Z modrookého anděla se stal nesmrtelný hrdina. Co skrýval muž, který rozdával facky i srdce naplno, právě dnes slaví 86!
Už více než sedm dekád je jeho jméno spojeno s charismatem, modrýma očima a nezapomenutelnými filmovými zážitky. Terence Hill, rodák z Benátek, se narodil 29. března 1939 jako Mario Girotti a už od dětství měl nakročeno k neobyčejnému osudu.
V jeho životní dráze se mísí sportovní úspěchy s uměleckými ambicemi, vnitřní klid se slávou a obdivem milionů. Z dětského herce se stal mezinárodní ikonou, jehož jméno dnes znají i ti, kteří spaghetti westernům nikdy nepropadli. Jeho kariéra byla rozmanitá, ale vždy charismatická – a právě to z něj dělá legendu, která ani v 86 letech neztrácí lesk.
„Tento 182 cm vysoký modrooký blonďák se narodil v Benátkách v Itálii 29.03.1939. Jeho otec byl chemikem z Umbrie a matka pocházela z Drážďan, kam se rodina 1943 přestěhovala a pobyla zde až do konce války. Od svých jedenácti let pak vyrůstal v Římě, kde se snažil utužit svou tělesnou kondici různými sporty, zejména plaváním. Od dětství rád vesloval a plaval, získal bronzovou a stříbrnou medaili na mistrovstvích Itálie. Původním jménem Mario Girotti, jež si později změnil na Terence (podle římského učence Terencia) a příjmení Hill (podle příjmení jeho americké manželky). Na nátlak produkce, se poprvé objevil ve filmu ve dvanácti letech. Režisér Dino Risi tehdy potřeboval pět kluků pro svůj film PRÁZDNINY S GANGSTEREM (1951) a Terence tam hrál jejich velitele. Chlapci pomáhali nebezpečnému zločinci na útěku z vězení. V dalších letech hrál v podobných rolích a pomalu se stával známou dětskou italskou hvězdou. Romantická komedie LAZZARELLA (1957) se stala nejúspěšnějším snímkem roku.“ uvádí k tématu portál FDb.cz
Od spaghetti westernu po televizní faru: neuvěřitelný zvrat kariéry Terence Hilla
Zatímco většina herců končí s televizní tvorbou na začátku své kariéry, Terence Hill naopak ukázal, že zralost přináší nové šance. Po dekádách plných akčních komedií, kovbojských rvaček a legendárních fackovaček přišel nečekaný obrat, který z něj udělal televizní stálici a morální autoritu. Ve chvíli, kdy se zdálo, že sláva slábne, se Hill vrátil na výsluní zcela jiným způsobem – coby laskavý farář s bystrým mozkem a velkým srdcem. Tento krok byl riskantní, ale zcela zásadní pro jeho další umělecký vývoj. Ať už v klášteře, nebo v saloonu, jeho charizma a hluboký lidský rozměr zůstávají konstantní.
Herecké legendární duo Terence Hill (vlevo) a Bud Spencer. Zdroj: budspencerofficial.com (tiskový servis)
„V současné době je znám především jako představitel titulní role v italském televizním seriálu Don Matteo, ve kterém hraje od roku 2000 kněze s kriminalistickým nadáním. Seriál se těší obrovské popularitě v Itálii i dalších zemích a dosáhl již více než 250 epizod. Je to jeden z nejdéle vysílaných seriálů v italské televizi a Terence Hill za svůj výkon obdržel řadu ocenění. Postava Dona Mattea je charakteristická svou moudrostí, humorem a důvěrou, kterou v něj vkládají nejen obyvatelé farnosti, ale i policejní složky. Seriál nabízí kombinaci detektivního napětí a lidských příběhů s morálním přesahem. Pro Terence Hilla to znamenalo návrat na vrchol popularity v domácí Itálii i v dalších částech Evropy. Kritici oceňují především jeho přirozenost, nenucenost a charisma. Role Dona Mattea je zároveň poctou Hillovu životnímu postoji a jeho skutečnému hodnotovému světu. Diváci v něm vidí více než herce – vidí symbol naděje a důvěry.“ píše k herecké legendě internetová encyklopedie Wikipedie.
Tichý život mimo kamery: co veřejnost o Terenci Hillovi téměř neví
Terence Hill, jak ho známe z filmového plátna, je zosobněním vtipného bijce s věčným úsměvem a rychlými reflexy. Jenže skutečný Mario Girotti vedl vždy zcela jiný život než ten, který prezentoval před kamerami.
Jeho soukromí si chránil s neobyčejnou důsledností a nikdy se nenechal pohltit pozlátkem showbyznysu. Ačkoliv natáčel s nejslavnějšími jmény evropského i amerického filmu, nikdy nepropadl hereckému kultu osobnosti – naopak, po natáčení pravidelně mizel na dlouhé týdny do venkovských oblastí Itálie, kde se věnoval plavání, četbě a práci na své zahradě.
Za maskou nenuceného komedianta se skrýval muž s hlubokým filozofickým vnímáním světa. Hill byl celoživotním milovníkem klasické literatury a antické filozofie. Před nástupem do filmového průmyslu vážně zvažoval akademickou dráhu a studoval klasickou literaturu na univerzitě v Římě. Podle některých blízkých si dokonce vedl deník, do kterého si zapisoval vlastní úvahy o společnosti, víře i postavení člověka v moderním světě – a to ještě dlouho poté, co už byl známou celebritou.
Co zůstalo téměř zcela stranou zájmu médií, je jeho charitativní činnost. Terence Hill nikdy nevystupoval jako filantrop před kamerami, ale tiše přispíval na řadu projektů – zejména v souvislosti s pomocí dětem po přírodních katastrofách v Itálii i střední Evropě. Založil také malý nadační fond na podporu mladých herců z Itálie, kteří neměli prostředky na studium herectví nebo si nemohli dovolit zahraniční stáže. Nikdy se tím veřejně nechlubil, ale ti, kterým pomohl, na něj vzpomínají s pokorou a úctou.
Další osobitou stránkou jeho života byla naprostá oddanost rodině. Přestože trávil spoustu času na place, každou volnou chvíli věnoval své ženě Lori a později také synům. Rodinný život pro něj nebyl kulisou, ale skutečným útočištěm. Po tragické smrti adoptivního syna Rosse v roce 1990 se Hill na několik let téměř stáhl z veřejného života.
Tento zlom však neproměnil v zatrpklost, ale v hluboký vnitřní klid, který později vtiskl i do svých postav – zvláště do role Dona Mattea.
Přestože působil jako člověk s lehkostí, jeho život nebyl jednoduchý. O to silnější však byl jeho postoj k životu – klidný, pokorný a s důrazem na hodnoty, které ve filmu tolikrát ztvárnil. I proto jej diváci dodnes vnímají jako symbol laskavosti, spravedlnosti a pevného charakteru. A právě to z něj dělá víc než herce – činí z něj lidskou legendu.
Na plátně bůh, v soukromí tichý muž: nevyřčené příběhy Terence Hilla
Za nenuceným úsměvem, kterým Hill odzbrojoval zloduchy i diváky, se skrýval život plný ticha, skromnosti a silných vnitřních rozhodnutí. V období, kdy se těšil největší popularitě, odmítl nabídky na americké blockbustery, protože nechtěl opustit svou rodinu a italský způsob života. Sláva pro něj nebyla metou, ale vedlejším efektem poctivé práce, což je v prostředí filmového průmyslu výjimečný postoj.
Své soukromí si chránil natolik, že o něm média věděla minimum. Například fakt, že se pravidelně účastnil tichých duchovních retreatů v malých klášterech v Umbrii, nikdy neproběhl bulvárem. A přestože by o jeho kariéře vznikl výživný dokument, Hill jakékoli pokusy o biografické zpracování odmítal – prý proto, že „život je příliš tichý na to, aby byl hlásán do světa„.
Ve světě, kde si herci zakládají na titulcích, se Hill spokojil s klidem.
V rozhovorech často mlčel více, než mluvil, a slova volil s takovou pečlivostí, až se zdálo, že každá odpověď nese hlubší význam. Není divu, že právě tato zdrženlivost mu přinesla respekt napříč generacemi. Když bylo třeba, uměl být tvrdý, ale nikdy ne bezdůvodně. Jeho herecké postavy nebyly jen zábavné – byly morálně pevné a důsledné, stejně jako on sám.
Bud Spencer: nezapomenutelný herec, plavec a spisovatel
„Romantická komedie LAZZARELLA (1957) se stala nejúspěšnějším snímkem roku. Byl to klasický slaďák o lásce matematiku doučujícího mladíka Luciana a jeho žačky, jíž rodiče nepřejí. Roku 1963 ho režisér Luchino Visconti obsadil do svého nového historického velkofilmu GEPARD, kde hrál po boku Alaina Delona, Claudii Cardinale a Burta Lancastera. Film byl velice úspěšný a z Terence se stal známý herec. I proto se rozhodl opustit studium klasické literatury na univerzitě v Římě. O kariéru charakterního herce se ale příliš nepokoušel, neboť se pro svůj mužný zjev, blonďaté vlasy a modré oči stal oblíbeným představitelem milovníků s horkou hlavou a neohrožených pistolníků v německých indiánkách podle literárních předloh Karla Maye. Když byl obsazen do jedné z hlavních rolí ve spaghetti-westernu Bůh odpouští… já ne! (r. G. Colizzi), změnilo to všechno. Spolu s Budem Spencerem vytvořil dvojici, kterou si svět zamiloval. Jejich humor, upřímnost a chemie na plátně se staly legendární.“ dodává dále k tématu portál FDb.cz.
I přes úspěch nikdy neztratil pevnou půdu pod nohama. Jeho největší výhrou nebyla sláva, ale schopnost zůstat věrný sám sobě. V době, kdy mnoho herců zápasí s nástrahami stárnutí, Hill své stáří přijal – s grácií, pokorou a dál pracoval na tom, aby svým dílem přinášel radost.
Ať už jako kovboj, farář nebo obyčejný muž na plátně, zůstal vždy tím, kým chtěl být: člověkem, který rozdává emoce, nejen repliky.
