V komunistickém Československu se objevil první videorekordér, měnící způsob, jak lidé konzumovali televizní obsah pod přísnou státní kontrolou médií.
„Tesla VM 6465 byl první československý VHS videorekordér. Vyráběl se v letech 1985 až 1987 v Bratislavě v licenci firmy Philips z dodávaných rozložených sad. Přidávala se také východní zvuková norma, aby videorekoredér dokázal přijímat a nahrávat zvuk z našeho TV vysílání,“ uvádí k tématu web avmania.zive.cz.
Cena byla astronomická – 19 800 Kčs, což dnes po započítání inflace představuje zhruba částku 200 000 Kč. „Zajímavostí je, že termín videorekordér byl anglický a zněl příliš kapitalisticky, oficiálně se v socialistickém Československu používal název magnetoskop odvozený z francouzštiny. Na přístroji najdete sice anglický název, v návodu ale slovo videorekoredér vůbec není – pouze magnetoskop.
Pro ovládání jste mohli používat i tlačítka ukrytá pod odklopnými dvířky. Ve své době šlo o kvalitní stroj, mechanika byla kovová a robustní, míra integrace elektroniky byla nízká, takže vážil 7 kg. Paradoxem ovšem je, že videorekordér Tesla VM 6465 díky své konstrukci se dal levně a snadno opravit a často je tak schopen provozu i po 30 letech, což se o modernějších přístrojích říct nedá. Hlavním problémem bylo nevhodné mazivo, které po pěti letech tuhlo, bylo jej potřeba pečlivě odstranit a promazat mechaniku znovu,“ vysvětluje magazín avmania.zive.cz.
„Celkem se videorekordérů Tesla VM 6465 na náš trh dodalo 16 600, většina se však prodala v bývalém Tuzexu, nikoliv v běžných obchodech, celkem se do zemí východního bloku dodalo kolem 100 000 přístrojů. Nová verze tohoto legendárního videorekordér nesla už názvem AVEX VM6570, některé součástky už byly československé výroby, nová verze stála 22 990 Kčs, až po revoluci cena klesla na 15 800 Kčs. Avšak po revoluci přišla i záplava modernější japonské konkurence, AVEX rychle uvedl ještě jeden modernější model a v roce 1991 společný podnik Tesly a společnosti Philips zkrachoval,“ doplňuje web avmania.zive.cz.
Obecná historie záznamu televizního signálu na magnetický pás sahá až do raných padesátých let, kdy firma Bing Crosby Enterprises představila tento koncept v Los Angeles. První demonstrace proběhla 11. listopadu 1951, kdy John T. Mullin a Wayne R. Johnson vyvinuli zařízení schopné podélného záznamu amplitudově modulovaného televizního signálu na standardní čtvrtpalcový pásek. I když byl obraz popisován jako neostrý a nezřetelný, tento první krok otevřel cestu technického vývoje, i když se nakonec ukázal jako slepá ulička.
V Československu se první videorekordéry objevily až v období po Sametové revoluci, konkrétně v letech 1990-1994. Tehdejší Československá Federativní republika (ČSFR) se začala otevírat zahraničním vlivům, a s tím i novým technologiím. Jedním z prvních dostupných videopřehrávačů byl VHS rekordér od československého giganta – Tesly, který nesl, již v článku zmiňované označení VM 6465.
Zajímavým faktem je, že i když šlo o socialistickou zemi, kde byla ekonomika ovládána státem, VHS rekordér Tesla VM 6465 byl kapitalistickým produktem. Název Tesla sice nesl, ale zařízení bylo svým způsobem symbolem změny a otevření novým technologiím.
Odborníci a historikové dnes hodnotí příchod VHS rekordérů jako klíčový moment ve vývoji domácího záznamu televizního obsahu. Pamětníci z období po Sametové revoluci vzpomínají na vzrušení a očekávání spojené s možností záznamu oblíbených pořadů a filmů. Konec totality přinesl nejen politické změny, ale i revoluci v domácnostech, kde se televize stala interaktivnější a osobnější.
Videorekordéry pro domácí použití
„Videorekordér (magnetoskop) je přístroj sloužící k záznamu televizního vysílání nebo k vytváření kopií jiného již zpracovaného videosignálu na magnetický pásek, ve formě videokazety. Tím se liší od kamer a videokamer, které slouží k prvotnímu záznamu videosignálu okolního dění. Videosignál se na magnetický pásek zaznamenává obdobným způsobem jako se audiosignál zaznamenává na audiokazetu. Na rozdíl od záznamu zvuku na audiokazetu, záznam obrazu je prováděn rotující hlavou, takže záznamová stopa vede šikmo vzhledem k postupujícímu pásku,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie Wikipedia.
VHS Videorekordér dnes již neexistující zn. SABA. Zdroj: Atreyu / CC BY-SA 4.0
Záznam zvuku na videokazetu systému VHS se provádí dvěma způsoby. Starší způsob používá stejný systém jako zvukový magnetofon pomocí zvukuvé hlavy. Pásek ve videorekordéru se ovšem pohybuje malou rychlostí a tak zvukový záznam provedený tímto způsobem je málo kvalitní. Novější způsob používá pro záznam zvuku stejnou techniku jako pro záznam obrazu (čtyř a vícehlavé rekordéry). Pro kompatibilitu se staršími (dvouhlavými) přístroji i tyto novější přístroje zaznamenávaly zvukovou stopu také klasicky.
„Videorekordéry lze rozdělit na analogové (formáty VHS, S-VHS, Betamax, Video2000), či digitální (např. D-VHS). Videorekordéry jsou stále používány, i když mají nižší kvalitu obrazu než DVD nebo Blu-ray, především díky nízkým cenám prázdných médií a spolehlivosti. Lze se též setkat s kombinovaným zařízením (VHS-DVD, VHS-BLU-RAY),“ dodává Wikipedia.
Dnes vzpomínáme na VHS rekordéry, jako na symbol změn a první krok k digitální revoluci v československých domácnostech. I když se technologie od té doby rapidně změnily, toto zařízení zanechalo trvalý otisk v historii a v srdcích těch, kdo zažili jeho příchod.
