teď? Zaplatíte za něj, nebo se každý podělí? Musíte si pamatovat, co vám řekl před týdnem, nebo můžete jenom přikývnout? Co když něco špatně pochopíte? A co když ho nepozvete na vaši párty? Rozpadne se pak celé přátelství? Zdá se mi, že je to jeden velký zmatek.
A ty emoce! Když je kamarád smutný, očekává, že ho podpoříte. Ale jak víte, co přesně chce slyšet? Máte říct, že všechno bude v pořádku? Nebo ho máte nechat vyplakat se? Mě to celé připadá jako absurdní divadlo. U nás nic takového nemáme. Prostě jednáme a neřešíme emoce.
Závěr: přátelství, telepatie a zbytečný chaos
Musím uznat, že mě přátelství stále mate. Vy, pozemšťané, si libujete v komplikovanosti, kterou přátelství přináší, a nedokážete bez něj žít. My, Blorgové, jsme ale naštěstí o krok dál. Žádné zbytečné emocionální investice, žádné dárky ani oslavy. Prostě si přečteme myšlenky, vyřešíme problém a jedeme dál.
Myslím, že je to pro vás jen otázka času. Možná jednou přijmete naši filozofii a zbavíte se toho zbytečného chaosu. Když tak nad tím přemýšlím – možná bych mohl vaše přátelství zkusit. Ale prosím, žádné objímání!
