K vysněnému studiu nestačí jen výborný prospěch a přijetí na vysokou školu. I finanční zázemí je potřeba. Janin otec náhle přestal platit výživné, důvod byl vážný!
Tohle není příběh z melodramatického románu: realita v mnoha domácnostech.
Janě je krásných devatenáct let. Protože měla vždy výborný prospěch a vynikala v celorepublikových soutěžích, odmaturovala s vyznamenáním a byla přijata na medicínu. Jana je šťastná a její maminka Irena ještě víc. Od rozvodu před deseti roky má dceru jako svoji životní prioritu. Vztah s Janiným tátou od rozvodu nebyl nic moc. Ani Jana sama jej nevyhledávala. Ze začátku, to už je pěkně dávno, poctivě chodila k tátovi jednou za dva týdny a o prázdninách. Jakmile jí bylo patnáct, bylo to čím dále méně často a před dvěma lety se přestala s tátou vídat úplně a kontakt se smrskl na telefonáty. Vždyť Karel, Janin táta, byl neustále na cestě a to nikoho nebavilo. Nikdo nevěděl, kde je, kde bude a naplánoval jakoukoliv aktivitu bylo složité.
Nyní Janě i její mámě dělá starosti, proč Karel přestal komunikovat úplně, skoro půlroku už nezavolal. Dokonce ani neposlal za poslední čtyři měsíce výživné, což je zvláštní – přestože mají už roky dost chladné vztahy a prakticky se nestýkají, peníze chodívaly spolehlivě. Co se stalo?
Matka nejprve kontaktovala advokáta, který jí sdělil, že Jana bude muset uplatnit svůj nárok u soudu sama. Dosud vše za ni vyřizovala máma a jí to vyhovovalo. Mohla se věnovat svým věcem, studovat, sportovat a užívat si mládí. Samozřejmě má plány do budoucna. Chce být lékařkou. K tomu potřebovala i podporu od táty. Alespoň tu finanční. Vlastně to by jí úplně stačilo. Více nechce.
Zjištění jimi otřese: Karel měl před pěti měsíci havárii! Jeho bývalá manželka se mu dovolala na rehabilitační oddělení, kde se zotavoval. Hlas mu zněl zastřeně, když přál Janě k úspěchům. Hned poté taky zkroušeně přiznal, že ještě dlouho nebude moci sednout za volant. Mrzelo ho to, ale neměl jak vydělávat, přestože jako řidič vydělal poměrně slušné peníze. Proto šel s pravdou ven: Doufal, že Jana půjde pracovat a už jí nebude muset žádné výživné platit.
Dceři hrozí, že nebude moci studovat: matka to tak ale nenechá
Nadějné maturantce se v tu chvíli zhroutily veškeré sny. Od dětství si přála být doktorkou! Její matka to ale nehodlala věci nechat být. Přeci jen se věnovala Janě, jí vděčí za to, že vystudovala a jako matka má právo, aby otec zajistil prostředky pro studium. Jenže žalobu na výživné by nyní podávala již zletilá Jana a té se do toho příliš nechce. Přesto ji Irena přesvědčila, aby s pomocí advokáta podala návrh k soudu. A ten doporučil mediaci. Co to přesně je, ta mediace? A pomůže získat dceři výživné na studium, které jí právem náleží?
Oslovený mediátor pochopil, že situaci je potřeba řešit rychle. Nabídl Janě krátké setkání, aby mohl pochopit situaci a ujistil ji o tom, že budou mít prostor společně s tátou hledat řešení a zachovat nadhled nad situací. Ubezpečil ji, že před ním nemusejí cítit ostych, protože součástí jeho povolání je práce se strachem svých klientů. Setkává se se stíny jejich minulosti, stejně tak i s oprávněnými obavami o budoucnost.
Následně si mediátor dohodl on-line schůzku s Karlem. Rovněž jej ujistil o tom, že nebude hodnotit jejich situace, kdo co udělal či neudělal, nýbrž hledat s nimi společně řešení.
Při schůzkách se společně dohodli, že zvolí formu on-line mediace, protože ani Jana, ani Karel si nemohli dovolit cestovat přes celou republiku. Navíc celou situaci bylo nutné řešit rychle.
Další postup: cílem není určit vítěze a drtit poraženého
Při on-line mediaci se po čase setkali Jana s tátou Karlem. Vůbec to nebylo jednoduché. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby si to měli vyříkat mezi čtyřma očima. Mediátor opět ujistil oba, že není ten typ právníka, který kritizuje a soudí, ani nehledá kdo má pravdu, nebo kdo jí má má více.
Připomněl, že má naopak velké pochopení pro obě strany i svízelnou situaci způsobenou náhlým neštěstím. Postupně si podrobně vyslechl všechny a pomohl nalézt řešení, které bude schůdné pro všechny.
Část pozitivních výsledků vyplynula už po první schůzce. Ale celkově ale bylo ještě třeba vztahy v rodině více urovnat, což chtělo svůj čas. Výsledkem nakonec bylo, že se v rodině dohodli za zlomek času, než kdyby došlo na soudní řízení. A otec s Janou si k sobě dokonce našli po letech cestu! Nenastal sice happy end, ale rozhodli se, že si spolu budou volat častěji a mohli by se i vidět.
Zatím málo známá mediace: co od ní lze očekávat a co naopak ne
Co je to tedy mediace? Jde o způsob mimosoudního řešení konfliktů. Účastní se jí strany, které za účasti mediátora hledají nejlepší možnosti pro řešení své situace. Výsledkem pak je mediační dohoda, která může být předložena soudu ke schválení. Jde o nenásilnou komunikaci, která má za cíl, abychom byli k sobě i v této složité době laskavější a milejší.
A kdo je zapsaný mediátor? Osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů vedeném ministerstvem spravedlnosti. Splňuje nároky na kvalifikaci a odbornost tak, že má minimálně magisterské vysokoškolské vzdělání a následně složené státní zkoušky mediátora. Mnohdy jde o právníky, ale mediátory jsou i psychologové či pedagogové, případně jiné profese podle jejich zaměření.
Nejčastější případy, kdy je užitečná mediace, jsou spory v rámci rodiny a mezi sousedy. Běžně také narovnává vztahy ve firmách či mezi dlouhodobými obchodními partnery. Oproti vysoce formalizovanému soudu, který posuzuje podle důkazů, nemusejí strany nepředkládat mediátorovi ani sobě navzájem důkazy žádné. Mediátor totiž o věci nerozhoduje, nýbrž soustřeďuje pozornost zúčastněných na cíl a hledání realistických kroků k dosažení dohody. Chápe, že každý člověk je individualita, a že kořenem mnoha sporů není zlý úmysl, ale traumata z dětství nebo potřeba bezpečí a jistoty. Při využití mediace jde o praktické řešení, kdy díky jasnému vedení jednání účastníci výrazně ušetří čas a peníze. Uzavřené dohody pak mohou být buď užitečnou přípravou na soud, který se takto značně urychlí, nebo přinesou řešení aktuálního sporu rovnou.
Rozvodovost v ČR je na úrovni 50 %: přibližně 560 000 rodin je neúplných a mnohé z nich balancují na hranici chudoby.
Vzdělání je jedna z nejdůležitějších hodnot, které lze člověku dát. Ale všichni lidé bohužel nemají stejné možnosti. „V České republice je asi 55 tisíc studentů vysokých škol, kteří pocházejí z neúplných rodin. Přibližně deset tisíc by mělo být nastupujících vysokoškoláků a patnáct tisíc maturantů,“ píše server Novinky.cz.
Z důvodu nedokonalých zákonů, špatné vymahatelnosti práva a laxního přístupu mnohých institucí se velká část těchto neúplných rodin potýká s vážnými problémy, nejčastěji s nedostatkem peněz. Vyživovací povinnost má každý rodič ke všem svým dětem. Peníze.cz k tomu ale chmurně dodávají: „Horší už je to s určováním výše alimentů. Na to v Česku totiž žádná jednoduchá rovnice neexistuje. Když se rodiče nedohodnou sami, určí výživné soud. Záleží na konkrétní situaci, a zejména na tom, jak ji konkrétní soudce posoudí.“ Výše alimentů tedy bývá různá, obvykle by částka měla stoupat s přibývajícím věkem dítěte a s jeho rostoucími potřebami. Mnohý rodič je ovšem rád, když dostává alespoň 1700,- Kč, protože taky by nemusel celé měsíce dostat vůbec nic.
Vzhledem k této tristní situaci je o to důležitější možnost dohody po dobrém. Ne vždy je nezbytný ostrý spor, zahnaný až do krajnosti. Mediátoři jsou si toho vědomi a snaží se k sobě znesvářené strany opět přiblížit. Vnést do diskuse respekt a zachovat vztahy korektní. Hledejme společnou cestu, především kvůli dětem, které za konflikty dospělých nemohou.
ČR asi 55 tisíc studentů vysokých škol, kteří pocházejí z neúplných rodin. Přibližně deset tisíc by mělo být takových nastupujících vysokoškoláků a patnáct tisíc maturantů.
Horší už je to s určováním výše alimentů. Na to v Česku totiž žádná jednoduchá rovnice neexistuje. Když se rodiče nedohodnou sami, určí výživné soud. Záleží na konkrétní situaci, a zejména na tom, jak ji konkrétní soudce posoudí. Stanovená suma by se měla odvíjet především od potřeb daného dítěte a majetkových poměrů rodiče.
