Pod americkým národním parkem Yellowstone se skrývá nebezpečí, které by potenciálně mohlo ohrozit velkou část planety.
Jde o velmi neklidný supervulkán, který dělá vědcům vrásky na čele. Jeho aktivita v posledních letech stoupá a odborníci se bojí, aby nedošlo k výbuchu, který by měl jistojistě katastrofální následky. Proto přišli se zajímavou myšlenkou jak vulkán dostat pod kontrolu – zchladit jej vodou. Tématu se věnoval portál zajimavaevropa.cz
Supervulkán pod americkým národním parkem Yellowstone. Zdroj: ArtTower ze služby PixaBay
Dostat sopku pod kontrolu
Erupce tohoto supervulkánu by mohla do vzduchu vyvrhnout tisíce kubických kilometrů prachu, plynu a dalších částic. Tento gigant skrytý v podzemí má tedy potenciál zavařit celému lidstvu. Následky takového výbuchu by byly dost možná zcela nedozírné. Zatím takových obřích sopek známe na naší planetě dvacet a jedna z nejaktivnějších leží právě pod americkým národním parkem Yellowstone.
Její aktivita pod povrchem země způsobuje pravidelně drobná zemětřesení, které nejsou nijak nebezpečná, ale neustále vědcům připomínají, co pod povrchem dřímá za sílu. Proto se aktivně pracuje na plánech jak se vypořádat s případnou erupcí, nebo jak dokonce zajistit, aby se vulkán nikdy skutečně neprobudil. A hledání řešení se nyní věnuje i americká NASA, podle níž je vulkán pro život na Zemi daleko nebezpečnější než potenciální dopad asteroidů.
Abychom vás ale uklidnili – v současnosti nic nenaznačuje tomu, že bychom se měli připravovat na nějaký velký výbuch. Magma je pod zemí nicméně aktivní, a právě to způsobuje drobná zemětřesení, deformace povrchu či gejzíry, které je možné na tomto místě pozorovat. Skrz gejzíry a občasné úniky lávy nad povrch se zbavuje 60–70 % tepla, jehož objem odpovídá produkci šesti uhelných elektráren. Zbytek se však střádá pod zemí. V současnosti vědci nevědí jak tento proces zvrátit, stále se ale snaží řešení objevit.
Yellowstonský národní park… Zdroj: Gruendercoach ze služby Pixabay
Pomůže voda?
Jedním z možných návrhů řešení je zchlazení supervulkánu pomocí vody. Pokud bychom navrtali tunel k magmatické kapse, mohli bychom její obsah tekutinou postupně zchladit. Problém je ale především v tom, že vrt by musel sahat do hloubky asi 10 kilometrů, což je na hranici možností současných technologií. Druhá věc je také to, že na provedení takové akce by bylo zapotřebí ohromné množství vody. Jakákoliv chyba by pak naopak mohla erupci vyvolat a přivolat katastrofu, kterou se původně snažila odvrátit.
Další návrh počítá s výstavbou mohutného potrubí, jímž by cirkulovala voda a vracela by se k povrchu zahřátá až na teplotu 350 stupňů. Náklady by sice v přepočtu dosáhly odhadem 75 miliard korun, ale na základech prvotního zařízení by posléze mohla vzniknout tepelná elektrárna produkující velmi levnou energii. Magma by se navíc tímto procesem postupně ochlazovalo a snižovala by se pravděpodobnost výbuchu.
Řešení zatím vědcům uniká
Jenže má to své háčky. Kromě toho, že povolit stavbu takového zařízení v národním parku je samo o sobě problém, ani hloubení tunelů by se nejspíš neobešlo bez rizika toho, že dojde k neúmyslnému vyvolání mohutné erupce. Proti takovýmto postupům tedy dost razantně vystupují někteří vulkanologové s tím, že za současného vědění je taková akce naprostým hazardem.
A jaká je tedy pravděpodobnost, že k podobné katastrofě skutečně dojde? Pozemské supervulkány se probouzejí k životu průměrně jednou za sto tisíc let. Hlavní nebezpečí pro planetu však paradoxně nepředstavuje horká láva, ale spíše vyvržený prach a plyny. Zamoření atmosféry těmito látkami by totiž mohlo vyvolat stav, který je známý jako vulkanická zima. Teploty by v tomto případě naprosto dramaticky poklesly a nebylo by třeba vůbec možné pěstovat plodiny. Když v roce 2012 vědci zkoumali naše šance na přežití sopečné zimy, došli k závěru, že by světové zásoby potravin vydržely pouze 74 dnů. Pokud by tedy k podobnému výbuchu skutečně došlo, je naše šance na přežití skutečně malá.
Supervulkán pod americkým národním parkem Yellowstone. Zdroj: kasabubu ze služby PixaBay
Yellowstonský národní park
„Yellowstonský národní park je národní park nacházející se na území amerických států Wyoming (91 % parku), Montana (7,6 %) a Idaho (1,4 %). Byl vyhlášen 1. března 1872 na základě zákona schváleného americkým Kongresem a podepsaného prezidentem Ulysses S. Grantem. Je druhým nejstarším národním parkem na světě (po Národním parku Bogd Khan Uul v Mongolsku vyhlášeném roku 1783) a je známý především pro svou divočinu a řadu geotermálních úkazů, zejména pak gejzír Old Faithful, který patří mezi nejoblíbenější atrakce parku. Na území parku se nachází řada ekosystémů a dominantním z nich je Subalpinský les,“ uvádí veřejný zdroj Wikipedia.
Domorodí Američané obývali yellowstonskou oblast přinejmenším již před 11 tisíci lety. Lewisova a Clarkova expedice z let 1804 až 1806 se tomuto regionu vyhnula a kromě traperů, kteří se do oblasti dostali v polovině 19. století, se první organizovaná expedice konala až koncem 60. let téhož století. Po vzniku národního parku byla jeho dohledem pověřena americká armáda. V roce 1917 pak správa přešla na National Park Service, jež vznikla o rok dříve. Stovky staveb, které byly na území parku postaveny, jsou chráněny pro jejich architektonický a historický význam a více než tisíc archeologických nalezišť prověřili badatelé.
Yellowstonský národní park se rozkládá na ploše 8981 km2 a na jeho území se nachází jezera, kaňony, řeky a pohoří. Součástí parku je Yellowstonské jezero, které patří mezi největší vysoko položená jezera Severní Ameriky. Jezero se nachází uprostřed největšího supervulkánu kontinentu, známého jako Yellowstonská kaldera. „Tato kaldera je považována za aktivní vulkán, který za poslední dva miliony let několikrát vybuchl obrovskou silou. Plášťový chochol ale patrně nebude zdrojem vulkanismu. V Yellowstonském národním parku se nachází zhruba polovina všech světových typů geotermálních jevů, které pohání zdejší trvající vulkanismus. Většinu rozlohy parku pokrývají horniny pocházející z vulkanických erupcí. Park je hlavní částí Velkého yellowstonského ekosystému, jenž je největším zbývajícím a takřka nedotčeným ekosystémem mírného podnebného pásu zemské severní hemisféry,“ píše veřejný zdroj
V parku žijí stovky druhů savců, ptáků, ryb a plazů, včetně řady ohrožených druhů. „Součástí většiny zdejších lesů a pastvin jsou dále unikátní rostlinné druhy. V parku žijí například medvědi Grizzly, vlci, či volně žijící stáda bizonů amerických a jelenů wapiti. Každoročně zdejší lesy postihují požáry a při velkém požáru v roce 1988 shořela téměř třetina celého parku. Park poskytuje řadu turistických a rekreačních možností, včetně pěší turistiky, kempování, projížděk na loďkách, rybaření a okružních prohlídek. Díky dlážděným cestám je možné se dostat do hlavních geotermálních oblastí, ale i k jezerům a vodopádům. Během zimy mohou návštěvníci využít asistence průvodců, kteří používají sněžné vozy a sněžné skútry,“ dodává ve výpisu Wikipedia.
Použité zdroje: Wikipedia, zajimavaevropa.cz
Překlad/Text: Jana Horká & redakce UdálostiExtra.cz
