Dávno před hlaholicí prý Slované znali magické značky. Šlo o rituální jazyk, nebo zapomenutý písemný kód celé civilizace?
Ještě než Slované přijali křesťanství a s ním hlaholici, zanechali po sobě stopy, které vědcům dodnes nedají spát. Mezi zářezy na kostech, vyrytými znaky na keramice či meandry na dřevěných artefaktech se možná skrývá zcela opomíjený fragment dávné komunikace – pradávného písemného systému, o kterém dnes víme jen velmi málo.
Ačkoliv oficiální historie tvrdí, že před příchodem soluňských bratří žádné slovanské písmo neexistovalo, existují nálezy a zmínky, které tento narativ zpochybňují.
Tajemné zářezy a ztracené linie dávného jazyka
„Slované před přijetím křesťanství nepoužívali písmo v pravém slova smyslu, nýbrž počítali a věštili črtami a zářezy. Takové znaky byly součástí rituálů i běžné praxe předkřesťanských komunit. Kmenoví starci si zapisovali pohyb dobytka, střídání ročních období a možná i složitější zprávy pomocí rytmických značek. Nešlo však o souvislý text, ale spíše o paměťové pomůcky. V mnoha případech se tyto záznamy mohly týkat magických formulí, úryvků písní nebo úmluv mezi rody. Ve své podstatě šlo o praktické, avšak nesystematizované písmo, které neodpovídalo antickému ani křesťanskému modelu psaného projevu. Tím se vymykalo tehdejším představám o tom, co je a není písmo. Navzdory tomu ale jasně ukazuje na schopnost kódovaného sdělení,“ uvádí ve své studii Masarykova univerzita.
Runy na Moravě: stopy, které neměly být nalezeny
V roce 2017 se jihomoravské Lány u Břeclavi staly epicentrem překvapivého objevu. Místní archeologové tu našli zvířecí kost s několika vyrytými znaky. Nešlo však o běžné ornamenty – po pečlivé analýze byly identifikovány jako germánské runy. A právě zde se začíná rozplétat historická hádanka. Jak se mohly germánské runy ocitnout uprostřed území, které je považováno za kolébku slovanské kultury?
„Z archeologického hlediska může nález ryté kosti z lokality Lány u Břeclavi představovat zásadní posun v našem chápání písemných projevů na území obývaném Slovany. Sedm znaků, jež byly na zvířecí kost vyryty, svou formou silně připomínají germánské runy. Přestože není možné s jistotou tvrdit, že je vytvořili Slované, kontext nálezu svědčí o kulturní interakci, která zahrnovala přenos symbolických systémů. Tyto znaky byly pravděpodobně používány jako forma označování nebo předávání informace, nikoliv pouze jako výzdoba. Runy jsou pravidelně rozmístěné a tvoří vzory, které vylučují náhodné rytí. Objev je proto považován za indikaci pokročilého vnímání znakového systému. Odborníci z Archeologického ústavu Akademie věd analyzovali i stopy pigmentu mezi zářezy a naznačují, že znaky mohly být barevně zvýrazněny. Někteří badatelé hovoří o možném využití takových předmětů v rituálním kontextu. Jiní zase vidí praktické uplatnění pro evidenci majetku nebo přírodních jevů. Pokud by se hypotézy o funkčním významu potvrdily, jednalo by se o nejstarší doklad vědomé komunikace pomocí znaků ve střední Evropě. Takové nálezy zároveň rozšiřují definici písma a ukazují, že schopnost symbolického vyjádření měla v tehdejší společnosti důležitější roli, než se předpokládalo. Místo vzniku a doba uložení kosti ukazují na možné propojení různých kulturních okruhů, což může změnit způsob, jak interpretujeme etnické hranice v době raného středověku. Tento nález zpochybňuje představu o kulturní uzavřenosti Slovanů před příchodem misií. Vzhledem k množství dalších nálezů s podobnými rytinami se badatelé domnívají, že nejde o výjimečný jev. Nové analýzy budou zahrnovat i srovnání se znaky na keramice a dalších předmětech z okolních lokalit. Pokud se potvrdí kontinuita, může jít o ucelený systém předávání informace. Taková zjištění by zásadně změnila interpretaci období před zavedením hlaholice,“ uvádí k tématu studie Archeologického ústavu AV ČR.
Před-hlaholická symbolika: ornament, magie nebo jazyk?
Není to ale jen jeden izolovaný nález. V mnoha lokalitách střední Evropy byly nalezeny předměty se složitou rytou symbolikou – spirálami, šrafurami i opakujícími se liniemi, které se objevují na hřebenech, nádobách i čepelích. V některých případech je symetrie tak precizní, že podle odborníků musí jít o záměrný kód.
Je ale jazyk tím, co v nich máme hledat?
„Znaková výzdoba předkřesťanských Slovanů může mít kromě estetického i funkčně-komunikační význam, zejména v kontextu náboženských rituálů. Vzory se často opakují s takovou pravidelností, že je obtížné je považovat pouze za dekoraci. Existují doklady o specifických značkách vázaných na určité území nebo rody, které se předávaly z generace na generaci. Význam těchto znaků však dnes není jednoznačný. Mohl sloužit ke komunikaci mezi komunitami, označování majetku, určení postavení nebo pro zaznamenání duchovních textů. U některých předmětů bylo nalezeno i uspořádání symbolů do linií, což připomíná primitivní formu věty nebo výpovědi. Jazykoví badatelé nevylučují, že se mohlo jednat o předstupeň pozdějšího písma. Zvláště v případě předmětů pocházejících z kultovních lokalit se opakují znaky, jejichž smysl zůstává nejasný, ale jejich samotná existence svědčí o významné roli v tehdejší společnosti. Z tohoto pohledu se musíme ptát, zda hlaholice skutečně vznikla na zelené louce, nebo zda pouze systematizovala dříve existující výrazové prostředky,“ uvádí dále Ústav pro jazyk český AV ČR.
Proč hlaholice přišla až jako druhá? Možná nebyla první…
Když v roce 863 přišli na Moravu Konstantin (později Cyril) a jeho bratr Metoděj, přinesli nejen víru, ale i zcela nový systém znaků – hlaholici. Oficiální výklad říká, že šlo o první písemnou formu srozumitelnou Slovanům. Jenže proč by bylo nutné vytvářet zcela nové písmo, kdyby Slované opravdu žádné předtím neznali? Proč se nemluvilo jen řecky či latinsky?
Někteří badatelé připouštějí, že staroslověnština mohla mít alespoň částečný fonetický zápis dříve – avšak v podobě, která nebyla uznána církevní vrchností, a tudíž byla potlačena. Mohla tedy hlaholice sloužit i jako „oficiální přepsání“ už existujícího systému do jednotného rámce?
Mlčící svědci starého kódu
Tisíce předmětů nalezených na slovanském území – kostěné hřebeny, kamenné desky, bronzové amulety – nesou znaky, které archeologové často označují za ozdobné. Ale co když jde o něco víc? Pokud Slované skutečně používali zářezový nebo kombinovaný znakový systém pro komunikaci mezi kastami, v rámci náboženských obřadů či jako zapisování času a kalendáře, pak před námi nestojí „národ bez písma“, ale civilizace, jejíž jazyk byl určen k utajení.
Co nám dějiny zapomněly říct
Z pohledu klasické historiografie hlaholice znamenala počátek slovanského písemnictví. Ale nálezy, zmínky a artefakty naznačují, že první kroky k písmu Slované možná podnikli dávno předtím – jen jiným způsobem, než si dnes představujeme. Možná právě proto musel Cyril vytvořit něco nového: aby překryl staré.
