Mystický Dýmějový mor opět vzbuzuje pozornost. Co o něm víme a jaké nebezpečí může skrývat v moderní době?
„Dýmějový mor je jednou z forem moru, jehož původcem je bakterie Yersinia pestis. Morové infekce probíhaly hlavně v minulosti ve formě epidemií až pandemií. Ale ani v dnešní době není mor „vyhlazen“ a stále se objevuje,“ uvádí v úvodu k tématu a danému onemocnění medicínský portál symptomy.cz.
V posledních letech se ve světě objevují v nejrůznějších mediích zprávy o znovuobjevení nemocí, o kterých se domnívali, že jsou dávno zapomenuty. Mezi takové patří i záhadný Dýmějový mor, tajemná nemoc, která má kořeny hluboko v historii. Ačkoliv se může zdát, že jde o nemoc vystřiženou z historických análních, moderní věda a medicína se s ní stále setkávají.
Velký londýnský mor v roce 1665 si vyžádal 70–100 tisíc obětí. Zdroj: Rita Greer / FAL
Co je to obecně Dýmějový mor?
Dýmějový mor, je název pro vzácné onemocnění, jehož přesná příčina a povaha zůstávají částečně zahalené tajemstvím. Jde o infekční nemoc, která se v historii objevovala sporadicky, často s devastujícími následky.
Diagnostika a příznaky
Diagnostika Dýmějového moru se opírá o kombinaci historických záznamů a moderních diagnostických metod. Symptomy mohou zahrnovat vysokou horečku, silné bolesti těla, vyrážky a u některých pacientů dokonce černé puchýře na kůži, které připomínají spáleniny. Díky pokrokům v diagnostice je nyní možné nemoc odhalit v rané fázi.
„Jsou to právě lymfatické uzliny a jejich změny, které jsou specifickým znakem infekce při dýmějovém moru. Uzliny se plní tekutinou (nadýmají se), ve které se množí bakterie, tvoří se boule, tj. bubony. Pokud není infekce v tomto stadiu léčena, mohou se bakterie rozšířit i do krevního oběhu a způsobit septický formu moru nebo plicní mor. V místě infikovaných uzlin může dojít k prohnisání přes kůži, prasknutí a výtoku obsahu tekutiny s Yersinií pestis ven. Rány se však neuzavírají a nehojí se, stávají se z nich hnisající vředy. Po vyvalení se stává člověk vysoce infekčním a může nakazit další lidi,“ vysvětluje dále medicínský portál.
Příčiny onemocnění
Přesné příčiny Dýmějového moru nejsou úplně jasné, ale předpokládá se, že za vznikem stojí specifický patogen, který se může šířit jak kontaktem s infikovanými osobami, tak prostřednictvím vektorů, jako jsou hlodavci nebo jejich parazité.
Podle medicínského portálu symptomy.cz je dýmějový mor na člověka přenesen blechami, např. druhem „Xenopsylla cheopis.“ Inkubační doba je 2–6 dní. V místě kousnutí dojde ke zhnědnutí a nastupují akutní příznaky:
- Horečka
- Bolesti hlavy
- Třes
- Slabost
- Bolesti kloubů
- Trávicí obtíže, tj. nevolnost, zvracení
- Otok a doslova změknutí lymfatických uzlin
Kdy navštívit lékaře hledat odbornou pomoc
Při výskytu jakýchkoli příznaků, které by mohly odpovídat Dýmějovému moru, je důležité neprodleně vyhledat lékařskou pomoc. Nemoc se obvykle řeší v oblasti infekčních nemocí, ale vzhledem k její vzácnosti může být zapotřebí konzultace s odborníky na historické nemoci.
Rizika a nebezpečí
„Dýmějový mor může být bez adekvátní léčby smrtelný. Jeho největším rizikem je rychlá progrese a možnost šíření v populaci, což z něj činí potenciální hrozbu v případě epidemie,“ vysvětluje v krátké citaci zdravotnický portál chcrr.org.
Zánět tříselných lymfatických uzlin jako projev dýmějového moru. Zdroj: Content Providers(s): CDC / CC0 – Wikipedia commons (volné dílo)
Léčba
„Moderní léčba Dýmějového moru zahrnuje použití antibiotik a podpůrných terapií. Vzhledem k omezenému počtu případů je léčba často experimentální a přizpůsobuje se individuálně,“ doplňuje v citaci portál chcrr.org.
Další poznatky a historie
Poslední zaznamenaný případ Dýmějového moru v Evropě se datuje do 19. století, kdy epidemie postihla několik izolovaných komunit. Díky moderním preventivním opatřením a lékařským postupům se však v současnosti podařilo nemoc držet na uzdě.
Zatímco Dýmějový mor zůstává obestřen tajemstvím, pokračující výzkum a vědecký pokrok nám dávají naději, že se s ním budeme umět vypořádat lépe než kdy dříve. Přestože je tato nemoc dnes vzácná, historie nás učí, že naše bdělost by neměla nikdy polevit.
