Concorde? Kdepak! Prvním dopravním letounem, který překonal rychlost zvuku, byl jiný. A stalo se to riskantním manévrem, o kterém se nemluvilo!
„Byl srpen roku 1961, když se odehrál jeden z nejriskantnějších a nejméně známých milníků v dějinách letectví. Zatímco celý svět ještě netušil, co všechno přinese éra nadzvukových dopravních letadel, Američané už tiše psali historii. Nebyl to ani slavný Concorde, ani sovětský Tu-144. Tím, kdo jako první překročil rychlost zvuku, byl čtyřmotorový dopravní letoun Douglas DC-8 – stroj, který pro takové extrémy vůbec nebyl stavěný,“ uvádí k tématu zahraniční deník mentalfloss.com.
„Douglas DC-8 byl běžný dálkový letoun pro transatlantické linky. Ale jednoho dne se z něj stal průkopník, který dokázal nemožné. Jen to nikdo nečekal,“ přiznal s odstupem let letový inženýr Richard Edwards, který byl u toho, uvedl zahraniční portál smithsonianmag.com.
Ačkoliv se dnes o Concordu mluví jako o ikoně nadzvukového cestování, není to on, kdo překonal hranici Mach 1 jako první. Sovětský prototyp Tu-144 se přes zvukovou bariéru přehoupl až 31. prosince 1968. Concorde ho následoval až v říjnu 1969 při svém prvním zkušebním letu. Jenže DC-8 to zvládl o celých sedm let dřív – 21. srpna 1961.
Ten den se psala historie. A zároveň šlo o neskutečný risk
Za vším stál zkušební pilot William Magruder a jeho tým. Chtěli zjistit, zda je vůbec možné dostat běžné dopravní letadlo do nadzvukové rychlosti – a hlavně jestli to letoun přežije. Byl to čistě experiment, bez komerčních ambicí, bez jakéhokoliv zajištění v případě selhání. Let proběhl z Edwardsovy letecké základny v Kalifornii a stroj, který pro test poskytla společnost Canadian Pacific Air Lines, nesl označení DC-8 No. N9604Z.
Letoun se nejprve musel vyšplhat do extrémní výšky – téměř 16 kilometrů. Už to byl na svou dobu výkon hodný obdivu. Poté Magruder sklonil příď stroje a navedl ho do řízeného střemhlavého letu. Právě tak se mohlo dosáhnout potřebného zrychlení, protože DC-8 neměl koncepci stavěnou na takové rychlosti. Ve výšce přibližně 13,5 kilometru překonal letoun rychlost zvuku – konkrétně dosáhl Mach 1,01. V tomto nadzvukovém režimu vydržel zhruba 16 vteřin.
„Byl to naprosto děsivý okamžik. Stabilizátor dostal extrémní zátěž, stroj se chvěl, přetížení stoupalo. Každý z nás si uvědomoval, že to nemusí skončit dobře,“ vzpomínal Edwards též v zahraničním magazínu Air & Space.
Pak ale Magruder udělal něco, co dodnes letectví bere jako legendu: místo aby se pokusil stroj zpomalit běžným způsobem, znovu sklopil čumák letounu dolů. Tím přenesl zátěž ze stabilizátoru zpět na příď a letoun se srovnal. K ustálení došlo ve výšce kolem 10,5 kilometru. Nebyl poškozen. Nepřetížil se. Nezačal se rozpadat. Jednoduše – přežil.
Celou dobu byl letoun sledován ze stíhačky F-104, kterou pilotoval legendární Chuck Yeager – první člověk, jenž překonal zvukovou bariéru v roce 1947. Byl svědkem toho, jak civilní stroj, který původně sloužil pro běžné transoceánské lety, překonal hranici, kterou tehdy zvládaly jen vojenské speciály.
Záhada letu MH370: zmizelo beze stopy nebo někdo něco tají? Nové stopy, staré mlčení a otázky, které děsí svět
A výsledek? „Letadlo nezaznamenalo žádné poškození. Společnost Canadian Pacific ho dál využívala v pravidelném provozu téměř dalších dvacet let. Rekord však zůstal jen v archivech – letoun nikdy nebyl vystaven v žádném muzeu. Po vyřazení z provozu skončil ve šrotu. Jediné, co po něm zbylo, je zápis o letu, který neměl nikdy proběhnout – a přesto se stal,“ píše k tématu zahraniční deník mentalfloss.com.
Dnes se na tento let téměř zapomnělo. Přitom byl přelomový. Byl to moment, kdy se dopravní letectví přiblížilo vojenské rychlosti, aniž by o to vůbec usilovalo. Magruder a jeho tým se nepokoušeli vytvořit rekord – chtěli jen dokázat, že konstrukce DC-8 vydrží víc, než si kdo kdy myslel.
A to se jim povedlo. Bez fanfár, bez titulků v novinách, bez ovací. Jen s přesností, odvahou a leteckou posedlostí tehdejší doby, která toužila překonávat nemožné.
