Nahota v rámci uměleckých zákonitostí a principů je velmi fascinující a obohacující. V podání českého výtvarníka Martina Velíška se jedná o unikátní výkon.
Velmi profesionálním a citlivým způsobem zharmonizoval oblast umění ve spojitosti s oblastí sportu.
Prkna olomoucké galerie Mona Lisa se otřásala lyžařským souborem Martina Velíška. Tento soubor se převážně inspiroval Velíškovým výtvarným konceptem. Z představení nahých lyžařů přímo vylétaly motivy z mentálního hnutí tohoto autora. Z lyžařů vyzařovala jemná mužská grácie a veselá hospodská pohoda. S tím souvisí další jeho výjimečný počin. Vytvořil totiž výtvarnou výzdobu interiéru hospody „U Vystřelenýho oka.“ Mezi jeho hlavními náměty byla inspirace hospodskými motivy. Těmito motivy týkající se hospodského námětu patří lehkost bytí, mužské zamyšlení nad světem a bezčasová mužská hravost. Z jeho bohaté výtvarné pokladnice čiší ponurá atmosféra nečekaného a náhlého napětí.
Martin Velíšek získal významné ocenění Českého lva. Toto ocenění dostal za famózní zpracování animovaných filmů Fimfárum Jana Wericha. Do dějin českého výtvarného umění se zapsal jako spolutvůrce vedle Jana Wericha. Součástí výtvarného konceptu, za které v roce 2002 a 2006 dostal ocenění, tak byly i ilustrace , kresby či samotné obrazy.
Je nutné poznamenat, že Martin Velíšek rovněž ztvárnil ve své výtvarné dlouholeté činnosti i bruslařský sport. Na svých stránkách jasně zdůrazňuje smysl své výtvarné práce.
Hlavní záměr výtvarníka je v laikovi probudit pocit smysluplné výpravy formou obrazu. Doslova bych to nazval hluboké cestování obrazem. Během tohoto cestování nás rázem může přepadnout filosofická myšlenka týkající se samotné struktury dané skutečnosti. Hlavou vám vibruje tato mocná otázka: Kde vlastně končí hranice skutečnosti, aniž by obraz zůstal obrazem? Výtvarníkův záměr je v nás vyvolat vnitřní obraz záměrného filosofického zamyšlení. V podstatě prostřednictvím vnějšího obrazu se dosahuje vytvoření pocitu našeho vnitřního obrazu. Tomuto uměleckému směru se říká hyperrealismus. To znamená, že realita obklopující naše lidské bytí je v tomto případě výrazně umocněná. Výtvarník si silně hraje s hranicemi skutečnosti a iluzemi v obrazu. Iluze ztvárněná v obraze se může pro naše omezené laické oko stát nedotknutelnou. Malba funguje jako stabilní prostředek, jenž nás dokonale vtáhne svou sugestivní hyperrealistickou metodou do elegantně působícího děje. Každá malba sděluje svůj jedinečná příběh, který má divák pro sebe dešifrovat. K tomuto odemknutí daného děje dochází pouze prostřednictvím intuice, nikoli rozumem. Můžeme cítit po napojení se na malbu, jak k nám příběh promlouvá svým tichým hláskem. Používá abstraktní malbu k probuzení našich skrytých vnitřních smyslů. Obrazy budí zdání povrchního dojmu, dokud se zhluboka do obrazu neponoříte.
Jeho zásadním výtvarným systémem je pevné propracovávání rozmanitých příběhů. Každý příběh pulzuje jinou písní. Někdy je obrazová píseň smutná, humorná či smrtelně vážná.
Malby výtvarníka jsou zkrátka hluboce filosofické a jemně sofistikované. Vaše smysly se musí stát hypersenzitivním prostředkem, abyste mohli pochopit hlubší cíl a záměr obrazu. Mimo jiné toto obrazové filosofické pohroužení získal zejména po setkání s českým filosofem Miroslavem Petříčkem. V obrazech můžeme pocítit vliv tohoto profesora filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
