Příběh Eduarda Blocha, židovského lékaře, který byl chráněn Adolfem Hitlerem, nabízí fascinující a paradoxní pohled na lidskost v nejtěžších dobách.
Osobní lékař Hitlerovy rodiny. „Doktor Eduard Bloch byl židovský lékař v Linci, který se stal osobním lékařem rodiny Hitlerových během Adolfa Hitlerova dětství. Bloch poskytoval lékařskou péči Hitlerově matce Kláře během její nemoci a až do její smrti,“ uvádí dokument na serveru Stream.cz.
Blochův život před nacistickou érou
Eduard Bloch se narodil 30. ledna 1872 v Hluboké nad Vltavou, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Vystudoval medicínu na univerzitě ve Vídni a poté se usadil v Linci, kde začal pracovat jako praktický lékař. Byl respektovaným a oblíbeným lékařem, který poskytoval péči nejen bohatým, ale i chudým obyvatelům města.
„Bloch se stal známým a respektovaným lékařem, který se věnoval péči o své pacienty bez ohledu na jejich sociální postavení. Tato pověst ho přivedla do kontaktu s rodinou Hitlerových,“ píše portál Kohoutí kříž.
Vztah s rodinou Hitlerových
Rodina Hitlerových žila v Linci během Adolfova dětství. Bloch poskytoval lékařskou péči nejen Adolfově matce Kláře, ale i dalším členům rodiny. Hitler později ve svých vzpomínkách uvedl, že Bloch ošetřoval jeho matku s velkou péčí a empatií během její smrtelné nemoci.
Leni Riefenstahlová, Hitlerova filmařka. Geniální talent ve službách zla
Eduard Bloch se stal výrazně důvěrným rodinným lékařem, který byl známý svou lidskostí a profesionálním přístupem. Když Klára Hitlerová onemocněla rakovinou prsu, byl to právě Bloch, kdo jí poskytoval neúnavnou péči až do její smrti v roce 1907. Hitler byl tehdy velmi mladý a smrt matky na něj hluboce zapůsobila. Blochova oddanost a starostlivost v této těžké době zanechala na Hitlerovi silný dojem.
V mnoha pozdějších rozhovorech Hitler vzpomínal na Blocha jako na člověka, který se o jeho matku staral s největší péčí a úctou. Tento vztah se stal základem pro paradoxní ochranu, kterou Bloch později zažíval v nacistickém Německu. Bloch sám vzpomínal na mladého Hitlera jako na rezervovaného a vážného mladíka, který byl hluboce oddán své matce.
Když Hitler později získal moc, Blochova minulost jako rodinného lékaře hrála klíčovou roli v jeho ochraně. Navzdory nacistickým zákonům proti Židům byl Blochovi udělen zvláštní status, který mu umožnil zůstat v Linci i poté, co se začaly zavádět tvrdé antisemitské opatření. Tento zvláštní vztah mezi Hitlerem a jeho bývalým rodinným lékařem byl jedním z mnoha paradoxů nacistického režimu.
Blochova pozice byla ojedinělá, protože byl jedním z mála Židů, kteří mohli pokračovat v práci ve svém oboru během prvních let nacistické vlády. Přestože byl pod neustálým dohledem a jeho pohyb byl omezen, byl ušetřen od deportací a perzekucí, kterým čelili ostatní Židé v té době. Tento stav však netrval věčně a s rostoucí intenzitou nacistických represí bylo jasné, že Bloch bude muset nakonec opustit zemi.
Ochrana v nacistickém Německu
Navzdory tomu, že byl Žid, Bloch byl po nástupu nacistů k moci chráněn samotným Hitlerem. Tato ochrana byla neobvyklá a mnozí ji považovali za paradoxní. Blochovi bylo dovoleno zůstat v Německu až do roku 1940, kdy byl díky Hitlerově zásahu umožněn jeho odjezd do Spojených států.
„Hitlerova osobní intervence umožnila Blochovi a jeho rodině uniknout osudu, který postihl miliony Židů během holocaustu. Bloch opustil Německo v roce 1940 a usadil se v USA, kde pokračoval ve své lékařské praxi,“ uvádí dále k tématu Stream.cz.
Život v exilu
Po příchodu do Spojených států se Bloch usadil v New Yorku, kde pokračoval ve své lékařské kariéře. Navzdory traumatu z opuštění své vlasti a svědectví o hrůzách nacismu se snažil pokračovat v normálním životě. Zemřel v roce 1945, těsně po skončení druhé světové války.
Bloch a jeho rodina čelili značným výzvám při přizpůsobování se životu v exilu. Přestože se jim podařilo uniknout z nacistického Německa, museli začínat znovu v neznámém prostředí. V New Yorku Bloch našel nové místo ve své lékařské praxi, avšak vzpomínky na Linz a ztracený domov ho neustále pronásledovaly. Jeho zkušenosti a trauma z období před útěkem měly hluboký vliv na jeho další život.
Navzdory tomu, že se snažil pokračovat ve své profesi, Bloch čelil mnoha výzvám, včetně jazykové bariéry a kulturních rozdílů. Přesto se snažil pomáhat komunitě stejně oddaně, jako to dělal v Linci. Pacienti v New Yorku (USA) si rychle všimli jeho odbornosti a lidského přístupu, což mu pomohlo znovu získat respekt a důvěru v nové zemi.
Eduard Bloch se také snažil přispívat ke komunitě prostřednictvím vzdělávání o svých zkušenostech. Přestože o svém vztahu s Hitlerem mluvil jen zřídka, jeho příběh se stal součástí širší diskuse o holocaustu a pronásledování Židů. Blochovo svědectví bylo důležité pro pochopení osobních a lidských aspektů tragédie druhé světové války.
Během svého života v exilu Bloch stále udržoval kontakt s bývalými pacienty a přáteli, kteří přežili válku. Mnozí z nich ho viděli jako symbol odolnosti a lidskosti tváří v tvář nepředstavitelným hrůzám. Jeho schopnost pokračovat v práci a pomáhat lidem, navzdory vlastnímu utrpení, byla obdivována a respektována.
Poprava Karla Hermanna Franka: společenská událost, která šokovala Československo
Bloch zemřel , jak již bylo v článku zmíněno v roce 1945, krátce po skončení druhé světové války. Jeho životní příběh zůstává jedinečným svědectvím o lidskosti, profesní oddanosti a paradoxech, které mohou existovat i v těch nejtemnějších dobách. Blochova odolnost a schopnost pokračovat v pomoci druhým, navzdory osobním ztrátám, zůstávají inspirací pro mnohé. Příběh Eduarda Blocha je fascinujícím a paradoxním svědectvím o lidskosti v nejtěžších dobách. Jako židovský lékař měl zvláštní místo v životě Adolfa Hitlera, což mu zajistilo neobvyklou ochranu v nacistickém Německu. Blochův život a jeho vztah s rodinou Hitlerových zůstává důležitou kapitolou v historii druhé světové války a holocaustu.
